viktor.danek

Jelikož jsou mrazivé syrové Jeseníky, vláčky motoráčky, staré zamlžené příběhy o sudeťácích a oprýskané nádražky krajinou mého dětství, nad atmosférou jsem uchcával blahem. Je tam naprosto všechno! Děj jsem na poprvé taky moc nepochopil, resp. mi přišel tak jednoduchý, že jsem měl pocit, že jsem musel něco minout. To je ale Rudišův styl psaní, na který si člověk musí zvyknout. Rudiš je minimalista, hinty k pochopení děje neservíruje na stříbrném podnose, a tak divák musí číhat na každou narážku a domýšlet si, co za tím může být. Nevadí mi filmy, kde se místo hysterických scén spíš dramaticky mlčí. Tady to ticho prostě do Jeseníků sedí, stejně jako události, které se valí líně, jako rozvodněná řeka. Pod pokličkou tu je spousta příběhů, o kterých se nemluví, a Rudiš prostě zaznamenal jeden z nich. Na třetí shlédnutí jsem na konci fakt ani nedýchal napětím. Pro mě je to asi to nejlepší, co jsem kdy z české produkce viděl.

Film, kde hudba hraje mnohem větší roli, než jen nevnímatelnou kulisu. K tomu skvělé dialogy, střih, u kterého se musí přemýšlet a především pro Rachel Weisz mám už od Fontány těžkou slabost. Zbaštil bych jí cokoliv, včetně role hluboce zamilované britské hysterky.

Asi těžko pochopitelný film pro diváka, který nikdy neprožil melancholii. Plíživě se blíží, člověk ví, že přichází, ale nemůže se jí nijak bránit, jen čekat. Ztrácíte pak náhle bez příčiny chuť s kýmkoliv mluvit, nad čýmkoliv přemýšlet a vůbec něco dělat. I dojít se vykoupat nebo najíst může být pro nepřekonatelnou nechuť obtíž, kterou sebeveselejší akce jako třeba svatba zkrátka nespraví. Pro okolí jste neustále za pokryteckého ufňukaného sobce, jenže uvnitř máte prázdno. Přitom když přijde na opravdovou krizi, pak ti, co vás nejvíce kárali a hanili, si srabsky ustřelí hlavu ve chlívě nebo se hystericky pustí do marného útěku v golfovém vozítku. Vy ale dobře víte, že nejlepší je si prostě sednout do křehké skrýše, na nějaké pěkné místo, pohladit děti a čekat až strašlivá a krásná Melancholia udeří. Zkrátka úchvatná a hluboká podívaná.

Myslím, že je to právě naopak, než píší uživatelé F.man, Kraj a kobejn. Pokud se o žurnalistiku opravdu zajímáte, nedozvíte se během hodiny a půl vůbec nic nového. Celé mi to bohužel přišlo jako plácání do vody, protože o všem, co se v dokumentu otevřelo, jsme všichni četli už stokrát a daleko více do hloubky. Neustále se opakuje konstatování, že se snižují náklady a ohrožuje to žurnalistiku. Nikde jsem se ale nedozvěděl, jak konkrétně to ohrožuje NYT a jak to poznám jako čtenář. Ok, propustili desetinu lidí. To je smutný, co z toho ale plyne pro ostatní novináře nebo pro čtenáře? Autoři zcela minuli mnoho zajímavých kapitol, které se daly rozvést v souvislosti s novými médii. Autoři zcela minuli příležitost podívat se, jak se snižování nákladů projevuje na možnostech dělání investigativy. Naopak zbytečně dlouho se tam propíralo WikiLeaks, aniž by se došlo k nějakému smysluplnému závěru. Přitom WikiLeaks byla jen krátká epizoda, která ve skutečnosti pro novinařinu nic zásadního neznamenala, jak se původně čekalo. Z pozadí NYT jsem ve skutečnosti nepoznal skoro nic. Pouze kdy jsou uzávěrky, že na investigativní reportáž má novinář neuvěřitelně dlouhé 3 týdny a že jeden dobrej novinář kdysi jel na cracku a druhej začal jako blogger. Sorry, ale o krizi tištěných médií se toho dozvíte daleko více během půl hodiny poslechu Média plus. O příšerném zpracování ani nemluvě. Z úvodu do dokumentu složeného ze sestřihu zpravodajských vstupů začínám mít kopřivku.

Už se vám někdy stalo, že jste si po shlídnutí traileru říkali, snad to nebude tak předvídatelný a imbecilní, jak to vypadá, a pak přesto bylo? Nebýt francouzštiny, myslel bych si, že je to z holywoodských osmdesátek, kdy si točily tyhle naivní levná snění o hodném černochovi z Bronxu, co se zkamarádí se zbohatlickým synkem a naučí ho repovat. Nenudil jsem se, což pak o to, je to zábavné, docela dobře se na to kouká a postavy jsou všechny sympatické, ale toho cukru a šlehačky časem začne být příliš. Ač se to kryje inspirací skutečným příběhem, je to přesto strašně ulhané, plné citového vydírání a postkoloniálního fetiše.

Chtě-nechtě je nutno při hodnocení Odcházení spojit film s osobou Václava Havla. Kdo četl Dopisy Olze a jiné jeho životopisné knihy, ten dobře ví, jak úzkostlivě Havel pečoval o sebe a svůj obraz. Schopnost neuvěřitelně přesně odhalovat vlastní směšnost na jedné straně, vyvažuje puntičkářský apel na detail a obsedantní obava z nepochopení na druhé straně. To myslím přesně vysvětluje, proč Odcházení ani nemohl natočit někdo jiný, než Havel sám. Naprosto vynikajícímu scénáři by jistě z filmového hlediska prospěla nesmlouvavá ruka režiséra s vlastním kritickým pohledem a odhodláním radikálně do scénáře zasahovat. Jenže to by Havel nikdy nesnesl, protože každé slovo pro něj mělo naprosto přesnou a nepřenositelnou funkci v komplikované mozaice výstavby jeho her. Především by tím ale vznikl úplně jiný film. Na Odcházení se proto nelze dívat jako na běžný snímek, ale je třeba se odpoutat od zažitých klišé a vnímat alegorický tok slov s hlavou otevřenou, tak nějak "out of box", a hledat za nimi skrytou strukturu a hloubku. Jedině tehdy, kdy diváka už neruší absence očekáváné běžné struktury filmového budování postav (což mi dobrou třetinu filmu trvalo), si může člověk začít užívat zážitek skvěle promyšleného náročného humoru v grotesce o technologii moci, vyprázdněné schematičnosti politiky a politiků a vše prostupujícím kýči. Českého lva za scénář si Václav Havel in memoriam odnesl naprosto zaslouženě. Kdyby existoval také Český lev za originalitu, měl by ho dostat také. Nepochopení Odcházení je však nepopiratelným šrámem na pověsti snímku, který mnohé diváky jistě odradil vůbec na film do kina jít a za který si Havel může sám. Můžeme sice lamentovat nad závistivým zaprděným čecháčkovstvím, ale pravdou zůstává, že Havel dobře věděl, že se pouští na tenký led a že tam, kde chtěl zanechat stopu v myšlení, nakonec může zůstat směšný a nepochopený. A to se přesně stalo. Kromě toho si ale myslím, že se na neúspěchu do velké míry podílelo také nezaviněné "přehavlování" ve společnosti. Lidi už mají po dvaceti letech zkrátka plné kecky příběhu o disidentu-prezidentovi a povrchně by odmítli i sebelepší Havlův film. Věřím proto, že se za pár let vášně sklidní a snímek dojde zaslouženého ocenenění. Já jsem si každopádně (jako někdejší student politologie s pár semestry mediální teorie) film až do konce užil a královsky jsem se bavil, byť Odcházení ani pro mě odpočinková večerní zábava rozhodně nebyla.

Překrásné prostředí a atmosféra (sic je Paříž vlastně jen prázdnou kýčovitou kulisou) a docela svižný příběh, ale to je tak vše. Triviální rádobyhluboká pointa, skoro žádný humor. Pobavil mě snad jen Adrien Brody, a to spíš nezáměrně. Největší dojem na mě nakonec dělá jen ten plakát s odkazem k Cézánovi.

Český Bear Grills. Taky sežere kde jakou potvoru v divočině, ale ještě u toho tahá z vody krásný obrovský ryby. Na poměry ČT mě navíc mile překvapuje úžasně dotažené profesionální zpracování. Smekám před Jakubovou odvahou a vytrvalostí a především před nasazením štábu, který je ochotný přespávat v pralese mezi anakondami a mravenci. Trochu mi vadí akorát Jakubovo sebezalíbení v kameře a vykradení hudby z Indiana Jonese ve znělce pořadu. Ale s tím se dá žít. Snad bude brzo další série. Dávám 90 %, a to ani nejsem rybář.

S odstupem roku přidávám hvězdu. Po prvním shlédnutí jsem byl trochu naštvanej, že se tam skoro nic nedělo a jestli měly některé odkazy nějaký hlubší smysl, tak jsem to nepochopil a ocenil bych občas nějaké biblické hinty k pochopení. S odstupem mě ale spontánně přepadala chuť pustit si znovu nějaké konkrétní scény, což jsem během toho roku několikrát udělal a užil si to. Spontánně jsem si taky v různých situacích na film vzpomněl a nad některými scénami přemýšlel. Žadný jiný film na mě takový efekt neměl. Nádherná kontemplace nad zrozením a smrtí.

Takovej major Zeman, akorát z jiné doby a z jiné výchozí ideologické pozice. Jenže je to přesvědčivé, napínavé jak kšandy a snaží se to neustále dějové linky problematizovat, takže se není třeba obávat přílišné schematičnosti. Baví, takže nemůžu hodnotit jinak. Výtka snad jen k přílišnému zjednodušování práce agentů. Pochybuju třeba, že se mezi sebou baví o teroristech bez krycích jmen, nebo že data nešifrujou a nezálohujou, nýbrž tisknou a zamykají.