jitrnic

To je snad ta vůbec nejpovedenější road movie, Wenders se zcela vystříhal sentimentu a velkolepých prohlášení typu "Tohle byl nejkrásnější den mého života". Jeho film je krásný díky dvěma báječným hercům, kteří ani nevypadají. že by hráli, ale že si spolu prostě vyrazili na pár dní na výlet do Porůří a tak a Wim Wenders to všechno podbarvil krásnými záběry a jednoduchým ale příjemně melancholickým hudebním motivem a mě to zcela stačilo ke spokojenosti. 90%

Snad žádnému českému filmu se nepovedlo vykreslit vztahové dusno tak jako tomuto. Navíc oceňuji, že tu není dobrých ani špatných konců, příběhy ústí tak nějak přirozeně do ztracena (včetně té detektivní zápletky). Z bezchybné herecké sestavy vyčnívá trio Švehlík-Langmajer-Chmela. Určitě by se na Pravidlech našly chyby (mezi vynikající dialogy se např. tu a tam vkrade nějaký ten znatelně slabší), ale já ho řadím k našim nejlepším porevolučním filmům.

Ve druhé části ságy stupňuje Vincent Cassel svůj výkon až k naprosté dokonalosti a vytvořil tak podle mě nejpozoruhodnějšího desperáta v dějinách kinematografie. Škoda, že dějově film v obou částech trochu přešlapuje na místě (nebo se spíš neustále točí v kruzích přepadení-vězení-útěk-žena-přepadení...), což je na celkové čtyři hodiny filmového času trochu málo...

Od počátku jsou jasně rozdány oscarové karty, po patnácti minutách víme kdo je dobrý, kdo je lotr a komu budeme v druhé polovině filmu odstraňovat drsnou slupku v rámci odhalení dobrého jádra. Což by pro mně bylo normálně nejedlé, ale Al Pacino dokáže i v tomto jasně čitelném příběhu divákovu pozornost udržet celých dvě a půl hodiny (ač oproti dřívějšku už zde hraje hodně okázale a "jde si pro Oscara") a spíš než poměrně hrozný Chris O Donnel dále potěší skvělí herci ve vedlejších rolích (hlavně Philip Seymour Hoffman). Příběh a charaktery nestojí za řeč. 50%

V roce 1941 se toho logicky celkem moc nenatočilo, doba byla zlá. Při udělování Oscarů toho nebylo vskutku moc na výběr, za ženskou roli tak byl vcelku náhodně (možná i losem) přidělen Joan Fontainové. Jinak si nedovedu vysvětlit toto ocenění. Ne že by snad podávala špatný výkon, ale v tomto filmu, jako v mnoha jiných té doby, herci hrají v podstatě nijak. Neomezeným vládcem je tu Hitchcock, který si tentokrát vybral krapet slabší scénář (s logikou a věrohodností konání svých postav se ve svých filmech nikdy moc nepáral, tentokrát ovšem dostávají opravdu řádně na frak).

"A TEĎ SE BĚŽ LASKAVĚ PŘEZOUT!" Tomu říkám drsná pointa příběhu o jednom postarším milovníkovi a cikánské princezně. Líbilo se mi to o něco víc než Co je vám, doktore?. Je to vtipnější (tzn. Zdeněk Svěrák je tu vtipnější) a zároveň smutnější (k čemuž se tentokrát nemusela zbourat žádná chaloupka).

Někdy před lety jsem měl pocit, že tenhle film prostě MUSÍM vidět, teď po letech se mi to konečně povedlo a budu si pro příště pamatovat, že na některé věci z dětství je lépe zapomenout...

Vadí mi herectví Pierce Brosnana, beznadějného to Kena a Rene Ruso mi zdaleka nepřipadala tak sexy, jak asi měla. Jinak po filmařské stránce je to čistý neurážející průměr.

Nejvíc jsem se obával ideologického otočení o 180 stupňů, k čemuž naštěstí nedošlo (bylo to tak o 120), i tak jde bohužel o dost nepovedený film. Válečných scén je tu velice poskrovnu, sice vypadají realisticky (dobrá tradice ruského válečného filmu), ale z logického hlediska jsou dost podivné (hlavně ten pochod s bajonety). Zbytek děje se odehrává v revolučním Rusku (které je ve filmu jaksi nereálně krásné, čisté a uhlazené) a vévodí mu zcela jalová love story, kterou si scénárista prostě vycucal z prstu, nevěříte jí začátek, konec ani prostředek a je vám vcelku fuk, jak dopadne (jak asi). A ten kříž v ledu, ten už byl opravdu moc...

Musím nakonec tu čtvrtou hvězdičku přidat, přece jen jde o svým způsobem výjimečný film. Napřed uvedu výhrady - za prvé rozhovory Milana Kňažka s Pavlem Gajdošem jsou asi tak o dvacet minut delší, než by bylo nutné. Nic nového se o protagonistech tímto nedozvíme a působí to dojmem nastavované kaše. Za druhé v Dagmar Havlové nelze při nejlepší vůli vidět bývalou prostitutku a manželku sériového vraha (což lze brát i jako lichotku). Za třetí Ševčík párkrát překročí onu tenkou hranici mezi inspirováním se jinými filmy a tvůrci a jejich vykrádáním a za čtvrté poselství filmu či jeho myšlenka není zdaleka tak hluboké, jak se tváří. Největším kladem je samozřejmě neuvěřitelně propracovaná audiovizuální stránka, kde spolu všechno dokonale ladí - výprava, kamera, střih i perfektní hudba. Hlavně se však celé dílo hodně hodně blíží oné kýžené jednotě obsahu a formy. Není to laciná exhibice, ale přinejmenším hodně dobrý pokus udělat tuto zvláštní výtvarnou stylizaci součástí vyprávění (možná i součástí psychologie postav). Kňažko s Gajdošem se velmi dobře popasovali se svými rolemi (i když je pravda, že postavy charizmatického masového vraha či mladého naivního právníka opravdu nejsou příliš originální), v malé roli se mi líbil i Miroslav Táborský. Osobně se těším na další Ševčíkův film, řemeslo má zmáknuté naprosto dokonale, až příště přihodí i opravdu originální námět, může to být filmová událost. 70%