jitrnic

Vzdal jsem to po hodině. Ta zmiňovaná televiznost by mi ani nevadila, herecká sestava je poměrně povedená, ale nebaví mě trávit čas ve společnosti bezcharakterního olezlého prasete a už vůbec se mi nelíbí vyznění filmu - nevadí, že nemáte páteř, hlavně, že si umíte užívat. Pak to má u nás vypadat. P.S. Mimořádně nechutná scéna, kdy Vítězslav Jandák olizuje dámské koleno. Pro silné žaludky.

Moc jsem to nepochopil, ale kritiky se zdržím, pro určitý okruh lidí to určitě může být hluboký umělecký zážitek (tuším, že se asi víc bude líbit ženám), já se nenudil ale nerozuměl. Irene Jacob je krásná, stejně jako hudba a loutky.

Příjemné překvapení - neokázalé a střídmě sentimentální historické drama, které zcela ovládají dvě ústřední postavy - skvěle napsané a zahrané. Všechny ostatní jim pouze dělají křoví.

Vince Vaughn je sympaťák a docela slušně hraje, narozdíl od všech ostatních zúčastněných pitvořílků (hlavně od Bena Stillera - ten je hodně hodně špatný). A nenudil jsem se. A jinak je to čirá demence.

Vůbec neškodí si čas od času připomenout, co se tenkrát stalo. Ne že několik zlých lidí páchalo zvěrstva na těch hodných, ale že to páchal člověk na člověku a ptát se po původu toho zla a hlavně na to, jestli tenhle ďábel nedříme i v nás samotných (což je v podstatě pointa dokumentu, což hodnotím velmi kladně, už vzhledem k tomu, že vznikl pouhých deset let po válce. Obávám se, že drtivá většina dokumentů té doby vyvozovala závěry daleko nenávistnější...). Největším kladem jsou samozřejmě autentické záběry (nejděsivější je pohled na tábory "dnes" - tedy v roce 1955 samozřejmě - kdy kamera přejíždí po zdech a naše představivost pracuje naplno...), trochu vadí zvolená hudba a návodný komentář.

Poměrně vtipná a zajímavě stylizovaná hororová pohádka s amatérskými ale celkem roztomilými hereckými výkony, občas malinko nelogickým dějem a nepřekvapivým koncem. 60%

Tento film má jedno z nejrozporuplnějších hodnocení na čsfd a v součtu je snad nejhůře hodnoceným ze snímků, které se nějak zapsaly do filmové historie. Já si také nejsem úplně jistý svým finálním pocitem, ale spíš budu blíže kladnému hodnocení. Předně - divák, který zná Passoliniho a který četl markýze de Sade, určitě nebude nějak zvlášť znechucen. Výtky ke scénám s výkaly jsou mimo mísu (v knize se v prvních několika kapitolách nemluví o ničem jiném, což je také důvodem, proč jsem ji nedočetl - časem to začíná nudit). U knihy je neuvěřitelné, že byla napsána v 18.století, už proto, že katolickou Itálii (a nejen ji) dokázala její filmová (oproti knize ještě vcelku umírněná) podoba pobouřit i po 200 letech. Filmu se věrně daří zachytit ducha knihy (je-li vůbec nějaký přítomen) a do určité míry šokuje i dnes. Jak moc se povedl nějaký přesah (fascinace možností ovládat druhé a vlastní krutostí, choutky, které, je-li jim dána volnost, neznají mezí či téma kolaborace a udavačství), v tom ještě nemám úplně jasno, byl jsem vůbec překvapený, že se zde o něj Passolini alespoň pokusil (narozdíl od markýze de Sade).

"Němcova tvorba je osobitou syntézou třech sugescí - surrealismu, Kafky a Dostojevského" (oficiální text distributora) - prdlajs. Kafka dejme tomu, surrealismu ždibíček a co má s Němcovými filmy společného Dostojevskij, netuším. Zato je v nich přítomno mnoho nesmyslných dialogů či monologů, prkenného herectví a okázalé vyumělkovanosti. Tento film není výjimkou. Nelíbí.

Některé scény jsou hloupé (vymačkávání uhrů, leštění policistova obušku), některé pasáže hluché a hudba Mig 21 trochu protivná. Na druhou stranu jsou vtipné a trefné scény rozmístěny rovnoměrně po celé délce filmu a ty slabší pasáže jsou krátké, herci evidentně pochopili, co se po nich chce a jsou přesní. Tomáš Vorel st. pak získává body navíc za odvahu experimentovat.

Problém je v tom, že téma je to sice originální, ale ne zase tak zajímavé a přínosné, jak asi připadalo Lucii Králové a spol.. Leckterý daňový poplatník se pak asi podiví, na co všechno máme peníze, když nám autoři někdy po hodině filmu sdělí, že už projeli bezvýsledně 6000 kilometrů (film samozřejmě z velké části financoval Státní fond pro rozvoj kinematografie). Myslím, že bylo celkem nabíledni, že jediná šance, jak ty lidi vypátrat, byla přes čínská média, to zbylé "pátrání" bylo jen takové zaplácnutí filmového materiálu. Ještě celkem zajímavé byly rozhovory se sinology a Asiaty žijícími v Čechách (až na to dětské vyptávání se "a proč? a proč?"), u policie bylo celkem jasné, že je pošle do háje a tu kartářku s jejíma aurama snad nemysleli vážně. No a ten konec, kdy se šťastně shledali s těmi komunistickými tajemníky nebo co to bylo zač a společně se dojmuli nad tím krásným příběhem...