Pravidla lži

V Pražskom reportérovi písali, že táto strhujúca dráma o lži prilepí diváka k obrazovke. Nemôžem potvrdiť. Jednak je jasné, že klamú, sú to predsa herci, a po druhé, nemám taký čistý televízor, aby som sa na neho lepil. Krimi rovina bola nakoniec utlačená do úzadia, to sa čakalo, otázkou teda ostalo: kto klame, alebo skôr: kto klame najviac? Mne sa tieto minimalistické, evidentne minimálne prostredím lacné filmy s prízvukom na psycho dialógy až tak nepozdávajú a z tejto terapie som si odniesol len vedomie, že z toho Langmajera robili Don Juana asi už od puberty. (01.11.2023)

Pravidla lži ani zdaleka nepatří mezi dokonalé filmy, ale bez problémů je zařadím do kategorie zajímavých a sympatických snímků. Dá se mu vytknout řada dílčích nedostatků, převážně ve scénáři, především pak poněkud vykonstruovaná historka o tom, že se v malé uzavřené komunitě setkají tři jedinci spojení minulostí a zločinem ve vzdálené zemi. Tahle vykonstruovanost je ale běžná i v klasických slavných detektivkách britských klasiků. Místy hapruje i logika chování hlavních protihráčů, především pak hlavního padoucha v podání Jiřího Langmajera. Taky někteří herci ve vedlejších rolích nejsou zcela přesvědčiví a feťáckou minulost a trýznivost abstinence jim až tak úplně nevěřím. Na druhou stranu Pravidla lži považuju za jeden z nejlepších pokusů o žánrový film v českých podmínkách, který daleko za sebou nechává např. žánrově zpřízněný Anděl exit nebo slaboučkou Perníkovou věž. A ony zmíněné nedostatky se dají přičíst na vrub nezkušenosti Roberta Sedláčka - na to, že to je debut, jde o silný a chytrý film, který se dokáže opřít o řadu působivých dialogů mezi hlavními aktéry v podobě terapeutů a jejich svěřenců. Navíc vyčnívá působivý herecký projev Jiřího Langmajera, který nehraje ani tak démonickou postavu podsvětí, jako spíš malého všedního hajzlíka, který pro svůj prospěch manipuluje svým okolím, je sobecký a zbabělý zároveň. Tahle kreatura je uvěřitelná, je to prostě realistický záporák, kterého můžete potkat i ve skutečném životě. Celkový dojem: 75 %. (18.06.2011)

Sympatický počin. Velmi dobře vylíčená atmosféra terapeutické komunity, nadprůměrné herecké výkony a napětí při slovních přestřelkách. Co se určitě nepovedlo je zasazení do detektivního rámce, kterému chybí přesvědčivost. Navíc souboj Langmajer - Švehlík vyznívá do ztracena, když scénáristův zájem o Švehlíkovu postavu krátce po příchodu do komunity dost upadá. Nevyrovnané je představování jednotlivých členů komunity a vylíčení jejich příběhů. Škoda je taky značně televizního vzhledu filmu (ty flashbacky!). I tak jde ale jednoznačně o český nadprůměr. Těším se na další Sedláčkův snímek. *** 1/2 (09.06.2007)

„Jsme tu proto, protože už není kam bych´ utekli sami před sebou.“ Toto nie je žiadny experiment, režisér a scenárista dobre vedel, čo robí. Hoci som sa zo začiatku tešil, čo všetko PRAVIDLÁM LŽI vytknem, postupne ma rozprávač čoraz mocnejšie chytal za ruku vzťahmi, príbehmi a zvratmi bandy feťákov, ktorí v súkromnej liečebni chcú začať nový život, ale z feťáka nového človeka, česť výnimkám, nevykrešeš. Zdatné herecké obsadenie (Budař, Stránský, Novotný, Langmajer), puch človečiny a vynikajúce dialógy („Co rodiče?“ – A co jako?“ alebo „Prý jim bila zima... ale ani jedna neměla na sobě kalhotky.“). (02.02.2009)

Na režijný debut dobré. Vôbec som sa nenudil. Z čriepkov osobných príbehov poskladaný problém zbavovania sa drogovej závislosti. Niektoré postavy sa prejavia, iné ostanú v úzadí. Ide o film bezpríbehový, čo vôbec nie je na škodu. Preto som nepochopil pokračovanie osudov vymyslených postáv v záverečných titulkoch. Herci boli dobre obsadení a občasná strojenosť dialógov neznehodnocovala celok. A aj keď mi problémy drogovej scény môžu byť ukradnuté, dve hodiny strávené s Pravidlami lži nepovažujem za premárnené. (10.05.2011)