jitrnic

Příjemnější než Bridget Jonesová a jiné filmy o tikajících třicítkách, hlavně díky sympatičtějším hrdinkám. Možná to nemuselo končit tak superšťastně. Sándora Csányi (jeho příjmení asi radši skloňovat nebudu) jsem tu viděl podruhé (po Revizorech), registruju ho jako zajímavého herce.

Film, který trochu zestárnul. Dialogy jsou pravděpodobně hlavně díky předloze (kterou jsem nečetl) velmi vtipné, ale jsou pronášeny převážně prvorepublikově ochotničícími herci. Výjimkou jsou bratři Hrušínský-Beneš a sestry Frýbortová-Sedláčková (velká škoda, že se už herecky příliš neprosadily). A Jiří Plachý také nemá chybu.

Solidní kostýmní drama, které sice ničím nepřekvapí, ale nekopíruje a nevykrádá (a pokud, tak ne okatě). Je po všech stránkách dobře natočené a SKORO ve všech případech také náležitě zahrané. Zatímco někteří herci skvěle hrají (hlavně Ralph Fiennes a Hayley Atwell), jiní "pouze" dokonale zapadají do dobové podívané. U Keiry Kneightly bohužel pořádně neplatí ani jedno. Nehraje snad vyloženě špatně, jen jsem v ní při vší snaze viděl pouze hereckou celebritu (v tom horším slova smyslu) v dobovém kostýmu, která by chtěla dokázat, že je velkou herečkou, ale neumí si na to vybrat vhodnou roli. Na ženu, kterou všichni muži v sále milují, nestačí být pohlednou panenkou, chce to i trochu šarmu (kterým naopak dostatečně disponuje Hayley Atwell, která je daleko spíš osudovou ženou). Má dobré momenty (hlavně ve druhé polovině filmu, kde její postava více dává najevo emoce), spíš mi ale celé její představení zavání velkou rolí na objednávku.

Hlavní hrdina je od začátku do konce pěkný ťunťa, navíc celkem nesympatický, což mi celkem vadilo. Navíc mi není úplně jasné, je-li přítomna nějaká nadsázka (humor jako takový jsem tu téměř nezaznamenal). Ale něco do sebe to mělo, Vinessa Shaw je krásná a umí i hrát, Leningradští kovbojové jsou také skvělí a Johnny Depp tu zahrál patrně svojí nejbizarnější roli.

Začínám mít takový pocit, že si Roman Polanski vybírá neobyčejně zajímavé látky, které zpracovává velmi průměrným způsobem. Tento film jsem si dal nadvakrát, po hodině takřka nepřetržitého záběru neměně nahlouplého výrazu Catherine Deneuve (podpořeného tím, že velmi pravděpodobně v době natáčení neuměla anglicky, takže většinou vypadá, jako že ani moc neví, co zrovna povídá) jsem byl zcela vyřízen. V druhé části už dojde na nějaké ty vraždy a šílenství a je to hned o něco zajímavější (ale znovu opakuji - Polanski je příliš konvenční filmař, než aby z filmu udělal skutečně trýznivý zážitek v dobrém slova smyslu).

Moc jsem to nepochopil, ale kritiky se zdržím, pro určitý okruh lidí to určitě může být hluboký umělecký zážitek (tuším, že se asi víc bude líbit ženám), já se nenudil ale nerozuměl. Irene Jacob je krásná, stejně jako hudba a loutky.

Poměrně vtipná a zajímavě stylizovaná hororová pohádka s amatérskými ale celkem roztomilými hereckými výkony, občas malinko nelogickým dějem a nepřekvapivým koncem. 60%

Tento film má jedno z nejrozporuplnějších hodnocení na čsfd a v součtu je snad nejhůře hodnoceným ze snímků, které se nějak zapsaly do filmové historie. Já si také nejsem úplně jistý svým finálním pocitem, ale spíš budu blíže kladnému hodnocení. Předně - divák, který zná Passoliniho a který četl markýze de Sade, určitě nebude nějak zvlášť znechucen. Výtky ke scénám s výkaly jsou mimo mísu (v knize se v prvních několika kapitolách nemluví o ničem jiném, což je také důvodem, proč jsem ji nedočetl - časem to začíná nudit). U knihy je neuvěřitelné, že byla napsána v 18.století, už proto, že katolickou Itálii (a nejen ji) dokázala její filmová (oproti knize ještě vcelku umírněná) podoba pobouřit i po 200 letech. Filmu se věrně daří zachytit ducha knihy (je-li vůbec nějaký přítomen) a do určité míry šokuje i dnes. Jak moc se povedl nějaký přesah (fascinace možností ovládat druhé a vlastní krutostí, choutky, které, je-li jim dána volnost, neznají mezí či téma kolaborace a udavačství), v tom ještě nemám úplně jasno, byl jsem vůbec překvapený, že se zde o něj Passolini alespoň pokusil (narozdíl od markýze de Sade).

Nejzábavnější z celého filmu byl hlas Toma Waitse v rádiu.

Přespříliš hezounký film s překvapivě nepřesvědčivým Johnnym Deppem a k zeblití roztomilýma dětičkama, vyprávějící příběh-nepříběh autora pohádky, jíž jsem nikdy nepřišel na chuť (Forster a spol. zjevně předpokládají, že jí považujete za cosi úžasného).