jitrnic

Mírné zklamání. Obsah filmu, který je na čsfd uveden, je zavádějící. Hlavní hrdina mi přišel dost divný už od počátku a během filmu se podle mě zas tak moc nezměnil (Kravčenkův svébytný herecký výraz "záchodové oči" nás provází celým filmem). Divný je místy i děj (třeba ta milostná zápletka či co to mělo být) a nakonec mi vadilo i ztvárnění Němců - ne ani tak to, že někteří mluvili se silným ruským přízvukem, spíš jejich hyperdémonizující pojetí. I přes tyto výhrady to je rozhodně nevšední film, hlavně díky roku a místu výroby velmi naturalistický (bohužel ne už tak realistický), kde bych vyzdvihl především práci se zvukem a zvolenou hudbu, dělá to z filmu o třídu (o hvězdičku) lepší podívanou. 70%

Je to špatné. Nevím, jak je na tom jednička, tu jsem viděl naštěstí pouze v dětství, dvojku jsem viděl znovu před nedávnem a je to hrůza. Hlavně komika Bubby Smithe a té dámy co vykřikuje "Ani hnout ty svině" je k nepřežití.

Nový Videostop, či jak se to přesně jmenovalo, to už byla tragédie, ale ten starý byl ve své době mým nejoblíbenějším tv pořadem (ačkoliv jsem za celou dobu sledování nepoznal snad jedinou videoukázku).

Nemám vůbec nic proti romancím, tahle je ale, podobně jako většina Pollackových filmů, dosti plytká, příliš jí nepomáhá ani přehrávající Meryl Streepová.

Hlavní devizou jsou skvělé, gradující dialogy a bezchybný Erland Josephson. Trochu zbytečná mi přijde scéna s Ingrid Thulinovou a začátek je poněkud kostrbatý.

Tato pohádka prošla kolem mně jak v dětství tak v dospělosti, aniž by ve mě něco hlubšího zanechala.

Tak napřed mě zarazilo chování opic, které se drží kolem ramen, objímají se, hladí, hubičkují, mezi nimi pobíhá Tarzan, který svými skřeky spíš než opici připomíná retardovaného občana - uvědomuju si, jak obtížné je takovou postavu věrohodně zahrát, jiná tarzanovská zpracování neznám, takže nevím, jestli ho někdo ztvárnil lépe, určitě však nepoměrně věrohodněji působilo např. Truffatovo Divoké dítě. Ve druhé fázi si zase Tarzan nějak moc rychle navykl životu v tehdejší civilizované společnosti. Možná filmu křivdím a jiná zpracování jsou horší, ale knižní předloha je úplně někde jinde.

Atmosféra knihy mě zcela pohltila a na konci vyplivla zcela zdevastovaného do naší nakonec vlastně vcelku příjemné reality. Nevím, jestli by se mi opakovaným čtením opět povedlo proniknout do kůže Winstona Smithe a znovu s ním prožít nejhorší z pekel, každopádně zkoušet to už nebudu, byl to neobyčejně intenzivní zážitek, ale také nesmírně nepříjemný. To, co pak na mně dýchlo z tohoto filmu je pouze slabý odvárek, což je asi nespravedlivý soud, možná je film sám o sobě dobrý, na druhou stranu tvůrci na zfilmování mimořádné předlohy nevynaložili mimořádnou energii, jakou by si zasloužila. Jsem přesvědčen, že náladě knihy se lze přiblížit podstatně víc (úplně jí vystihnout je asi nemožné).

Nostalgicky staromódní příběh, sólo pro dva skvělé (v jednom případě také velice krásné) herce.

Viděl sem to minimálně pětkrát šestkrát, vlastně to je jako dětská zábava možná dokonalé. Poprvé jsem zaznamenal Jiřího Hrzána (opravdu ho nelze přehlédnout).