Johny303

Tak tohle se opravdu nepovedlo. Tvůrci zjevně tápali v tom, jaký žánr následovat. A tak nám predložili podivnej mišmaš, kterej jako celek nefunguje a diváka po většinu času nudí. Až na dvě tři povedené hlášky a Prachařovo mimořádné pohybové kreace nemá film nic..

Nedokázal jsem se zbavit pocitu, že snímek svému skutečnému potenciálu po celou dobu jen okopává kotníky. Paradox luxusního a pohodového německého života hned vedle tábora utrpení je sice patrný, ale rozhodně diváka nevykolejí tak, jak by asi mohl. Za mě tomu nepomohl ani tolik vychvalovaný závěr ze současnosti, který působil spíše rušivě. Film jako celek je každopádně velmi kvalitní, herecké výkony fantastické a jako náhled do mozků tehdejších Němců to skvěle funguje. Na jedno shlédnutí to určitě je, ale znovu už si to nedám...

Hodně podhodnocená záležitost.

Mafiánská tématika mě bere, ale koncept série "Jak se stát..." mi připadá od začátku naprosto otravný a hloupý. Pro pořad charakteristická odlehčenost do toho vůbec nepasuje a působí nuceně, až dětinsky. Dokument se navíc nedokáže držet jedné linie a přeskakuje z místa na místo jak vzteklej čertík. Většina informací je notoricky známá a jako tutoriál to nefunguje ani co by se za nehet vešlo. Naštěstí? :))

Všichni víme, že Zimmer je skutečným mistrem ve svém oboru. Jde o autora hudby natolik geniální, že má moc přeměnit průměrný snímek v mimořádnou záležitost. Jaký ale byl jako dítě? Jaká osobní dilemata musel v průběhu života řešit? A jak vlastně pojímal jednotlivé projekty? I na takové otázky dokument nachází odpověď. Jako skalnímu fandovi mi snad jen trochu chyběly častější a další ukázky autorovy tvorby.

Filmů, které dokážou zaujmout i bez fantastických kulis a oslnivých efektů je stále jako šafránu. Kostku mezi ně můžeme směle zařadit. Atmosféra by se místy dala krájet a psychická přeměna hlavních hrdinů tváří v tvář bezvýchodné situaci působí dostatečně napínavě a děsivě na to, aby utáhla celou hodinu a půl.

Pohl mírně ubral na fekálním humoru a vtiskl svému pokračování alespoň drobný náznak seriózní filmařiny. Pár trapných a primitivních scén bohatě vyvažuje dostatek vydařených momentů, které již netlačí na pilu tak nuceně, jako tomu bylo v díle prvním. Posun kupředu je patrný také u hlavních hrdinů, kteří už nevypadají, že se dostali před kameru omylem. Řezník mile prekvapil a jeho nová párty si tři poctivý kousky určitě zaslouží.

Až do sedmého dílu to nemá chybu, ale ten zbytek o ublížené sousedce už ztrácí dech.

Mám rád hokejovou i mafiánskou tématiku. Škoda jen, že žijeme ve světě, kde se to může tak otevřeně prolínat. Ve světě, kde zbohatlickej gangster zakoupí svému zahořklému pubertálnímu synovi hokejový tým, nechá ho do něj naverbovat nejagresivnější vypatlance z nižších i vyšších lig a pak ho ještě hrdě poplácává po ramenou za to, že hokej mrzačí o všechno krásné a že si prostřednictvím pěstí i zbytečně prolité krve vydobývá místo na předních stránkách senzacechtivých novin. Byl to zajímavý náhled do dění amerického hokeje, to nerozporuji, ale pokus tvůrců tyhle parchanty chápat, nebo je snad dokonce oslavovat, mě uráží jako člověka, sportovce i hokejového fanouška. A to rozhodně nejsem žádnej hipík...

Jako zapřisáhlý Tarantinovec jsem tento film strašně dlouho odkládal v domnění, že mě zklame. A to se bohužel potvrdilo. Z hodiny a půl vyplní dobrých šedesát minut stupidní dívčí konverzace, kvůli kterým byste i z tramvaje vystoupili o pár zastávek dříve, natož pak koukat na to dobrovolně v televizi. Z průseru to tahají akční scény i vynikající Kurt Russell, kterého konkrétně v této roli beru na milost. Dva kousky. Promiň, Quentine...