Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Romantický
  • Krimi
  • Pohádka

Recenze (143)

plakát

Noci v Rodanthe (2008) 

Mám ráda romantiku, mám ráda drama, ale tady je to tak splácané. Hodně mi to připomíná Vzkaz v láhvi, to je totiž další kousek, kde si dva k sobě hledají cestu, už to vypadá, že to bude pouze neškodný slaďák, ale ono to nakonec končí nemožně tragicky. Je to vážně děsně americký, takhle to snad nikdo jiný neumí, už mi tam chyběl někde jenom potlesk, ale je fakt, že ten bohatě nahradili ti koně na konci.

plakát

Rozum a cit (2008) (seriál) 

Dlouho jsem nenacházela odvahu pustit si tuto adaptaci, příliš jsem od ní nečekala a musím napsat, že se mi líbila tak průměrně. Chvílemi jsem byla celkem nadšená, ale párkrát přišla doslova studená sprcha. Kdybych neznala tvorbu BBC, asi by mě odklony od předlohy tolik nešokovaly, ale takto to nedokážu pochopit, na začátku jsem si myslela, že distributor místo prvního dílu omylem vložil na DVD něco úplně jiného, úvodní scéna před titulky je jak z laciného amerického dojáku. Pak mě hodně zarazilo množství postav navíc. Polibky samozřejmě do Austenové nepatří, i když ten závěrečný bych autorům odpustila (slavná P&P 95 ho taky na konci má a není to přece brak). Starší verze je samozřejmě dokonale věrná předloze, obsazení postav bylo vynikající, pokud budu porovnávat, u této novější verze se mi nelíbila příliš Marianna, na Kate Winlet prostě nemá a naprosto nechápu, proč už po několikáte je do kostýmu navlečen Dominic Cooper, to je pro mě naprosto nevhodný kostýmový typ, jeho vizáž se hodí do Mamma mia, nikoliv do 18. století! Naopak velmi zde seděl Dan Stevens v roli Edwarda, to je jednoznačně výhra oproti Hugh Grantovi a ani plukovník Davida Morrisseye nebyl vůbec špatný, Elinor mi zde také seděla a asi víc, než ve starší verzi Emma Thompson, jakkoliv ji mám ráda, výborná byla i matka Hattie Morahan. Tato verze je pro mě taková plná rozporů - ani špatná, ani vynikající, takový lepší průměr. Podobně to mám i s celou touto autorčinou knihou, nepatří mezi mé nejoblíbenější kusy.

plakát

Spálené mosty (2008) 

Ten film je naprosto o ničem, měla jsem co dělat, abych to dokoukala. Nejraději bych dala jednu 1*, ale kvůli Colinovi jí nedám, přece jen to není taková ptákovina jako Poslední legie.

plakát

Vdaná snoubenka (2008) 

Vůbec nic jsem od této komedie nečekala a byla jsem docela příjemně překvapena. Není to nic objevného ani nového, ale hlavně první polovina je docela vtipná. Je pravda, že ke konci tvůrcům už dochází dech, ale přesto musím říct, že jsem se docela bavila. Colin Firth je tradičně dobrý, ale nemá zde moc prostoru a J. D. Morgan je prostě okouzlující. Dala bych tak 3 a 1/2, ale díky mužským partům a, podle mého, až moc přísné kritice tady, si přisadím.

plakát

Fanny Hillová (2007) (TV film) odpad!

Chtěla jsem se přesvědčit, jestli to špatné hodnocení tady není nějaký omyl. Ještě jsem to nedokoukala, ale něco tak strašného a hlavně laciného jsem už dlouho neviděla. Těžko se smiřuju s tím, že to točili Angličani.

plakát

Hudbu složil, slova napsal (2007) 

Musím souhlasit s Marci, že úvodní klip je opravdu chuťovka. Dívat se na Edwarda Ferrarse - to je totiž pokaždé první role, kterou si v souvislosti s Hugh Grantem představím - v přestrojení za popovou hvězdu 80. let, to jednoduše nejde se nesmát. Ale pak už to je taková typická limonádka, sem tam povedený vtípek a já navíc nějak nemusím Drew. Takže 3***.

plakát

Poslední legie (2007) 

Vydržela jsem to, ale byla to fuška. Ani můj oblíbenec Colin to nedokázal udělat koukatelnější. Vážně hrůza.

plakát

Barevný závoj (2006) 

Toto je po delší době film, který mě doslova vzal za srdce. Nádherně zachycená atmosféra doby, veškeré citové projevy a hlavně proměny obou hlavních představitelů perfektně zahrané, velmi uvěřitelné. Málokdy se ve filmu (ještě méně v americkém) v tomto směru nesklouzne k patetičnosti, až k přesládlosti. Tady to Američané, i když v koprodukci, zvládli bravurně. Norton i Watts jsou skvělí a vše dokresluje úžasná hudba. Kouzlo!!!

plakát

Lady Chatterley (2006) 

D. H. Lawrence se zcela jistě obrací v hrobě, o tom jsem skálopevně přesvědčena. Při sledování filmu jsem měla od začátku do konce pocit, že jak tvůrci, tak herci naprosto všech rolí knižní předlohu snad nikdy nečetli. Děj se v základní dějové linii sice neodchyluje příliš od knihy, přesto ale vyznívá úplně jinak, než by podle mého měl a v průběhu filmu jsem se nemohla zbavit dojmu, že jde o jakýsi studený, strohý dokument, který je rozsekaný do spousty malých částí, v kterých hlavní představitelé pouze chladně plní rozkazy řežisérky. Měla jsem to štěstí a nebo možná, vzhledem k tomuto filmu, smůlu, že jsem dříve viděla britskou verzi z roku 1993 a nemohu neporovnávat. Starší verze je naplněna city a vášněmi, což se o této nedá říci ani v nejmenším. Hajný Mellors (tady Parkin) je vznětlivý, vášnivý, energický a to Jean-Louis Coullo'ch rozhodně není, alespoň tady tedy ne. A Connie má být zpočátku nejistá mladá dáma svázaná konvencemi, nešťastná ve svém postavení, která ale s Mellorsem najde samu sebe a odhodí veškerý stud a pochyby a vrhne se do vášnivého vztahu se svým podřízeným. A u Mariny Hands jsem nic tomu podobné nezaznamenala. Neustále mi připadala jak malá školačka, která jen kulí oči a přihlouple se usmívá a nesměle cupitá kolem hajného. O siru Cliffordovi ani nemluvím, z rozmazleného, ukňouraného, věčně nespokojeného a sobeckého manžela tady nebylo v podstatě nic a jeho ošetřovatelka paní Boltonová zde neměla téměř žádný prostor, což je škoda. O Francouzích se říká, že jsou mistry v umění milovat. Po tomto "filmovém zážitku" o tom ale vážně začínám pochybovat. Zde je Angličané naprosto trumfli.

plakát

Osudová láska Jany Eyrové (2006) (seriál) 

Já tuhle verzi jednoduše miluju, jednou za čas se k ní vracím a pořád mě to baví. Autoři se se mnou naladili na stejnou strunu, ve filmu je pro mě vše, co tam má být dějově - nepříliš rozvláčné dětství a závěr u St. Johna, pro mě zajímavě řešené a řazené retrospektivy. V mých očích jednoznačně nejlepší pár Jana a E. Rochester, perfektně k sobě pasují a oba svůj part perfektně zvládli, baví mě sledovat tu smršť emocí u obou, to v žádné verzi pro mě nebylo tak výrazné, jakkoliv mám ráda verzi s Daltonem a Clarke. Ruth Wilson fantasticky vystihla charakter Jany, její vášnivost, pevné odhodlání nesejít ze správné cesty, přímost, její herectví zde je pro mě koncert a Toby Stephens k ní náramně sedne a doslova miluju jeho poslední scénu u potoka, ta má pro mě neuvěřitelnou sílu a je mi úplně jedno, že úplný konec - "po pár letech" - může působit trochu kýčovitě, já to beru spíš jako vtip. Navrch jsou ve filmu krásné reálie a velmi podmanivá hudba Roba Lanea. Pro mě láska na celý život.