Skullus

Typická neléčená narcistická porucha osobnosti, zhoršující se každým dalším dnem v manažerské funkci. Dokud se na jeho kanál (konečně chápu toto homonymum) bude dívat byť jen jediný divák, lepší to nebude. Naštěstí toho sám točí tolik, že tím divákem on sám být nemůže. Uf. Tak ho podpořme v nesledovanosti!

Nemůžu se rozhodnout, zda to byla dystopie na téma privatizace zdravotní péče nebo dvouhodinová reklama na prémiové zdravotní pojištění pro americký trh. Každopádně sci-fi rekvizity byly velmi slabé a klasikové žánru se obrací ve svých hrobech. Lem trhá na kusy Summu technologiae, když vidí ty trapné antropocentrické roboty, jejichž interface programoval snad ještě von Braun, kterému na záda dýchal Josef Goebbels, a konvertoplány s iontovým pohonem, kterým směle konkurují helikoptéry. Hlavní problém je ale zakódován v celém námětu, který by jistě stál za rozvinutí a uhlazení - a možná by z toho byla i slušně napínavá série. Jenže to se nestalo a byl předčasně vyblit do kin, kudy proletí jak namydlený blockbuster a splaskne hned, jak první recenzenty přestane z té vší akce bolet hlava a něco o tom někam napíší. V kostce - dva světy, svět "A" je upachtěný uprchlický tábor, který zřejmě pokrývá celou Zemi, svět "B" je utopická nadpozemská zahrada (přifouknutá ISS) s dokonalou lékařskou péčí, pročež lidé z A touží dostat se do B, zejména jeden umíněný laureát Darwinovy ceny (rozhodne se zprovoznit dveře radioaktivní komory tak, že je zavře zevnitř), co se oblékne do servokšír, aby přepral roboty, co se perou jako opilí vesničané z Kansasu při sobotní tancovačce, vybojuje si přístup do serverovny a díky několika řádkům zdrojáku, který si nevím proč nosí v mozku místo na flashce, na úrovni MS-DOSu přeprogramuje server světa B tak, že to nikdo ze světa B nedokáže vrátit, čímž se svět B stane (a teď už nechtěně vykrádám druhý díl) cílem excesivní turistiky, až ho burani ze světa A nevyhnutelně zničí pro všechny... Aby taky ne, když vám tam každá standardní kuchyňská linka chybějící kus hlavy bezkontaktně zrekonstruuje za čtyři vteřiny a jako bonus vám pak rozběhne i srdce. A tak si říkám, zda by místo toho všeho poletování sem a tam nebylo jednodušší se teleportovat...? Abych to zkrátil - milovníci žánru by měli mít upito, aby je ty detaily nerušily a mohli si zase jednou užít něco... co zatím ještě neviděli

Něco mezi dnešním Bčkem a Ačkem z minulého milénia. Rosamunda nám žensky dozrála, ale většinu emocí prostě nelze vyjádřit srnčíma očima a pootevřenou pusou. A přitom jí tam za celý film nic nepřistálo! Čemuž se ale nelze až tak moc divit, protože nesnesitelný kult samolibého hrdinství z každé Cruisovy scény jen crčel a obligátní scéna do půli těla navíc přinesla šokující odhalení se dvěma možnými vysvětleními: a) akutní zánět Cruiseových jater v průběhu celého natáčení, b) velmi špatně zatažitelné fotrovské břicho. Ať tak či tak, Cruisovo tělo už nestojí za samoúčelné prezentování a zásah postprodukce je nutný. Navíc pointa byla zbytečně zjevná už v první třetině, takže film ztratil nárok na thrillerový žánr. Zcela zbytečné byly také ambice na žánr komediální - Cruise není žádný Downing jr.! Za pár let se myslím dočkáme remaku, protože knižní předloha vyčerpána nebyla ani omylem a skript je třeba ještě pořádně dopilovat. Do kina doporučuji jít až na ten remake a tohle si schovat jako perličku v podobě alternativní verze filmu.