Sista

film z r. 1937, natočený podle stejné knihy se mi líbil víc, ale ani tento snímek není nejhorší..rozhodně patří mezi to lepší, co se v českém ďolíku v poslední době urodilo...

Film melancholický stejně jako podzimní čas, ve kterém se odehrává....

atmosféra velice tísnivá, konec velice "neamerický"...

roztomilé osvěžení dokumentární tvorby o české architektuře, D. Vávru to očividně baví dělat, hraje si se slovy i s celkovou formou jednotlivých dílů (včera -20/10/2008 - jsem viděla díl o Chrudimi, kterou divákou prováděl s vlastní loutkou - mini Vávrou, dokonce v navlas stejném oblečení:)) Šumná (tedy krásná) nejsou jen česká města, ale i tento dokument, proto plný počet...

achjo, co k tomuhle seriálu říct? Úporná snaha napodobit americké CSI je očividná z každého záběru, z každého slova a pohybu všech postav..úplná tragédie to není, ale jak dobrá může být i ta nejsnaživěji vyvedená kopie?

místy trochu křečovité, ale ráda odpouštím, když si vzpomenu, jak mě to dojímalo - i jako zástupkyní úplně jiné generace - ten pocit starého člověka, který se v našem moderním světě plácá, a nerozumí mu, jak by chtěl..a který si musí vydobíjet zpátky svůj pocit užitečnosti a lidské hrdosti skrz hodnoty, které se během let nemění (nebo jenom málo) jako je mezilidská solidarita a láska ve všech jejích podobách...

Pluto je vyplísněn Mickey Mousem, že proháněl kočičku a chudákovi Plutíkovi se potom zdá, jak je souzen a odsouzen velkým kočičím soudem...:)

Krátký film o fenoménu perspektivy v malířství. Zkoumání několika obrazů, které využívají perspektivy (pro laiky jako já - ze předu jsou to obrazy plné dlouhých čar, často s motivem řeky nebo krajiny, při pohledu ze strany se obraz zploští a ukáže se jeho druhá tvář - většinou člověk nebo jeho obličej). Bratři Quayové se zde se svým uměním moc nerozšoupli, v podstatě je tu jen loutka Sledující oči a pár hrátek s oponou, o to větší prostor ale dali představení tohoto fascinujícího malířského postupu - aby vynikla analogie mezi tímto a prací bří Quayů - viditelné x skryté, detail x celek, sen x skutečnost...

Estetická stránka filmu je dokonalá. Samotný příběh mě nudil a myšlenkové pochody zlodějovy ženy jsem nechápala. Z násilí a špíny mi bylo úzko. Celkově z toho mám stejnej pocit, jako kdybych pozorovala rybičky v krásnym akváriu - jak se navzájem žerou...

viděla sem jenom Tak dělejte něco! a je geniální..