Narciska

Když se stane, že se probudíte s malomyslností, pak je fajn nechat svoji duši mluvit a dýchat a filmy jako Čas v tom umí krásně pomoci. Trochu to bude tím, že jsou sami o sobě depresivní a tak vám umožní ty nepříjemné emoce prožít a přitom se neobrátit sám do sebe a místo toho sledovat tento krásný Kim Ki-dukův počin. Čas vás naplní životem, vnímáte-li jeho zvuk a šepot jednotlivých scén. V poetickém hávu, pro jeho filmy tak typickém, nabízí vám Kim Ki-duk rozjitřené emoce a zanechá ve vás neodbytný pocit, že je lepší nechat život prostě plynout než ho bolestivě měnit.

"Jestli ho tu budeme mučit, pak všechno, za co jsme krváceli, za co jsme bojovali, bylo k ničemu. A oni vyhrají," říká okouzlující agent v podání Denzela Washingtona. V mé hlavě vynořuje se myšlenka na Guantanamo vyvolaná touto asociací. "Vlastně už vyhráli," dodává ten dokonalý správňák. Zvláštní je, že teroristický útok nevídaných rozměrů, o kterém film pojednává, se zdaleka nevyrovnal tomu, co následovalo o pár let později. 11. září opravdu všem vzalo dech. Film, kde proti sobě stojí agent FBI a generál, dle mého není reálný. Normálně by místo cti a morálky rozhodovali politici a ve hře by byly mocenské zájmy a zákulisní intriky. Ale jak říkám, mám ráda pohádky. Jsou totiž hezčí než-li realita.

Je zvláštní vydět film tak kultovní s takovým zpožděním, jako se to právě povedlo mě :) Dalo mi to příležitost vydat se tak trochu proti proudu filmového času a posunout se od ledově klidných profíků metajících salta a střílejících z každé pozice k detektivům, kteří v prvé řadě dělají svoji práci jako každý jiný, přičemž jeden bojuje se strachem o dceru a druhý balancuje nad prapostí šílenství. A právě každodenním zvládáním těchto emocí, vyjevují se dva skvělí profíci. Jsem ráda, že právě v tomto světle nám film oba hrdiny představil, zatímco svět nejen ten filmový dál k větší profesionalizaci spěje...

Slzela jsem smíchy! Jen jsem zvědavá, zda to bude mít stejný účinek, až to shlédnu podruhé.

A já si myslela, že s psíkem nošeným v dlani jako módní dekorací přišla Paris Hilton:) Jinak musím říct, že mám ráda tohle starosvětské gentlemanství a dívčí rozpustilost.

Milenci ze severního pólu vás rychle vtáhnou do svého omračujícího kouzla. Kouzla intimity, dospívání a sexuality. Podělí se s vámi o hluboké emoce. O bolest ze ztráty a pocit viny. Poodhalí závoj zničující lásky mezi dvěma lidmi, co si jsou až přílíš blízcí... Nádherný film, který je jako mlžná clona, jež se za rozbřesku pomale rozpíjí... Jen cosi mi na něm nesedělo. Co to jen bylo? Přemýšlím, zatímco mlha se pomalu zvedá...

Je to ten typ naturalistické pohádky, která kromě mizerného scénáře zanechává dojem jistého perverzního patosu, který do pohádek přeci nepatří. Škoda, jinak byla pohádka hezky udělaná.

Výborný dokument a výborný „rozvojový“ počin, za nímž stojí charismatická, přirozená a vlídná postava faráře Mariána Kuffy. Někdy stojí sám. Sám proti všem. Práci dělá srdcem a přece je v postoji k chudým realistický. Nechybí mu nadhled a porozumění. „Že ukradnou kladivo, nevadí, znamená to, že chtějí pracovat.“ Místo upjaté korektnosti a výcvikových kurzů nabízí lidský a moudrý přístup a viditelné výsledky. „Postavili domy a postavili si je sami.“ Pokorný, odvážný a umírněný projekt. „Já nemám jistotu, já mám naději, že se stanou lepšími. Ani v nemocnici nevyléčí všechny.“ Tleskám a kláním se. A doufám. Že se projekt bude dařit a že přijdou další jeho vzorem se řídit.

Krásný dokument o úžasné ženě a naplnění její úchvatné vize. Krásná slova. Překrásná příroda. Harmonie přírody a člověka.

Asi ta nejbizarnější pohádka. Hned za ní je Kočičí princ.