Narciska

Poitier a Newman odvedli výkon, který se od nich očekává, ženské postavy mě nesedly a příběh je spíše průměrný, ale působivý koncert s Armstrongem někde uprostřed za to stál!

Dávám přednost historii novověku a tomu se věnoval poslední díl. Přinesl zajímavé informace. Vědecko-populární styl taky není to moje, ale líbilo se mi spojení historie se sociálním kontextem současnosti, a to velmi.

Je možné vidět zvířata, která jsou exotická, tak málo známá a ještě mění běžné představy o Číně např. tím, že nás za vedou do tropického pralesa, ukáží opice, jejíž hl. potravou jsou světě div se, lišejníky. Amatérské ochranářské projekty, které nejsou vedeny profesionálnimi přístupy, ale láskou. Moc hezké.

I když člověk viděl hodně dokumentů přírody, vždy ho má co překvapit a zde je možné vidět lenochody plavající v moři, býložravé leguány, soupeřící varany, roztodivné lemury, krásné, okouzlující, dech beroucí.

Nemám ráda zbytečná dramata. 3 zásadní obraty v ději a mě přišlo celé to trápení s nimi spojené úplně zbytečné. Buď to nebo mi měli lépe vysvětlit, proč reakce byly pro mě tak těžko stravitelné. Taky tam byly dvě dějové linie, ale ta druhá hodně zaostávala, nedostala tolik času a ani oni se mi moc nelíbily, dvě linie by měly být vyvážené, nebo jedna druhou podpírat, takhle nás jen drželi na pochybách, o co že vlastně jde. Asi jim to zafungovalo, film byl poutavý a oni dva velmi velmi milí, ale jak už jsem řekla, nemám ráda zbytečná dramata.

I když mě to místy přišlo absurdní a občas mě štvaly snad všechny postavy, bylo to působivé. Bylo to nečekané, čirá zvědavost mě udržela u sledování a dál si nesu barevnost příběh stejně jako to, kolik v sobě Barfi nesl života. K vyjádření lásky není třeba slov a je krásné, když se někdo nebojí vyjádřit sám sebe zcela svobodným způsobem. Myslím, že postava Barfiho může být pro všechny velmi inspirativní, mít tak trochu jeho bláznovství a bezprostřednosti, to bych naordinovala každému. Myslím, že skvělé pantomimické představení s nádechem grotesky a starých filmových časů. Určitě zajímavé i pro ty, co je jim umění mimů cizí.

Dřív se mi Mijazaki líbil, ale tohle mi přijde jako blbost. Obdivovala jsem jeho fantazii, ale možná se při bližším seznámení s jeho tvorbou vytrácí jeho originalita. Ani příběhem mě to nebralo, ani chováním zúčastněných. A zatímco k zlaté rybce měla kriatura hodně daleko, hl. záporák se ve výrazu trapně podobal ježibabám autorových předešlých děl.

Fandím myšlence spravedlivě zaplacené práce a důstojných pracovních podmínek. Problém zdi vidím v tom, že dokumentarista přistupuje k filmu pasivně, "jen natáčí" a tak se rázem protagonisté stávají nositeli jediné pravdy, samozřejmě to tak není, ale je to velmi zrádné. Středoameričtí farmáři popisují svoji osobní zkušenost, respektive její část, Češi propagující fair trade zase prezentují svůj názor. Chybí tu slova, jež by to vyvážila, chybí tu vstup dokumentaristy, chybí tu snaha dát tomu širší rámec.

Je to možnost, jak se seznámit s českými účastníky misí Lékařů bez hranic. Jejich práce je důležitá, protože působí tam, kde by jinak lékařská péče zcela chyběla. Tentokrát se jedná o uprchlický tábor v Jižním Súdánu, nejmladší zemi světa, kde, jak zaznívá, starými způsoby, pohmatem, pomáhají vyškolení pracovníci přivádět děti na světě, příp. bojovat o jejich záchranu v případě komplikací a předčasných porodů. Možná neprávem a tak se jen ptám, zda při vstupu do intimního života Súdánek, západní dokumentaristé aplikují stejnou etiku, když je natáčejí, jako by natáčeli nás v ČR?

Krása přírody se tu zdá neuvěřitelná, až přemýšlím, zda to není podfuk, další dílo od tvůrců Ledového království, tak fantaskně to působí. Je nám zde odhalován utajený svět v takovém přiblížení, detailu a zpomalení, že uchvacují i dopadající kapky vody. Povedený je také komentář, možná se toho tolik nedozvím, ale baví mě to poslouchat. Sedí to k ději. Další velkou předností filmu je to, jak je vystavěn, jeho kompozice. Každý díl zprostředkovává životy dvou jedinců z naprosto odlišných světů, přecházení mezi nimi je dovedně vytvořené a také napínavé, v klíčový moment se umně vymyšleným oslím můstkem přesouváme k tomu, kde skončil ten druhý. Jedná se o živočichy, často malé hlodavce, veverky apod., které normálně nebývají předmětem dokumentaristů, nyní však máme možnost žít jejich život. V neustálém hledání potravy a v útěcích před nepřáteli je můžeme sledovat v delší časové perspektivě a plynule přecházet z americké pouště na savanu a z tropické džungle do severských lesů.