Narciska

Čistá duše.

Říkám si to stále – už žádný další film s židovskou tématikou. Důvodem je samozřejmě utrpení spojené s holokaustem. Herecké obsazení, režisér a poetický název mě však přesvědčily zase jednou toto předsevzetí překonat. Ukázalo se, že se jedná o velmi krásný snímek, kde sice děsivá kreativita holokaustu opět překonává dříve viděné a kde bolesti a utrpení je více než dost, ale kromě pár nelidských obrazů zůstává po shlédnutí především velice silný pocit povznesení a chuti do života, což spolu s krásnou výpravou, jež je živoucí a dynamická natolik, že atmosféra přímo na vás sálá, činí tento film výjimečným. Romantika a epika si podávají ruku způsobem, který se běžně nevidí. A přece je tím hlavním překvapivě politika. Politika je to, co mění lidské osudy, vede tu ke svobodnému tu nucenému rozhodnutí, nechá je ovládnout ctižádostí, býti konfrormní se systémy, romanticky věřit v jejich správnost a legitimitu, ztrácet pod tíhou politického přesvědčení svoji identitu, zrazovat a vyčítat, propadat iluzím… Jako by film říkal, nesuď podle obalu, ať už komunista či nacista, srdce a činy dělají člověka!

Nemám, co dodat :)

Nemyslím si, že je to komedie horší než další slavné francouzské komedie 60. let, je však pro mě dokladem, že neviděna kdysi a společně s někým, v mém případě to bývala sestra, kdy se to směje vždy lépe a tak často, že hlášky se stanou prakticky součástí rodinného koloritu, už to není ono. Za 50 let se změnil film, svět i já a jen málokterý film dokáže ten vývoj přestát.

Skvělý M. Růžek a neobvyklý pohled na postavu největšího Čecha, méně povedené další postavy - prvoplánové či bez osobnosti...

Nic není černobílé, ukazuje tahle smrt krále. A nejlepší vůbec je, když se černé s bílým v duhu spojí.

Je zvláštní vydět film tak kultovní s takovým zpožděním, jako se to právě povedlo mě :) Dalo mi to příležitost vydat se tak trochu proti proudu filmového času a posunout se od ledově klidných profíků metajících salta a střílejících z každé pozice k detektivům, kteří v prvé řadě dělají svoji práci jako každý jiný, přičemž jeden bojuje se strachem o dceru a druhý balancuje nad prapostí šílenství. A právě každodenním zvládáním těchto emocí, vyjevují se dva skvělí profíci. Jsem ráda, že právě v tomto světle nám film oba hrdiny představil, zatímco svět nejen ten filmový dál k větší profesionalizaci spěje...

Nezaměnitelný Hemingwayův rukopis, skvěle zahrané, ale poněkud jsem ztrácela v překladu...

… je jako motýl, jež se dotkl mého srdce jako žádný jiný…

I když mi to místo přišlo jako nepovedený remake Vzpomínek na Afriku, i když ústřední dvojice zdaleka nedosahovala hereckých kvalit ani síly charakteru Karen a Denise, něco z Afriky na mě dýchlo a kupodivu to nebylo záběry africké přírody.