Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (245)

plakát

Osudový dotek (2004) 

Téma cestování časem není nic nového, ale v tomhle podání se novým stává. Aneb skvělé předvedení toho, "co by se stalo, kdyby..." člověka tahle myšlenka napadne občas i několikrát za den a tady je to téma skvěle rozvedeno do podrobností. Film má výbornou tajemnou atmosféru, která člověka drží na místě a udržuje spolu s dalšími detaily jeho pozornost po celou dobu. Působivá je i hudba a výkon Amy Smart. Překvapil i Ashton Kutcher, který ukázal, že umí zahrát i něco jiného, než romantického slaďouška. I tak pro mě jeho výkon nebyl tak zajímavý, jako právě ten Amy. Brilantní film, který zaujme nejednoho diváka, pokud ten vládne udržet jeho tempo a neztratí se v jednotlivých dějových odbočkách a liniích. Na jednu stranu trochu děsivá podívaná, ale o to víc mě dostala.

plakát

Je to i můj život (2009) 

Člověk celý film tuší, že to přijde, ale stejně ho to pak dostane. Brečela jsem už od půlky. Film o tom, jaké to je, když do rodiny zasáhne těžká nemoc. Každého to nějak ovlivní a každý se s tím snaží poprat po svém. Skvělé herecké obsazení. Cameron Diaz mě svým výkonem hodně překvapila. Je to něco úplně jiného, než na co je od ní člověk normálně zvyklý. Abigail Breslin je kouzelná sama o sobě a Sofia Vassilieva byla taky neskutečná. Už jen samotný námět filmu je hodně emotivní, ale když to takhle člověk vidí z první řady a má možnost nahlédnout tomu všemu pod pokličku, tak se ho to dotkne dvakrát tolik.

plakát

Fontána (2006) 

Většinou zastávám názor, že slovy jde vyjádřit skoro cokoliv. Ale na tohle mi pár písmenek vážně nestačí. Aby člověk pochopil, musí vidět, a ne jednou. Z hudby, která se linula celým filmem, jsem měla několikrát husí kůži. Krásně doplňuje děj a na mě působila až hypnoticky. Ještě teď, když si pustím "Death is the road to Awe", tak se mi chce brečet. Výkon Hugha Jackmana mě ohromil. Věřila jsem mu každé slovo, každý zamilovaný pohled, uroněnou slzu. To samé Rachel Weisz. Úžasný příběh o tom, co všechno je člověk schopen podstoupit kvůli milované osobě. Kam až je schopen zajít a co obětovat. Prostě neskutečné... Aronofsky se zase jednou předvedl jako mistr emocí.

plakát

Parfém: Příběh vraha (2006) 

Jeden z nejlepších snímků, který jsem viděla. Nečetla jsem knihu, takže nemám po této stránce s čím srovnat. Film jako takový, je ale skutečně uměleckým dílem. Natočit film o vůních tak, aby měl divák pocit, že ty pachy skutečně cítí, to je tvrdý oříšek. A Tykwer se s ním popral velmi dobře. Moc se mi líbilo jak prostředí, tak výprava, kostýmy byly skvělé, herecké obsazení dokonalé, ale nejdůležitější je pro tenhle film příběh, jako takový. Vážně jsem celou dobu věřila, že to skončí pro hlavní ženskou hrdinku dobře. Jen konec mi přišel trochu... nevím, do celkové stránky mi prostě ne a ne zapadnout. Ale tak to má asi i být...

plakát

Dlouhá cesta (2002) 

Slaďárna a klišé! Ale tak příjemné a emotivní, až mě to posadilo. Znám jen málo lidí, kteří neuronili při tomhle filmu na konci slzičku. Mando Moore je úžasná a přesně ten typ do podobných věcí (i když mi občas vadily ty náboženské řeči). Shane West jí zdárně sekundoval a jeho podání napraveného drsňáka mě opravdu mile překvapilo. Písničky jsou taky víc než poslouchatelné a film skvěle doplňují.

plakát

Na vlásku (2010) 

Za poslední dobu nejlepší moderní animák, jaký jsem viděla. Věřím, že někomu to přijde přeslazené, předvídatelné a naivní, a do jisté míry má určitě pravdu, ale u kterých pohádek tomu tak není? Já nemůžu jinak, než dát plný počet. Děj běžel, Pascala jsem si zamilovala po prvních dvou vteřinách, koňopes Maximus se taky postaral o značnou dávku smíchu, Locika byla tak naivní, jak by pohádková holka žijící 18 let ve věži měla být, písničky krásné, melodické a scéna s lampiony kouzelná.

plakát

Teorie velkého třesku (2007) (seriál) 

Jak sitcomy nemusím, tak tenhle seriál mě prostě dostal. Nejdřív jsem ho nechtěla sledovat už jenom z principu, protože ho všichni vychvalovali do nebes. Teď chválím taky. Člověk sice půlce jejich vědátorských řečí nerozumí, ale tady je to tak nějak jedno. Musíte se smát stejně. Skvělé zápletky, dialogy bezkonkurenční a Sheldon? Jeho baziga se stane nesmrtelnou!

plakát

Princezna Mononoke (1997) 

Kam se hrabou lecjaké moderní animáky s 3D rozměrem. Miyazaky dokáže pomocí par barev a tahů vykouzlit světy, o kterých se nám ani nezdálo. Jeho představivost je neuvěřitelná a i když po zhlédnutí více jeho filmů člověk vidí jisté vzorce, které rád opakuje, pořád dokáže ledasčím překvapit. Líbí se mi, že dokáže do příběhu dát emoce. Skvěle si hraje s charaktery postav, jeho pojetí dobra a zla je výborně vykreslené... Po pár minutách jen sedíte a vznášíte se v úplně jiném světě. Mono mám z jeho tvorby nejradši. Jsem ráda, že mě přivedla k dalším jeho filmům, které taky rozhodně stojí za to, aby je člověk viděl.

plakát

Zelená míle (1999) 

Darabont, Hanks, King - vražedná trojka, která předurčuje skvělý film. Zelená míle je skutečně hodně silný snímek, který v člověku zůstane hodně dlouho a hodně hluboko. V jednu chvíli jsem jen nevěřícně kroutila hlavou s pusou do "o" a bulela jak malá. Skutečně silný příběh, který skvěle umocňují výborné herecké výkony a podmanivá hudba. Tenhle film vás prostě chytí a už nikdy nepustí.

plakát

Zrodila se hvězda (2018) 

Neskutečně vyzdvihovaný snímek, od kterého každý divák pak logicky něco neskutečného i očekává . A on svým způsobem díky několika faktorům výjimečný je. Ve finále mi ale přijde, že ta šílená mediální masáž a propagace filmu spíš uškodila. Nicméně - Lady Gaga opravdu hraje. A hraje dobře. Cooprovi vážná role sedí taky překvapivě dobře. Hudba je skvělá, kamera geniální, stupňování napětí též funguje na jedničku, stejně jako chemie mezi hlavní dvojicí (nikdo mi nevymluví, že spolu něco nemají) a něžnější duše v závěru nějakou tu slzičku určitě uroní... Jo, tohle se povedlo. Ale na plnou palbu to v mých očích není.