Xenerix

Fíha, Liam Neeson, Alan Rickman, Hugh Grant, Keira Knightley, Rowan Atkinson a Martin Freeman v jednom filmu? První myšlenka byla, že to zkrátka nemůže dopadnout špatně. Druhá myšlenka byla, že jsem nesmírně zvědavý na první dva jmenované v žánru romantická komedie. Říct, že to dopadlo dobře a očekávání byla naplněna, by bylo hrubé podcenění, neboť snímek veškerá očekávání naprosto překonal a stal se jedním z mých TOP filmů, které většinově tvoří především sci-fi / fantasy žánr. Nenudil jsem se ani minutu a veškeré dějové linie byly geniální samy o sobě. Jejich vygradování v závěru až na hranici romantického kýče (ovšem v tom nejlepším slova smyslu!) a totálního happy endu u všech dílčích příběhů, mi vůbec nevadilo a jinak bych si to snad ani nedovedl představit. Spoiler alert: samozřejmě kromě toho jediného mezi Andrewem Lincolnem a Keirou Knightley, kde to ani totálním happy endem dopadnout nemohlo. Na druhou stranu díky tomu vznikla pro mě bezesporu vůbec nejdojemnější scéna a to nikoliv pouze v rámci filmu, ale obecně v rámci celého žánru. Neméně brilantních scén bych mohl ve filmu jmenovat hned několik. K tomu zvolená jednoduchá a přesto chytlavá hudba a já si uvědomuji, že mě nenapadá nic, co by zde šlo udělat lépe. Zkrátka Britové mají nesmírný cit pro filmy tohoto ražení a s geniálními herci a správnou mírou sentimentu je to v době Vánoc trefa do černého.

͏͏»One« Od nezávislých a nízkorozpočtových filmů, které se tvoří takříkajíc v garáži, neočekávám zpravidla zhola nic. Inka jsem shlédnul na doporučení a nestačil jsem se divit, nakolik mě film okouzlil. Myslím si, že měřítko dobrého filmu by nemělo být racionální zamyšlení nad tím, zda snímek splňuje určitá kritéria "kvality", která jsem si dříve stanovil, nýbrž by se měl soudit podle toho, jakým způsobem je schopné jeho shlédnutí zapůsobit na diváka, tedy na mě. »Two« V tomto ohledu Ink boduje na 100%. Uznávám, že prvních několik desítek minut divák pořádně neví, co se vlastně na plátně děje. V mém případě to ovšem nebylo doprovázeno nudou, ale spíše očekáváním. Ve chvíli, kdy se naplno rozvine dějová linie Johna, tak má příběh spád s minimem hluchých scén. Stopáž 105 minut je tak naprosto v pořádku. Pod sci-fi / fantasy hávem navíc snímek naráží na poněkud pokřivené fungování dnešní společnosti - lidé úspěšní v pracovním životě se nechávají pohltit prací natolik, že jim nezbývá čas na své blízké, a žijí jen pro práci jako takovou. Nutno dodat, že to film zobrazuje rozhodně uvěřitelněji a tak nějak lidštěji, než ve většině holywoodských blockbusterech. »Three« Četl jsem několik reakcí a hodně lidem vadily herecké výkony. S tím nemohu souhlasit, vlastně právě naopak. Typy herců jsou vybrány rozumně a byť od herců první ligy mají zatraceně daleko, tak filmu nijak na úrovni neubírají. Především Chris Kelly (John), Jeremy Make (Jacob) a Jessica Duffy (Liev) zahráli své role výtečně a klidně bych je rád vídal i v budoucnu u jiných projektů. Když ještě začne v pozadí hrát podmanivá hudba, naskakuje u některých scén husí kůže a to se rozhodně počítá (inspirace soundtrackem Sunshine je zjevná, což ale není důvod, proč by se mi najednou neměla hudba líbit). »Four« Abych byl zcela objektivní, pár vad na kráse by se jistě našlo. V první řadě i u nízkorozpočtového filmu si šlo více vyhrát s kostýmy, rekvizitami, efekty (vždyť i kdejaký geek dovede v grafickém programu těch pár efektů udělat lépe za pár večerů) a přepálené filtry/zběsilá kamera (věci, které mi mimojiné vůbec na první shlédnutí nevadily, jelikož se člověk soustředil především na děj) taktéž nebyly nutné. Na několikáté shlédnutí už totiž ruší a člověk má pocit, že se tím autor snaží lacině evokovat feeling jakéhosi "umění. Přes to všechno nemohu dát nic jiného než 5 hvězd za veškeré klady zmíněné výše.

Nuže, možná mě starší ročníky opraví, ale pro mě je tento filmový počin naprosto realistické zobrazení toho, co bylo a doufejme, že již nebude. Přesto se vyvaroval všudypřítomného patosu a nadměrné honorace urputného boje proti bolševikovi, aniž bych zlehčoval tato témata. Spíše naopak. Nicméně Hřebejk byl schopný podat ryzí atmosféru vskutku věrohodně. A věci, které se zdají být zcela jednoznačné, tak nakonec nejsou tak čisté. ■ Aneb Hřebejk ve své vrcholné formě a po Pelíškách vrcholné dílo české kinematografie, nutno dodat strhující výkon Daniely Kolářové (pro mě osobně její zcela nejlepší role) a Ladislava Chudíka, český lev byl pro oba dva aktéry v tomto případě zcela namístě. Shledávám vskutku velice málo nedostatků a i když jsem po prvním shlédnutí váhal mezi 4-5 hvězdami, tak si postupem času uvědomuji, že se k tomuto dílu uchyluji častěji než k čemukoliv jinému. ■ Ještě třeba říct, že sedí i vše ostatní, tzn. kamera, hudba!, střih. Zkrátka bezmezná adorace díla, které otevírá částečné tabu dnešní společnosti a dogmata kolující mezi námi. Dokonce mi ani nevadil Hřebejkovský tradičně pomalý rozjezd. V tomto případě se jednalo o očekávání, které bylo naplněno postupem filmu bez nějaké přemrštěné snahy o osudovost, tím spíše lze ocenit veškeré dění ve filmu, jelikož takto to skutečně mohlo být. Bravo pane Hřebejk, jen tak dál alespoň dalších 20 let.