Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (255)

plakát

Červený pás (2008) 

Tak nějak si představuji film s tématikou bojových umění. Jiu-jitsu jako pramáti většiny moderních bojových stylů, si v každém případě zaslouží onu úctu a hluboké morální kořeny, ke kterým se tvůrci po celou dobu snímku sklání. Při vší té čistotě a pokoře si však divák užije i celkem slušné bojové scény, takže je všem nárokům učiněno za dost. Nějak nerozumím tak velkému rozdílu v divácké oblíbenosti mezi Redbelt a Warrior. Pro mě je Mametův kus cennější, protože je v něm daleko méně prvoplánových scén a hollywoodských patosů. Režijní práce je bezchybná, snad možná s hudbou bylo možno naložit lépe. Moc hezkých 85%.

plakát

Muži v černém 3 (2012) 

Nooo jooo, Barry šel do sebe a po deseti letech konečně napravil svou MiB reputaci. Opět dokázal, že umí komedii a sci-fi skvěle spojit do akčního guláše. Na plátně se míhají samé fotogenické tváře (některé již značně věkem pomuchlané) jako Will J, Tommy K senior či Josh K junior! Padouch Boris nemá chybu, scénář má šťávu a dokonce se nám během projekce dostane i četných morálně-filozofických poučení, však velmi něžně podaných. Užil jsem si to možná víc než kdysi jedničku při první projekci.

plakát

Muži v černém 2 (2002) 

Tak přesně takovou dvojku MiB bych čekal od Eda Wooda, který dostal pořádný rozpočet. Filmu už chybí ono kouzlo originality, za to je však přeplněn spoustou absurdit. Nicméně jsem se celkem bavil a to bylo asi jediným účelem projekce. Nemá smysl šťourat se v děravém scénáři, je to jen oddechovka.

plakát

Muži v černém (1997) 

Dnes už klasika. Charismatický drsňák Tommy a začínající symbol coolismu Will, spolu kopou za tým MiB v boji proti mimozemské verbeži. Skvělá pohodovka do každého počasí, plná vtípků a hezkých vizuálních efektů, na kterou se lze dívat potřicáté a pořád má své kouzlo.

plakát

Hranice života (2005) 

Obdivuhodně udělaný snímek. Celou dobu se jen kocháte plejádou různých, více či méně ohraných, režijních efektů (nejhezčí jsou všechny ty střihové prolínačky) a skvělými výkony, především Ryana Goslinga a Naomi Watts. Musím bohužel přiznat, že Ewan se mi do role Sama typologicky příliš nehodil (ač je to můj oblíbený herec) a tak nějak mi to podvědomě vadilo celou dobu sledování. Díky skvělé formě, si Foster mohl dovolit obsah v některých místech značně odfláknout, ale koncovka filmu, profilujícímu se v mých očích celou dobu jako pětihvězdičková parádička, nevyhnutelně jednu červenou fešandu ubrala. Čekal jsem opravdu originální rozuzlení a nesnáším, když jsem po skoro hodině a půl nadšení, zklamán posledními pěti minutami. To už tady přece bylo mockrát. Škoda.

plakát

Expendables: Postradatelní (2010) 

Tak to byl teda nářez! Všechno je dílem amerického sociálního systému, který ve svých projektech jaksi nemyslel na domov důchodců pro bývalé agenty a nájemné zabijáky. Proto staříci vytáhli svá chodítka i houpací křesla do ulic a divoce při tom máchajíce zbraněmi všeho druhu, rozprášili armádu jihoamerických plantážníků dle zákonů klasického akčního žánru. Protože se kluci ze Slyovy herecké party proslavili v dobách, kdy kompjůtry zdobily obří sály a data se zaznamenávala na děrný štítek, všechnu prácičku řeší ve stylu staré školy! Skvělá akce, kterou paradoxně nekazí ani vytahané obličeje, ani klasicky otřepané scény. Už se těším na dvojku!

plakát

Trosečník (2000) 

Opět, herecky velmi citlivý, přístup Toma Hankse zajišťuje Trosečníkovi velmi hebký faktor dívatelnosti. Navíc podobnost s mým oblíbeným kouskem Daniela Defoe je minimální, a tak jsem dalek srovnávat myšlenku příběhu nebo behaviorální algoritmy Chucka s Robinsonem Crusoe. Dokonce ani logika zde příliš nepokulhává (tohoto aspektu jsem se obzvláště obával). Suma sumárum, po všech stránkách chvalitebný snímek, protkaný klasickými pocity s nepřetaženou intenzitou, tak typické pro Zemeckisův rukopis.

plakát

Město (2010) 

Další hezounký kousek Bena Afflecka, který opět dokazuje, že je lepším režisérem než hercem. Tento snímek je složen z 80% krimi a 20% dramatu. Kdyby to bylo naopak, neváhal bych nasolit plnou palbu. Takhle chválím a těším se, až se Ben se svým režisérským talentem, pustí do nějakého opravdu výsostně přemýšlivého tématu.

plakát

Dožeň, co se dá! (1999) 

Klasický tříhvězďák, který má sic originální námět, ale to je celkem k ničemu, protože je naprosto obludně zhnojen plejádou absurdních nelogičností (už jen fakt, že geniální vynálezce a pragmatický technik, který vybudujíc dokonalou podzemní vilku pro případ jaderného útoku, se ani neobtěžoval umístit ven dozimetr k měření stupně radiace) a když už člověk spolkne hektolitr důstojnosti a začne se tvářit, že je to v pořádku, zavalí ho Hugh Wilson a jeho parta hromadou odporných patetických momentů pro milovníky Harlequinek! Škoda. Kdyby bylo v tomto snímku méně prvoplánovosti a otřepaných dívčích klišé, hltal bych ho od začátku do konce. Nebýt výborného Christophera Walkena, bylo by to ještě o hvězdu méně (Brendan Fraser se svým mongoloidním výrazem, mi celou dobu evokoval pouze nepovedenou parodii na Forresta Gumpa)

plakát

Jak přicházejí sny (1998) 

Pětihvězdičkový vizuální kabátek, který však Ward oblékl poměrně naivnímu, patetickému scénáři a zakončil typicky ve stylu Hollywoodských cukřenek. Subjektivně je pro mě však problém chrlit ostrou kritiku, protože krom opravdu výjimečného ztvárnění, exceluje v hlavní roli můj oblíbený chlupáč. Pro mě 75%, ale hluchoněmé romantičce s výtvarným cítěním by nestačila stupnice. Doporučuji už kvůli barvičkám, je to fakt nářez!