Iwiiik

Už jsem se začínal obávat, že mě žádná letošní novinka neuspokojí, ale Tykwer-Wachowski nahuštěná tříhodinovka, rozptýlila mé obavy skutečně labužnickým způsobem. Rozporuplné ohlasy na tuto multižánrovou koprodukční parádičku jsou naprosto pochopitelné, protože scénář neustále retrospektivně osciluje na ostré hraně mezi myšlenkovou genialitou a mírně násilnou přeplácaností. Celou dobu sledování divák očekává klasicky otřepané, mohutně emotivní splynutí všech dějových linií v relativně čitelný vrchol, zabalený do nějaké té velké myšlenky, ale nemělo by to omezit pozornost při orientaci v návaznostech, protože ke zmíněnému splynutí dochází někde hluboko v absolutní rovině. Bezpochyby je nutná druhá projekce, protože kvantum scénáristických vychytávek prostě nelze vstřebat, utřídit, zařadit, pochopit a ocenit v plném rozsahu na jedno posezení. Technickou stránkou se vůbec nemá smysl zabývat, stejně jako hereckými výkony v dvoj-troj-čtyř-pěti-šesti až sedmirolích, protože zde ze snímku čiší čirá dokonalost. Doporučuji všem, dávám úctyhodných 90% a těším se na druhou projekci.

Velmi dobře působící atmosféra tajemna, vytvořená kamerou, hudbou a naprosto věrohodným výkonem Christiana Balea, zachraňuje mnohé nedostatky, které jsou místy až obludné. Je to především nepříliš vybroušený scénář a dost otřepaná myšlenka, která má na svědomí fakt, že vás finále nepřekvapí, ani neohromí. Nebudu však chrlit kritiku, protože se mi anorektický Andersonův mechanik vcelku líbil. Drobně přes 70%.

Výborně udělaný příběhový snímek. Základem je zde poměrně vyvedený scénář, bezchybné herecké výkony a emotivní hudba. A i přes občasnou kostrbatost, je tento film přesně tím, co si lze představit pod nenásilným konsenzem kvalitní filmařiny a typicky komerčních principů. Vždycky jsem tento druh dějové linie měl rád a tak jsem si, ve spojení z kvalitním ztvárněním, The Air I Breathe užil na plný plyn.

McGuigan opět sáhl po Harnettovi a opět to byla dobrá volba. Pravda, narozdíl od Wicker Parku mu za parťáky vybral takové klasiky, jako Willise, Freemana, Kingsleyho či Lucy Liu, ale režijní koncept zůstal naprosto totožný. Těžko říct, zda je to dobře či špatně, protože jediným pozitivním rozdílem, je právě přítomnost velkých jmen. Zápletka je sice kriminálnější a retrospektivy ještě o poznání rafinovanější, ale jinak je McGuiganův rukopis v podstatě stagnací. Na druhé straně filmu není v rámci ambicí moc co vytknout, a proto dávám čtyři knedlíky, čili čistokrevných 80%!

Zajímavý kousek, i když nutno bez mučení přiznat, že více či méně romantika o lásce a žárlivosti. To co mě na Wicker Parku nadchlo, je aplikace poměrně sofistikované retrospektivní skládačky na naprosto patetický děj. Je to příjemná změna v době, kdy se stávají životní propletence, nasekané na časové segmenty a chaoticky rozházené, ve filmech čím dál nečitelnějšími. Zde McGuigan vsadil na klasiku a tak stačí jen koukat a bez většího přemýšlení se všechny chybějící či rozmazané střípky děje, pohodlně poskládají do finálního tvaru. 75%!

Pecka! Franka Potente skutečně proběhá celý tento film, který pojednává v podstatě o principech kauzality a i přes jednoduchoučkou zápletku, je jeho děj poutavou podívanou. Alfou a omegou úspěchu je zde neustávající zběsilé tempo a fakt, že se Tykwer chytře nepokoušel natahovat stopáž (a že prostor je na to prakticky v každé minutě) a tak snímek doslova prosviští kolem diváka, stříkajíc kol dokola atmosféru do všech směrů aneb pár laciných režijních vychytávek či uměleckých klišé a měla by Lolu v topce polovina osazenstva ČSFD. Já dávám čtyři a kousek..

Ridley Scott v drtivé většině svých filmů zaměřuje v hledáčku komerční masy a Body of Lies není výjimkou. Všechny roviny, které se ve snímku objeví, byť vypadají sebenadějněji, zaniknou v oparu nedotaženosti. Není to ani výpověď o blízkém východě, ani akční thriller a dokonce ani drama. Rozpačitý pocit, který ve mě vznikl po první půlhodině, už bohužel nezmizel. Nicméně i přes zmršený potenciál to nebylo zas tak katastrofální a technické ztvárnění bych dokonce označil za nadprůměrné. 55%.

Nelze než označit tento skvost za vizuální orgasmus! Fascinovaně jsem si celou projekci prohlížel umění výtvarné i choreografické, jež podtrženo vynikající kamerou a hudbou, skrývá klasické principy východní filozofie. Rozhodně si snímek žádá stoprocentní kvalitu obrazu i zvuku a pohádkovou náladu na přemýšlení.

Výborný kousek, vypravující pravdu o báječné, roztančené metropoli největší jihoamerické země, plné barevných průvodů a širokých úsměvů. Bohužel každý líc má i svůj odporný rub. Tady se s tím tvůrci skutečně nepárali a nasolili do mě plnou dávku reality bez tlumiče nebo alespoň šátku či poslední cigarety. Jeden z mála snímků, kde ani vteřina explicitního násilí nepůsobí nadbytečně. Vynikající práce po všech stránkách.

Nádherné pohádkové drama, ležící na načechraném obláčku skvělé režie a kamery. Snímek, který spojuje něžnou romantiku s akčním kung fu v typickém, choreograficky dokonalém, hávu Hong Kongské produkce, kde Ang Lee vše namíchal do vyvážené směsi, dávkované tak citlivě, že je spokojen jak milovník bojových umění, tak jemnocitná čtenářka Harlequinek. Zpracování je naprosto čisté, herecké výkony brilantní. Nemám moc co dodat. Není snad člověka, kterému bych Tygra a draka nedoporučil na pohodový večer či odpoledne a je mi líto všech těch, kteří tento film nepochopili a hloupě komentují pouze "nesmyslné létání".