cattcobain

cattcobain

Kateřina Slezáková

okres Ústí nad Labem
profesionální snílek

homepage

2 body

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 9.4.2016  20:26
    Love (2015)
    *****

    Po zhlédnutí tohoto snímku a přečtení několika místních komentářů k němu mě napadá jediné - Jak TOHLE někdo může přirovnávat k pornu? Viděli jste vůbec někdy nějaké porno? Film se nesnaží být perverzní ani kontroverzní. Jen naturalisticky vypráví o všech těch tenkých hranicích a o tom, jak destruktivní vztahy umí být. Jeden můj oblíbený filmový tvůrce kdysi řekl, že teprve až lidé přestanou k filmu přistupovat jako ke knize, dokážou ocenit jeho kouzlo. A ona opravdu není potřeba, aby byl film ucelený, čitelný a s dechberoucí a komplikovanou zápletkou, aby mohl být dobrý. U Love to platí dvojnásob.

    • 6.5.2015  11:51
    Design pro život (TV seriál) (2009)
    *****

    "Jsem profesionální snílek." - Skvělý náhled do designového podhoubí.

    • 25.11.2014  00:17
    Mami! (2014)
    *****

    Strhující a surové. Místy mi snímek připomínal atmosféru severských filmů. Jednoznačně můj nejlepší kinematografický zážitek letošního roku.

    • 15.1.2014  00:21

    S každým zhlédnutím je mi ten film bližší a bližší... - "Chlapi si myslí, že je doplňuju, že se mnou ožijou. Zatímco já jsem úplně rozesraná a sama hledám klid mysli."

    • 1.1.2014  10:45

    "To see the world, things dangerous to come to, to see behind walls to draw closer, to find each other and to feel. That is the purpose of Life." - Jestli mi nějaký film někdy dokázal dát chuť do života, tak tohle je on.

    • 8.8.2013  00:34
    Pěna dní (2013)
    ****

    Nepamatuju si, kdy jsem měla naposledy takto smíšené filmové pocity. Je zvláštní, že moje dojmy jsou přesně opačné, než u většiny autorů ostatních místních komentářů - první polovina, která se vesměs líbila, mi lezla na nervy natolik, že jsem uvažovala o opuštění kinosálu. Dobře, že jsem tak neučinila, ta druhá, ponurejší část byla přesně něco pro mě. --- Snímek jsem musela vidět dvakrát a po poměrně dlouhém časovém odstupu od sebe. Se vší otevřeností, s duší malého dítěte. Vyplatilo se, mám pocit, že jsem jej dokázala ocenit mnohem více. Je to prostě Gondry. Mnou milovaný Věčný svit neposkvrněné mysli jsem musela vidět několikrát, aby se mi dostal pořádně pod kůži. Podobně to bude zřejmě i s Pěnou dní.

    • 2.8.2013  09:18

    Život, jaký je. Bez příkras, bez jistot, bez hollywoodských konců. Dlouhé záběry do bezmocných tváří hrdinů nás zvou přímo do morku jejich kostí a najednou máme pocit, že to všechno prožíváme s nimi. Stačí se nadechnout a nechat se zahalit závojem opravdovosti příběhu, v němž cesty stále mění svůj směr.

    • 1.8.2013  22:22
    21 gramů (2003)
    *****

    Tyhle střípky příběhu rozhodně vyžadují dobrou paměť a ani na chvilku nenechají mozkové závity vydechnout. Ale tomu, kdo je dovede poskládat, slibují nezapomenutelný filmový zážitek. "The Earth turned to bring us closer.."

    • 4.6.2013  13:29

    Pokud bych měla Laurence Anyways hodnotit pouze po vizuální stránce, mé artové srdce by bez výhrad zaplesalo blahem. To, že Xavier je vizuálním virtuosem, je již všeobecně známé. Ale ačkoli často dávám přednost uměleckému prožitku před vším ostatním, tady jsem nemohla. Bylo to dlouhé. Chvílemi jsem měla až strach, že to nikdy neskončí. Navíc je dle mého názoru škoda, že postava Laurence nebyla více rozpracovaná, vývoj jeho partnerky jej absolutně zastínil. Mrzí mě, že nemohu dát vyšší hodnocení, ale ve srovnání s Dolanovými předešlými díly jsem se u tohohle opravdu nudila.

    • 3.6.2013  22:22
    Hon (2012)
    *****

    Poprvé jsem u sledování filmu cítila bolest. Bezmocně zařezaná v křesle, omámena pomalostí a ponurou atmosférou jsem každou vteřinu až do morku kostí prožívala s hlavním hrdinou. Bylo to tak opravdové, tak silné. Dokonalá ukázka lidské zmanipulovatelnosti a stádnosti ve své nejčistší podobě zakomponovaná do jedné ze severských vesnic. Můj doposud nejsilnější filmový zážitek vůbec. Bravo.

    • 3.6.2013  18:15
    Sedm (1995)
    *****

    Už během úvodních titulků na vás dýchne dost ponurá atmosféra, která do poslední vteřiny nepustí a donutí zamyslet se nad svými osobními hříchy. Roli Gwyneth Paltrow bych přenechala někomu jinému, ne uplně mi tam seděla, ale výkony zbylých hlavních hrdinů tento nedostatek precizně vyvážily. Dechberoucí snímek, který ukojí psychopatické já ukryté téměř v každém z nás.

    • 21.11.2012  01:05

    Jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků v životě. Jack Nicholson se pro tuto roli narodil. Ale stejně tak si nedovedu představit tenhle kinematografický klenot bez jakéhokoli z Formanem obsazených hereckých článků, ze kterých je dohromady vytvořena dokonalá filmová symfonie.

    • 21.11.2012  00:47

    Jediné, díky čemu unikla pátá hvězdička, je dle mého názoru (jak již zde někteří podotkli) až přílišná snaha Mirandy July o odlišnost hlavní hrdinky, což mi bylo chvílemi proti srsti a působilo na mě dost uměle. Když však tohle malé minus opomenu, vznikne z toho zajímavá studie několika ve své podstatě ztracených duší, které vlastně jsou zosobněním mě, tebe a všech ostatních, které znám.

    • 21.11.2012  00:32

    Anatomie pekla rozhodně není dílo (a opravdu se nebojím tento snímek nazvat dílem) pro každého. Kam až je člověk schopen zajít? Kde jsou hranice? Vkus je čistě subjektivní záležitostí a v tomto případě to platí dvojnásob. Lidská sexualita má hranice jen tam, kde si je dva lidé vzájemně nastaví. A mě těch 80 minut plných zvráceností jednoduše nadchlo.

    • 21.11.2012  00:23

    Moje první zkušenost s Almodóvarem, po které jsem mohla s klidným srdcem říct, že rozhodně nebude poslední. Po skončení titulků jsem zůstala jen tak nehybně ležet a nechala v sobě doznívat tóny veškerých dojmů, které ve mně tenhle snímek zanechal. Ne, tohle není nic, na co se člověk dívá deset minut a už dovede odhadnout celý následující průběh. Carne trémula mě vtahlo do svých pevných sítí a nepustilo až do samého konce.

    • 21.11.2012  00:09

    Bohémský život je dalším důkazem toho, že film nepotřebuje ohromnou zápletku k tomu, aby jej člověk mohl nazvat geniálním. Pochmurná nálada celého tohoto líně plynoucího díla zahaleného do černobíleho hávu zanechá v kombinaci s Rodolfovými ztracenými pohledy a suchými dialogy ohromnou stopu v divákově mysli.

    • 21.11.2012  00:08
    Na dotek (2004)
    *****

    Při sledování tohoto filmu jsem místy nechápavě krčila obočím nad iracionalitou jednání hlavních hrdinů. Ale, ruku na srdce, jak často bývají vztahy logické? Dialogy jednotlivých postav jsou místy dost přidrzlé, což celkovou atmosféru ještě dokoření. A to je dobře. Tenhle pokrm by totiž s nedostatkem peprnosti nechutnal tak skvěle.

    • 21.11.2012  00:06

    Kdybych si měla vybrat jeden kinematografický diamant, který bych umístila na vrchol své filmové vitrínky, byly by to Imaginární lásky. Precizní sonda do absurdity lidských vztahů, která diváka vede krůček po krůčku všemi fázemi milostného života. A ať už se Imaginární lásky zdají být zahalené do jakkoli povrchního kabátku, závěrečná scéna jej ze sebe nonšalantně shodí. Ale upřímně řečeno, mně se na ten kabátek dívalo hrozně dobře. Dolan je pro mě filmovým virtuózem a doufám, že si tuhle vysokou laťku i nadále udrží.

    • 21.11.2012  00:03

    Doposud jsem myslela, že z animovaných filmů jsem již jednoduše vyrostla. Tenhle kreslený skvost mě však vyvedl z omylu. A velice mile. Nic mi nechybělo, ani nepřebývalo. V určitých pasážích jsem se opravdu upřímně zasmála, jiné mě hluboce dojaly. Když se ještě přidá francouzština a působivá vizuální stránka, nemohlo z toho vzniknout nic špatného. Příjemně strávená hodinka a půl, ze které nelituji jediné minuty.

    • 21.11.2012  00:00
    Lolita (1962)
    *****

    Vzhledem k tomu, že jsem jako první shlédla verzi Adriana Lynea, mám teď ohromnou tendenci tyto dva snímky srovnávat. Ač osobně dávám přednost posmutnělému výrazu ve tváři Jeremyho Ironse, přesto ve mně Kubrickova Lolita zanechala patřičnou stopu. Kubrick naprosto přesvědčivě zobrazuje zoufalství a bezmoc, kterou v Humbertovi Lo probouzí svými hrátkami s jeho city. A vdova Hazeová byla v této verzi přesně taková, jakou jsem ji vycítila po prvním ponoření do Nabokovy knihy. Na svou dobu opravdu velmi nekonvenční dílo, které patří k mým nejoblíbenějším.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace