cattcobain

Gotická óda na superhrdiny. Dokonalost.

Po zhlédnutí tohoto snímku a přečtení několika místních komentářů k němu mě napadá jediné - Jak TOHLE někdo může přirovnávat k pornu? Viděli jste vůbec někdy nějaké porno? Film se nesnaží být perverzní ani kontroverzní. Jen naturalisticky vypráví o všech těch tenkých hranicích a o tom, jak destruktivní vztahy umí být. Jeden můj oblíbený filmový tvůrce kdysi řekl, že teprve až lidé přestanou k filmu přistupovat jako ke knize, dokážou ocenit jeho kouzlo. A ona opravdu není potřeba, aby byl film ucelený, čitelný a s dechberoucí a komplikovanou zápletkou, aby mohl být dobrý. U Love to platí dvojnásob.

Strhující a surové. Místy mi snímek připomínal atmosféru severských filmů. Jednoznačně můj nejlepší kinematografický zážitek letošního roku.

Nepamatuju si, kdy jsem měla naposledy takto smíšené filmové pocity. Je zvláštní, že moje dojmy jsou přesně opačné, než u většiny autorů ostatních místních komentářů - první polovina, která se vesměs líbila, mi lezla na nervy natolik, že jsem uvažovala o opuštění kinosálu. Dobře, že jsem tak neučinila, ta druhá, ponurejší část byla přesně něco pro mě. --- Snímek jsem musela vidět dvakrát a po poměrně dlouhém časovém odstupu od sebe. Se vší otevřeností, s duší malého dítěte. Vyplatilo se, mám pocit, že jsem jej dokázala ocenit mnohem více. Je to prostě Gondry. Mnou milovaný Věčný svit neposkvrněné mysli jsem musela vidět několikrát, aby se mi dostal pořádně pod kůži. Podobně to bude zřejmě i s Pěnou dní.

"To see the world, things dangerous to come to, to see behind walls to draw closer, to find each other and to feel. That is the purpose of Life." - Jestli mi nějaký film někdy dokázal dát chuť do života, tak tohle je on.

Poprvé jsem u sledování filmu cítila bolest. Bezmocně zařezaná v křesle, omámena pomalostí a ponurou atmosférou jsem každou vteřinu až do morku kostí prožívala s hlavním hrdinou. Bylo to tak opravdové, tak silné. Dokonalá ukázka lidské zmanipulovatelnosti a stádnosti ve své nejčistší podobě zakomponovaná do jedné ze severských vesnic. Můj doposud nejsilnější filmový zážitek vůbec. Bravo.

Pokud bych měla Laurence Anyways hodnotit pouze po vizuální stránce, mé artové srdce by bez výhrad zaplesalo blahem. To, že Xavier je vizuálním virtuosem, je již všeobecně známé. Ale ačkoli často dávám přednost uměleckému prožitku před vším ostatním, tady jsem nemohla. Bylo to dlouhé. Chvílemi jsem měla až strach, že to nikdy neskončí. Navíc je dle mého názoru škoda, že postava Laurence nebyla více rozpracovaná, vývoj jeho partnerky jej absolutně zastínil. Mrzí mě, že nemohu dát vyšší hodnocení, ale ve srovnání s Dolanovými předešlými díly jsem se u tohohle opravdu nudila.

Doposud jsem myslela, že z animovaných filmů jsem již jednoduše vyrostla. Tenhle kreslený skvost mě však vyvedl z omylu. A velice mile. Nic mi nechybělo, ani nepřebývalo. V určitých pasážích jsem se opravdu upřímně zasmála, jiné mě hluboce dojaly. Když se ještě přidá francouzština a působivá vizuální stránka, nemohlo z toho vzniknout nic špatného. Příjemně strávená hodinka a půl, ze které nelituji jediné minuty.

Kdybych si měla vybrat jeden kinematografický diamant, který bych umístila na vrchol své filmové vitrínky, byly by to Imaginární lásky. Precizní sonda do absurdity lidských vztahů, která diváka vede krůček po krůčku všemi fázemi milostného života. A ať už se Imaginární lásky zdají být zahalené do jakkoli povrchního kabátku, závěrečná scéna jej ze sebe nonšalantně shodí. Ale upřímně řečeno, mně se na ten kabátek dívalo hrozně dobře. Dolan je pro mě filmovým virtuózem a doufám, že si tuhle vysokou laťku i nadále udrží.

"Jsem profesionální snílek." - Skvělý náhled do designového podhoubí.