Cuzan

Dlouho jsem neviděla nic tak tupého a odtrženého od reality. Karikaturní postavy naprosto všech, dialogy stupidní. A smutné tedy je, že toto by měl být preventivní materiál ve spolupráci s pojišťovnami a policií. Jedna hvězdička za milé pražské lokace jako je Apolinářská porodnice a Švehlova kolej. Ty mají konec konců k celé adiktologii blíž než celý tento počin.

Zaprášená roadmovie směřující k novému netušenému dobrodružství v podobě sebeobjevování. Líbila se mi kamera ve závěrech vzpomínek z dětství, bavil mě Ewan, ten mě baví vždycky, ale tím, že příběh v podobných variacích slýchávám v práci denně se mě to příliš netklo. Byť to ten film chvílemi dost ždímal. (A jen taková poznámka na okraj: Ewan tam byl v roli velmi milého respektující táty, až mě to překvapilo, jak málo dceru kontroluje, a dává jí příležitosti si něco lupnout.)

Na jednu stranu si cením toho, že v Čechách vznikl film, který si klade spirituální otázky. Bavily mě i pestré lokace a šarmantní Pierre Richard. Ale to je bohužel tak všechno.  Příběh se na začátku odvíjí poněkud zmateně, následuje mnoho sekvencí, které se snaží vyždímat nejake emoce, ale je to akorát patetické a na sílu. (A stejný problém jsem měla i s Úsměvy smutných můžu.) A celkové vyznění... Přijde mi smutné, že postava spisovatele hledá onen otcovský princip, jeho pochopení a přijetí kdekoliv, jen ne ve své vlastní rodině, která mu tvoří v jeho osamělém narcismu jakousi kulisu. A stejně tak ta sekvence kde se zfetuje, jde se projít a potká kámoše z léčebny. A třeba to může být naprosto přelomový okamžik pro jeho další života běh, ale nemám pocit, že by se to podařilo převést a přenést na diváka.

Rozhodně bych ocenila krásné záběry Švýcarské přírody a rozhovory s lidma o filmu a o životě, být to jen o tom, je to za mně 5 hvězdiček. Ale pak tam bylo na mě příliš lichých úvah o tom, co je filmařina. Nevadí mi si trochu popřemýšlet, ale jakoby to byla tatáž myšlenka stále dokola - film vzniká neustálou interakci umělce s okolím. Ale na tom se neutahne 124 minut. A co je to za interakci a pouť, když se spí po hotelech? Takové evropsky pohodlné... Jako je fajn, že nás tu v Evropě nic moc nepálí, a je čas si popřemýšlet, ale v porovnání s jinými festivalovými filmy nezávislých filmařů v jejichž filmech i životě jde doslova o život, vyjde tento snímek tak nějak zhýčkaně. Zároveň v kontextu současného trendu mluvit o filmu jako o kolektivní práci mi zbožňování a vynášení režiséra do nebes a takové celkové kultovní modlářství přijde značně překonané.

Silný příběh, který mě odnesl do zcela jiné reality pro mě nepředstavitelně krutého a nelehkého života ve společnosti, kde jsou jiná pravidla a jiné hodnoty. Poněkud to dodá jiný rozměr informace ze zpravodajství o utečencích. Velmi přeji íránským filmařům sílu, svobodu a neztracim naději, že přijde doba, kdy budou tyto kritické filmy moci vznikat v Íranu celé a nikdo nebude persekuován.

Velmi artové, chvílemi jsem vzpomínala na Nabarvené ptáče. A byl to pro mě takový Farářův konec po hornicku.

Zajímavý dokument o tom, jak v oblasti exekucí přetrvávájí divoké devadesátky. Velmi edukační. Jediné, co mě tahalo za oči i uši byly ty předpřipravené rozhovory  Radka a Martiny, obsahově v pořádku, ale forma mi silně připomněla slavné náborové video McDonald's "nezapomeň na okurku".

Kobry a užovky z pražské rapové scény. Progresivní kamera a střih, dynamická ústřední dvojice a pro mě naprosto odpudivá hudba, ale to k tomu asi patří. Podařené.

Velmi citlivý film o lásce, smrti, truchlení a běžném životě. Hlavního protagonistů nelze než mít ráda a přát mu to nejlepší. Jeho obdivuhodný drive a odvaha dělat si věci po svém, ale nikoliv z pozice pozérství, ale z pozice laskavosti a respektu byl pro mě zjevením - o tom se filmy tolik netočí. Kromě báječného příběhu je film i vizuálně dobře zpracovaný, velmi poetický. Mluvící hlavy od tohoto dokumentu nečekejte!

To mohlo být tak dobré! Kdyby se někdo nebál proškrtat scénář, zvýšit tempo a neměl potřebu každou informaci opakovat 5x. Některé ty efekty mi přišly trochu staršího data, a chyběla mi tam filmová řemeslná poctivost. Od příběhu jsem čekala vzestup a pád Grindelwalda a grandiózní souboj s Brumbálem. Místo toho to bylo jakési utahané bleeeh, akčními scénami o ničem a s pár unavenými Brumbáloými bonmoty do života.