Dupac

Moje vstupenka do světa cinefilství.

Skvělá kombinace nápadu (reminescence na Bergmana), režie a marketingu dělá z tohohle klipu symbol nové éry depešáků ve dvou.

Komentář ke CODA: Smrt Michaela Corleona (2020): Je krásné, že starý pan Coppola dostal v závěru kariéry možnost sáhnout do Kmotří trojky. Popasoval se s tím tak, že původním sestřihem vlastně už nemá smysl se dál zabývat. Stačí si obě verze pustit po sobě - režisérovi se dá dát skoro ve všem za pravdu. Přesunutí vatikánské schůzky s arcibiskupem na začátek dává úplně jinou dynamiku první třetině filmu, protože je od začátku jasné, o co se hraje a jak velká propast je mezi Michaelovou snahou o vykoupení a dědictvím, které s sebou nese. O každé z vystřižených scén se dá říci, že byla pro spád filmu postradatelná a někde dál je vysvětlená (snad s výjimkou chybějící ceremonie tvořící úvod původního sestřihu, kterou při prvním setkání odsoudí Diane Keaton jako nedůstojnou). Bravo.

Michael J. Fox byl nepochybně skvělý herec, což dokazuje i tady, ale ruku na srdce, těžko si už v té době představit vhodnějšího adepta pro modrou knížku. Nejemotivnější film z Vietnamu, podpořený mistrovskou režií Briana De Palmy. Poselství filmu v dnešní době bohužel aktuálnější než kdy dřív.

To je snad poprvé, kdy se setkávám s tím, že Charles někoho zajímá jako člověk a přistupuje k němu s citem a empatií. Zatím nejlepší díl třetí rozkolísané série.

Těžko najít atraktivnější způsob, jak ukázat členy instituce britské královské rodiny jako lidské bytosti a nahlédnout pod vosk jejich veřejných (sebe)prezentací. Oni sami to udělat nemůžou, a pokud se o to pokusí, nedopadá to pro monarchii příliš slavně. Kdyby nic jiného, tohle ze seriálu vyplývá poměrně jasně, tedy aspoň co se týče první série. Nemám nastudované dějiny monarchie ve 20. století, takže neumím zhodnotit míru fabulace historických událostí ani to, nakolik je seriál k jednotlivým historickým osobnostem (abdikující král-kreatura Edward VIII., princezna Margaret,...) spravedlivý, ale pro divácký zážitek to není podstatné. Notabene když si produkce dala tolik záležet na výpravě a vizuální podobě hereckých představitelů (Winstone!). Užívám si nový návyk a těším se na každý díl směrem do současnosti.

Jeden by si skoro myslel, že ty osmdesátky nebyly až tak strašlivá dekáda. Tedy aspoň ne v L.A. Další důkaz toho, jak moc jsou Friedkinovy filmy (naprosto zmáknuté, nejen po technické stránce) podceňované. "To Live and Die in L.A." má všechno, co má mít osmdesátková kriminálka, a to v exkluzivním balení (brilantní dlouhá automobilová honička, macho policajti bez úcty k autoritám, dvojice drsných detektivů, Dafoeho záporák). Zároveň ale žánrová pravidla brutálně porušuje. Chování Chanceho je přece jen už trochu přes čáru a nedá se říct, že by si získal jednoznačnou diváckou sympatii. Sice má k sobě parťáka, jejich rozporuplný vztah (a jeho vyústění) má ale k typickým "buddy" filmům hodně daleko. Ani konec se rozhodně netváří jako happy end, spíš jako pokračování mizerie bez nároku na sequel. Pro mě velká jízda. 90 %

Cronenbergova rafinovaná hra s divákem, která se dvě třetiny stopáže vydává za emocemi nabitý romantický film, vybočující z režisérovy filmografie. Skutečný Cronenberg (nebo spíše takový, jakého očekáváme) se demaskuje až v samotném závěru, potom, co ukáže pravou tvář Madame Butterfly i těm, kteří se nedovtípili sami.

Spielberg - vypravěč ve vrcholné formě. Whoopi Goldbergové se podaří umírněným (!) herectvím ve velkém finále rozbít celou dobu intenzivně budovaný obraz černých žen, které jsou hlavně pasivními oběťmi svých mužských protějšků.

Měřeno silou emocí, kterou ve mně dokázaly vyvolat postavy (soucit s geniálním a křehkým Davidem, kterému přestala patřit jeho osobnost, odpor k jeho despotickému otci, který to měl na svědomí) je pro mě Záře dokonalý film (co na tom, že z pohledu tempa a dynamiky není úplně stejná meta, jako je v hudbě Rachmaninov). Geoffrey Rush hraje Davida Helfgotta tak, jako by se roli učil na Mariánu Vargovi (a Peteru Sellersovi, samozřejmě).