Purpurová barva

Je fakt, že Steven Spielberg je filmař s velkým F. Možná to není tak výrazný žánrový chameleón jako třeba Peter Weir, ale troufám si tvrdit, že dokáže brilantně zvládnout čisté drama (Purpurová barva, Schindlerův seznam), sci-fi (Blízká setkání třetího druhu, A.I., Jurský park, Válka světů, Minority Report) a popcorn na nejvyšší úrovni (Indiana Jones). Jen málo režisérů se může chlubit tak rozmanitou a zároveň hodnotnou filmografií, která přinesla filmovému světu nezapomenutelná a nadčasová díla. Pokud jde o tento konkrétní film Purpurová barva, je to svým způsobem něco neokoukaného (co se týče Spielbergovy tvorby) a samotný film je v tuto chvíli alespoň pro mě unikátem v celé Spielbergově tvorbě. Možná i proto, že není tak známý jako třeba Schindlerův seznam, ale je podobně citlivý, hluboce emotivní, neúprosný, krutý ve vztahu ke svým postavám a zároveň velmi silně dojímající. Příběh, který skrývá opravdu obrovskou škálu emocí, psychologie, různých citových a životních rozpoložení člověka, dokázal Spielberg natočit s grácií, pozoruhodným citem pro detail a vynikající profilaci jednotlivých postav. Fenomenální Whoopi Goldberg a vývoj její postavy, který musíte jednoduše prožívat přímo s ní, zrovna tak jako všechny její strasti, ale i ty nejdrobnější radosti, je asi nejsilnějším atributem celého snímku. Pozoruhodný je i fakt, že díky propracovanosti příběhu a přesnému režijnímu vedení, je drtivá většina vedlejších postav podobně zajímavá a vytváří dohromady s hlavní dějovou linií velmi podrobný a (možná bych napsal i důvěryhodný – alespoň z pocitového hlediska) obrázek jedné velmi nelehké doby. Na druhou stranu mě zaujala skutečnost (a považuji to za další obrovský triumf tohoto filmu), že úděl některých postav (ne všech, ale některých) není přímo způsoben dobou a konkrétními represemi vůči konkrétním skupinám lidí, ale především lidskou povahou, jednáním jednotlivce a až pozoruhodně krutou schopností degradovat svůj protějšek až na samotnou hranici lidské důstojnosti. Typický „akademický“ film, který ale svou „akademičnost“ a uměleckost dokázal využít k nesmírně poutavému a strhujícímu vyprávění, jehož výpovědní hodnota je obrovská. (24.08.2011)

Hoci mám rád úvodnú scénu s vojaka Ryana. A hoci som fanúšik Spielbergovho Schindlerovho listu, mám ho zafixovaného ako režiséra zábavných a dobrodružných filmov. Radšej si pozriem Jurský park, Minority Report, Indyho, alebo moju srdcovku A.I, než by som mal hľadať v jeho filmografií vážny film čo by mi sadol. A hoci Purpurová farba hovorí o černošskej komunite rovnakým spôsobom ako mnohé ďalšie filmy, Spielberg vďaka vtedy ešte pomerne talentovanej Whoopi dokázal krásne predstaviť život jednej mentality hoci sám čierny nie je. Film nominovaný na 11 oscarov, ktorý si zaslúžil určite polovicu. A jeden z mála filmov, kde je všetko to násilie a nepríjemnosť opodstatnená rovnako ako v 12 rokov otrokom. Čo sú inak jediné dva filmy na tému segragácie a tiež útrapách černošskej komunity hodné zhliadnutia bez toho aby sa biely cítil blbo. Nie až taký známy( čo je škoda), ale omnoho dôležitejší než väčšina jeho vážnej filmografie. (02.11.2015)

Náročný boj ženy, týranej manželom, ponižovanej okolím, a bohužiaľ v danej dobe, nepriateľkou pre "všetkých" aj pre farbu pleti. Obával som sa dĺžky stopáže, no utieklo to ako voda. Spielberg podal vážnu tému solídnym spôsobom, a i keď na taký "Čiernobiely svet" sa "Purpurová farba" proste nechytá, mňa samotný film bavil. (29.01.2021)

50% Príbeh incestu, zneužívania, domáceho násilia a rasizmu v podobe sentimentálnej rozprávky pre celú rodinu. Oukej, nie je to úplne tak, ale výsledná kombinácia intenzívneho materiálu a gýčovej mládeži prístupnej uhladenej oscarovky je úplne absurdná. Začínam chápať, čo časť ľudí neznáša na Spielbergovi. Zo všetkých spielbergoviek Purpurová farba zostarla asi najviac. (25.12.2019)

Film Purpurová farba, režiséra a producenta Stevena Spielberga, som videl minimálne spred desiatich rokov, ak nie ešte viac, možno cca i takmer 20 rokov, čo je v porovnaní s niekoľkými dekádami filmového deja, len slabučký odvar. Naschvál nadhadzujem tieto obdobia, pretože snímok zachytáva postavu černošskej ženy Celie Johnson na prahu 20. storočia, keď ju a jej sestru Nettie rozdelí nevyspytateľný človek, vtedy sú v tínedžerskom veku, postupne sa prediera holým, nemilosrdným životom s týmto gaunerom Albertom, až po štyridsiate roky, keď sa po dlhých desaťročiach vytúžene stretnú na prahu jej domu... Počas týchto všetkých peripetií, natrafí v živote na dve dôležité ženy : speváčku Shug Avery, a “REBEKU” Sofiu, ktorej jej pomôžu otvoriť oči, a schopiť sa. Táto trojica predstaviteliek, menovite Whoopi Goldberg v hlavnej úlohe, a dve černošky vo vedľajšej, t. j. Margaret Avery, a taktiež svetoznáma OPRAH, podávajú naprosto vierohodné, strhujúce a navzájom vyrovnané herecké výkony, keď im k tomu ešte sekunduje odporný a slizký, perfektne sediaci na rolu Danny Glover, tak toto KVARTETO predvádza herecký koncert. Režisér nakrútil svoj prvý, odvážny, dospelý film, ktorý má svoj potenciál, a podľa mňa ide o jeden z najlepších filmov 80. rokov, s 11. nomináciami na Oscara, a ani jeden premenený „zlatý plešivec” , čo je z časti FIASKO, zrejme až po ďalších dekádach sa film konečne DOCENIL. Je to film o dekádach a postavy sú, ako dekorácie. Obdivuhodne zachytený snímok. Spielberg je frajer. (27.01.2018)