smrt.ka

Cabaret je jízda, která vás nemusí ještě zaujmout, ale beztak na ni nezapomenete. Skvělé herecké výkony. Zajímavý námět. Krásně vykreslené prostředí i situace. Zvláštní, nějakým způsobem až strašlivá hudba. A také ta atmosféra kabaretu... Možná vám dojde až později, jak moc Cabaret milujete.

Tak jsi tady, filme, na úplném vrcholu mých nejoblíbenějších filmů. Viděla jsem tě podruhé a teprve teď jsem schopná k tobě napsat komentář. Tvé postavy jsou blízcí příbuzní postavám z románů Dostojevského. Tvůj příběh je příběh o nás všech. Líčí. Varuje. Směje se. Jsme hlupáci, všichni, víš to sám. Máš v sobě tak málo lásky, jako málo jiných filmů. A přece nám toho o lásce říkáš tolik! Jsi prosycený smrtí a utrpením už od samého začátku do naprostého konce, ale přece dokážeš diváka donutit přemýšlet, místo abys ho jen pořádně zdeptal. Daniel bylo to nejlepší, co tě potkalo; zase jsem neovládala svůj výraz a křenila se a vzdychala a nahlas vše komentovala. Jonny a jeho hudba - to je kapitola sama pro sebe; díky ní je ten film takřka dokonalý. A samozřejmě režie s kamerou. Výborný a tak netradičně pojatý! scénář. Filme, jsi skvělý. Filme, pro mě jsi nejlepším filmem 21. století (kterému, přiznávám se!, nadržuji, protože je to mé "domovské" století. Století zkaženosti, ale ještě ne hniloby).

"Takže jemu odpustíš, že ti dal dvakrát kvinte a mě neodpustíš... že jsem tě zruinoval." Zbožňuju tuhle sentimentální kravinku právě proto, že se nevydává za nic jiného a ještě se u toho tváří nonšalantně. A navíc má člověk pocit, že vidí v televizi konečně normální lidi z masa (ne z gumy).

Nejdřív pět, potom čtyři, teď jsem se rozhodovala, zda udělit tři nebo dokonce dvě *. Uvolněte se, prosím byl kdysi zábavný pořad se zajímavými hosty a zajímavými tématy k diskusi. Poslední díly mě ale nepřestávají znechucovat. Ze zajímavých dialogů se stala přehlídka Krausova břitkého humoru (ano, tak tomu bylo sice už od začátku, ale bylo proč mu to odpustit, teď už nemám proč), ponižování (už ne tak zajímavého) hosta - a to někdy téměř až nemorálního. Možná, že přijde apokalypsa a pořad se vrátí do starých kolejí. Ale jestli se tomu tak nestane, snad by bylo lepší, kdyby přišla Česká televize s nějakým jiným pořadem. Nejlépe s pořadem, kterých by se mohli účastnit i jiné osoby, než jen ty, které známe z televize, bulváru a internetu. Co třeba umělci (v právém slova smyslu)? Čeští reportéři a novináři? Česká Republika si stěžuje na úzkoprsost médií, ale nikdo stejně zatím nic nepodniká...

Je tam moc kýče, kýče, který se navíc v určitých scénách vůbec nehodil. A paradoxně až na hlavní postavu mi ten film připadá co do uvěřitelnosti, psychologie a to, co o téhle "těžké" době vím, dobře zpracovaný (hlavní postava byla snad dobře napsaná, ale podle mého za tu dobu, než se dostala na plátno, něco ztratila a bavila mě méně, než by snad měla). Nejvíc bych pozvedla Maggie Gyllenhaal, bez jejíž postavy by ten film byl o čtvrtinu nudnější a práznější. A - takže pojďme to shrnout - podle mého byly některé scény, určité dobové detaily a vykreslení onoho "neviditelného ženského problému doby" (a prosím vás, zapomeňte na heslo feminismus, když ho chápete jen v souvislosti dnešních ortodoxních bláznů, kteří se v tomhle světě ztartili a neví, co se sebou). Na druhou stranu je tam toho spoustu nedotaženého, nebo naopak přeplácaného a odporujícího si. Takže tři a tři čtvrtě.

Já už ani nevím, co jsem si od tohodle filmu slibovala. Proč jsem na něj vůbec šla do kina? Vždyť mě skateboard nijak zvlášť nezajímá. A co dělá tenhle divnej film v mojí TOP? Já vám ani nevím. Je na něm cosi vyjímečného - ta prchavá atmosféra, kterou cítíte nakonci, když vidíte toho kluka, kterej má rakovinu, ale přes to ještě nepřišel o veškerou chuť do života a svůj smysl pro humor. Cítíte tu dobu, chápete její mravy, prožíváte jejich příběhy a přitom s nimi nemusíte mít nic společného. Je to jeden z nejsmutnějších filmů, jaké znám - proč? Možná proto, že ukazuje, jak je přátelství vratká záležitost, že lidé se ženou "vpřed", směrem ke kariéře a balíku peněz a pochopí, že ono "vpřed" je někde jinde až docela pozdě. Herecké výkony skvělé (obzvlášť Hirsch s Robinsonem), jeden ze svých nejlepších výkonů také předvedl "vožrala" Heath Ledger, tady vidíte, jak skvělý herec to byl!

Vůči všem uživatelům ČSFD se snažím být stoprocentně tolerantní - naopak si vážím těch bláznů, kteří si troufnou dát "kultovnímu filmu" dvě hvězdičky. Ale co budu živa nepochopím, jak někdo dokáže dát Simpsnům méně, než pět. Ne a ne a ne! Měla jsem tenhle seriál ráda už dávno před tím, než jsem si uvědomila, jak moc je geniální. Viděli jste, jak Homer naboural do té ztrouchnivělé chajdy, na které byla cedule "Rodinný dům Matta Groeninga"? Slyšeli jste toho komentátora basseballu říkat "...A tak, i jako víra v Ameriku celého světa, je ten míček...pryč"? Tak co je geniální, když ne tenhle kreslený americký protiamerický seriál, prošpikovaný vtipem a "životními moudry" zároveň?

Další bombastická Parkerovka. Pamatuji si, že mi mohlo být dvanáct, když jsem ten film viděla poprvé. Moc jsem mu nerozumněla, ale přesto na mě udělal určitý, na tu dobu silný dojem. A proč? To ta hudba, to ten podivín, který miloval ptáky, to ten Cage coby typickej americkej frajírek, to ten příběh! Stojí za zhlédnutí! Kdo neviděl, nechť se namáhá to změnit...

Dle mého nejlepší film Tima Burtona, kterým nejspíš také zůstane. Je v něm krása, melancholie i utrpení. Výzva, výsměch i víra v lásku a jiné "dobrácké" hodnoty. A navíc - tehdy to byla rána - přišel Burton a s ním nějaký člověk s nůžkama místo rukou... Vincent Price cosi drmolil a už tu byl Avon... zkrátka film, který bruslí po hranách, ale jako zázrakem nikdy neuklouzne za ni - ani v kýči ne.

Jedna z mých nejoblbenějších pohádek. Je mi vážně líto, že se Burton už tolik neangažuje coby animátor. Skvělá hudba (obzvlášť jazzující kostlivec). Skvěle napsané postavy (až na mírně nudnou Viktorii, ale tam to chápu). Krásné prostředí (a navíc má oblíbená viktoriánská doba). K tomu všemu humor, roztomile navrhnuté postavičky a průměrně okouzlující příběh. Plus má Burton také pro konec - dokonale tím rozdělil diváky na dvě skupiny; ty, pro které je konec happyend a ty, pro které je konec naopak smutný. A ať žije Elfman!