nopud

Nuda, tlačené hlášky, nastavovaná kaše.

Co to je proboha za kravinu? Ten režisér si snad v životě nevymknul kontník, protože kdyby ano, pak by asi netočil takovou pí*ovinu o tom, jak nějaký budižkničemu běží s bobtnajícím kotníkem 17 kilometrů!!! A taky mě ten film nutí přemýšlet a moralizovat - vážně bych chtěl vidět babu, která se naštve na svého borce jen proto, že seřval jejího syna, který neuměl poslouchat a furt ho otravoval. Podtrženo, shrnuto, je to blbost.

Úprava prvního naprosto nesrozumitelného komentáře, který odpovídal mému naprostému nadšení, že ta česká novodobá kinematografie není tak v prdeli. Prostě tenhle film dokázal skvěle vystihnout atmosféru oné doby, Ivan Trojan zase ukázal, že patří mezi současnou českou hereckou elitu a velmi milým překvapením byl soundtrack, který jsem si taktéž náramně užil. Tento film mi může posloužit jako další argument, proč s komunisty na věčné časy jen v tom nejhorším snu.

Donedávna jsem si myslel, že největší sračka v dějinách filmu byli 4 ninjové v zábavní parku. Pak jsem ale viděl těhle 7 trpaslíku a mám jasno. Tohle je to nejhorší, nejpříšernější a nejotřesnější, co jsem kdy viděl. Vrcholem všeho jsou 2 nejkreténštější trpaslíci v podání Otty Waalkese a Martina Schneidra. Lituji každé minuty, kterou jsem ztrávil u tohodle filmu. Snad se příště podaří učiteli vybrat do hodiny němčiny něco lepšího.

Zajímavé, drsné. Některé scény mi přišly málo dotáhnuté. Trochu jsem zde cítil tendenci o takový ten syrový severský thriller, který zatím tady v Česku ještě pořádně neumíme.

Je to takové neslané, nemastné. Oskara si to podle mého nezasloužilo.

Ucházející zábava tak na jedno podívání.

Při scéně z nemocnice se mi udělalo vyloženě špatně. Daniel Brűhl hrál bolest výtečně. Hned jsem si vzpomněl na své nejbolestivejší návštěvy nemocnic a při vědomí, že jsou daleko horší bolesti, jsem se málem vyvrátil.

"Neřeš, nepřepínej!" - tak už konečně vím, odkuď pochází ta hláška, která je v mojí rodině tolik populární. Tohle je stále český film, kde těm hercům věřím to, co hrají. Jiří Kodet a Vladimír Dlouhý odvedli skvělou práci - jejich grimasy a prupovídky snad už asi nikdo nepřekoná. Tento film mi však připadá výjimečný hlavně kvůli takovým vedlejším vtípkům, kterých si člověk nemusí hned všimnout. Třeba když taxíkář projíždí Prahou a vedle na chodníku je vidět úchyl, který na kolemjdoucího rozhrne svůj kabát a ukáže se mu v plné kráse. Tohle je prostě kultovní film.

Zde se musím přiznat, že jsem propotil dvoje ponožky a po shlédnutí jsem okamžitě ubral o jednu hvězdu filmu Gangster squad. Morricone, ačkoliv to není jeho top kousek, zase krásně dotvořil velmi podstatnou část filmu - hudbu.