Foogas

Digitální bordel plný infantilnosti a klišé.

Večer, něco po osmé hodině. To si takhle jdete kolem kina Regal v Bombaji. Okouzlujícího pozůstatku z let třicátých, kdy svět byl ještě černobílý, ale přesto barevnější, než je tomu dnes. Otočíte hlavou o devadesát stupňů zpět do ulice a pokračujete v rozdělané práci, tedy kladení levé nohy před pravou. Najednou se zastavíte a dojde vám to. Bollywood ve své krystalicky čisté podobě, byl by hřích neochutnat! Za dvě minuty se začíná promítat? Excelentně. Lístek za 150 rupií do obřího poloprázdného sálu vám přistává v ruce. Pravé či levé, to v tento posvátný moment není až tak podstatné. Klimatizace stáhla venkovních 35 stupňů na příjemných 12, deky a termoska s čajem k dispozici želbohu nejsou. Plátno se roztahuje a objevuje se indická vlajka. Lidé povstávají a spontánně se dávají do zpěvu indické verze "Kde domov můj?" Poté už může začít film samotný. Raazi v hindštině, samozřejmě bez anglických titulků. Hudba k obrazu bezvadně lícuje. Z výrazů ve tvářích herců a z intonace jejich hlasů se dají odtušit přesná slova, která zaznívají. Hlavní zápletka je vskutku atraktivní. Indická dívka si má vzít po dohodě rodin pákistánského vojáka a poté bude převezena do Pákistánu. Všichni tušíme, kolikrát mezi sebou tyto dva státy válčily a jaká mezi nimi panuje rivalita. Ještě před svatbou je však dívka kontaktována indickou rozvědkou a je jí poskytnut patřičný špionážní výcvik. Všichni nakonec zemř... Nebo ne? Však se podívejte sami. Libovolné indické kino k tomu není podmínkou, pouze výhodou.

Poselství tohohle dokumentu za 5 hvězd, obsah za 3, forma za 1.