Violeta

Miluju ten dokument.

Tak tenhle film je dokonalá pastva pro vyznavače francouzského filmu, mezi které se počítám. Nepřekonatelný francouzský humor doplněný neuvěřitelně trefnými střihy - naložilo mi to jako už dlouho nic!

Hugh, Hugh Grant! Po stodevadesátýpátý a pokaždý stejně!

Hezký příběh s hezkými lidmi, řešení složitých životních situací jsou tu však zabalená do pohádkových pláštíků. Podvědomě cítíte, že problémy všech zúčastněných jsou vážné a zaryté hluboko pod povrch, a přesto nám tvůrci naservírovali něco jako happyend, čímž vlastně sami shodili závažnost situace na všech frontách. Nic z toho mi ovšem nemůže vzít ten zvláštní a hezký pocit někde kolem srdíčka, který jsem po celou dobu měla. Tolik touhy, bolesti, vášně a lásky pohromadě.. Nádhera.

Kdyby tenhle film trval jednou tak dlouho, dala bych 5*. Těch 111 minut je pro takový příběh stejně nesmyslných, jako kdyby původní Irvingova kniha měla pouhých 111 stran.

Na Edith Piaf mám úžasný vzpomínky z dětství - naše postarší sousedka ji poslouchala na plný pecky pokaždý, když měla kocovinu. Tu kazetu jsem si od ní nahrála a pak jsem si přečetla životopis Edith psaný její sestrou Simone. Do kina jsem šla pro to, abych si ten pomyslný kruh uzavřela. Marion Cotillard byla skvělá - přesně tak(vzhledově) jsem si Edith představovala a nikdy bych nevěřila, že "přítelkyně" z Taxi Taxi by mohla dát takovou roli. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že jsem si film měla odpustit - a zrovna tak každý, kdo životopis od její sestry četl a měl svoji hýčkanou iluzi o Edith. Nemyslím dobrou nebo špatnou, ale svoji. Po shlédnutí filmu už ji mít nebudete a to je myslím obrovská škoda, za kterou nestojí ani to, jak dobře je to natočené a zahrané.

Úžasná postava, tenhle Ed. Nadchnul mě víc než celý film, který je ovšem taky vynikající.

Zase ta moje hloupá přecitlivělost! Možná to velice sugestivní zpracování způsobilo, že mi přijde jako špatný vtip "hodnotit" poslední hodiny - nejen umírání, ale i odcházení - člověka. Možná kdybychom tu měli místo hvězdiček palce nahoru, naladila bych se snáz na absurditu filmu a především těchto hodnocení a nasázela sem plný počet. Jenže nemáme, a tak bych si i já závěrem dovolila přihodit své absurdní polínko a popřála některým zdejším fajnšmejkrům minimálně stejně zajímavý a pěkný konec - čehokoliv si jen budou přát.

Vážně silný kafe. S každou minutou mě Sey šrouboval hloubš do křesla, jeho vlasy, jeho brýle, boty, auto, pohled, úsměv,pohyby, gesta,.. všechno to bylo takový - hladký, bílý, tichý. Robin Williams zhmotnil moji představu plíživýho zla. Civěla jsem na to chvílema bez dechu a přiznávám, že úzkost střídala paniku. Vsedě, v křesle, u telky - milé.

Přiznávám, že jsem absolutně nepochopila, která bije, dokonce ani po tom, co se mi to snažila vysvětlit kamarádka. Ale ta nádherná hudba spojená s vizuálním zpracováním byl tak úžasný kinozážitek, který se mi nevratně zaryl do paměti, že ho v žádném případě nemůže zastínit moje nepochopení. Dodnes mi z toho běhá mráz po zádech.