Violeta

Kdepa. Přes knírkatýho asexuála Kevina Klinea pro mě v tomhle případě cesta nevede. Neatraktivní nuda od začátku do konce. "Ty vole, Meg, néé.." - To bylo to jediný, co ve mě tenhle Polibek vyvolal.

No aby se mi Frida nelíbila, s mojí zálibou v kráse a svobodě! Srostlé obočí je jasný důkaz, že Salma Hayek do toho šla fakt naplno. A že tyhle důkazy normálně nemám ráda! Ono z toho opravdu bylo cítit, že to nebyla Salma sobě, ale skutečné Fridě Kahlo, a to se mi líbilo - ta opravdovost. Vášeň, se kterou Frida malovala, milovala, bojovala, a důstojnost, se kterou odešla. Je to radost, když jde forma ruku v ruce s obsahem.

Mam to štěstí, že můžu přemýšlet kolik bodů dám, namísto bolestnejch schýz, jestli ji milovat nebo nenávidět, jestli mi život ničí nebo obohacuje a tak dál. Nezúčastněni ji můžeme obdivovat a zamilovávat se do ní, pro zúčastněný peklo na zemi.

Miluju, když někdo dovede dvě hodiny plácat vo hovně způsobem, že se pak bráním přiznat si, že to bylo vo hovně. Dvě hodiny keců vo hovně ve filmu vo hovně mi daly pocit, že to rozhodně vo hovně nebylo. A právě pro tu Quentinovo geniální myšlenku, kterou jsem sice nezachytila, ale u r č i t ě tam byla, je to pro mě jasný plný počet!!

Tarantino by měl přestat onanovat na veřejnosti.

Skvělý a dokonalý a parádní music k tomu!

V okamžiku, kdy padla věta: "Horší, než když rodič přežije své dítě je, když ono samo si přeje zemřít", padla všechna moje přesvědčení, že nebudu brečet. Zastihla mě úplně nepřipravenou, nestačila jsem ani mrknout a už mi tekly slzy, vůbec to nešlo zastavit. To se mi ještě nikdy nestalo.

Alyssa na hrad, pod každou její větu bych se podepsala. Holden do prdele. I mikroorganismy v ní by se vypořádaly s minulostí inteligentnějš než on. Když pominu fakt, že minulost může mít pro někoho větší význam než přítomnost, i tak je nad moje síly akceptovat Holdenovu potřebu nacpat minulost do jedný nebo druhý škatulky. A to i přesto, že ví, že ani přes jednu mu vlak nejede. Jeho naprostá demence zahrabaná pod vizáží citlivýho inteligenta mi zkazila nejen celej film, ale i zbytek večera.

Přehlídka depkařů jako vyšitá! Film má tak ubíjející, deptavou atmosféru (především zásluhou skvělé Justine), přesto je každý záběr vyloženě pastva pro oči i opatrnou dušičku.

Ačkoliv jde tenhle film obsahově úplně mimo mě, přesto se mi hodně líbil. Pojetí "násilí hrou" tomu dodávalo pro mě velice zvláštní atmosféru. Režisér tu mimojiné zavedl sondu hodně hluboko do útrob fotbalových hooligans a tím mi odhalil něco dříve nepoznané a fascinující svojí extrémností. Velký dík za rozšíření obzorů!