svobik

Nesnesitelná sračka. Už z traileru se dal odezírat patos a laciné dolování emocí, k mému překvapení však na nic podobného nedošlo. Unylá režie spolu s vesměs (pod)průměrnými výkony (von Sydow má tu nominaci na Oscara za co? že je starý a nemluví?), navíc s extrémně nesympatickým děckem dávají dohromady filmovou očistu, kterou z úplného hnoje táhne jakž takž zvládnutá řemeslná stránka. Při scéně s plynovou maskou v metru ten film u mě přestal existovat a následující hodina s odtajňováním dříve nepodaných scén na tom nic nezměnila. Daldryho epic fail. 3/10

Zaplaťpánbůh za energické životopisy typu Walk the Line. Eastwoodova novinka je totiž strašně nezajímavý film, který je sice herecky zvládnutý, brilantně řemeslně pojatý, ovšem rutinně odvyprávěný. V podstatě celou dobu se na plátně nic zajímavého neděje, emoce se nedostavují a člověk jen čeká, zda na konci přijde nějaká tečka v podobě katarze. Bohužel ale dojde na přesný opak, protože posledních dvacet minut bylo snad nejdelších v mém životě. Natahovaný a téměř nesnesitelný závěr, který se spíš zvrhne do lehké komedie o dvou vyžilých zombies tak J. Edgara sráží ještě o notný kus dolů. Ať se na to ten Clint už vysere, kvalitně odehrané a zručně natočené snímky sice umí sázet z rukávu, ale aby mě nějaký z nich vyloženě strhl, na to marně čekám už osm let. 5/10

Už ze samotné podstaty věci nehodnotitelné, na Odcházení totiž není vyloženě nic filmového. Divadelní hra natočená na kameru, s divadelními hereckými výkony, samozřejmě s obrovskou dávkou absurdity. Dávkou tak velkou, že divák v podstatě nemůže rozeznat, kdy se stále jedná o tvůrčí záměr a kdy už o Havlovu režijní neschopnost. Právě ona absurdita je tak pro snímek vlastně dokonalou zástěrkou, poněvadž i kdyby Havel natočil sebevětší sračku (a jako že jí Odcházení budou mnozí jistě nazývat), vždy se to dá za fenomén absurdního divadla na plátně nějak zakamuflovat a tím vlastně ještě podpořit autorova genialita. Ačkoliv je mi jasné, co tím Havel chtěl říct, tenhle přístup je mi s odstupem času čím dál víc odporný. Havla budu vždy uznávat jako politika, chápu jeho sdělení, ale 12 nominací na České lvy je pouze důkazem nechutného kultu osobnosti. Protože pokud už, Odcházení patří rozhodně k tomu horšímu a především méně zajímavému, co český filmový rok 2011 nabídl.

Takový český pokus o Californication. Jakkoliv hrozně to může znít, přiznám, že jsem se místy vážně bavil. Ve druhé třetině ale film nepříjemně zvolní, v závěru si na sebe navíc Vejdělek upletl velký bič, tudíž některé motivy zůstávají buď nedořešené, přehlížené nebo rovnou naprosto pitomé. I tak to ale celé mohlo dopadnout mnohem hůř. 5/10

Zářný příklad snímku, který toho chce říct hrozně moc, ale nakonec nezvládne vůbec nic. Phyllida Lloyd už u Mamma Mia! ukázala, že moc režijního talentu nepochytila, tentokrát nám ukazuje, že má možná v oblibě Margaret Thatcher, ovšem sama neví, jestli nám nejdříve chce sdělit podrobnosti o jejím současném zdravotním stavu, poutu k Denisi Thatcherovi nebo o činech, které definovaly Margaretinu politickou kariéru. Železná lady je ve všech ohledech extrémně zkratkovitá, tudíž vlastně pořádně nefunguje v žádné vypravěčské linii. Dostaneme od všeho trochu, v kostce ale vlastně nic. Thatcher je navíc ke konci vykreslena jako pedantská kráva, což režisérce také k duhu moc nejde. Některé momenty jsou vynikající, Streep také kvalitní, zbytek je však šedý průměr nebo rovnou průjem k nevydržení. Never more. 4/10

Čekal jsem ještě o něco těžší kalibr, přiznám. Směřování k závěrečné pointě a především pointa samotná vystavěná na ostrém kontrastu mě až tolik nevzala, jak by asi měla. Rozhodování mezi třemi a čtyřmi hvězdami bylo sice těžké, nakonec se ale kloním ke slabší variantě. Gosling každopádně už tady světový.

V životě bych nevěřil, že Scorsese může natočit tak strašně (samozřejmě nechtěně) vtipné finále, které svou obludností volá do nebe. Vždycky když tu závěrečnou patnáctiminutovku vidím, neubráním se hodně hlasitému smíchu. Stejný výsměchem je i kvantum ocenění, které tahle srágora získala.

Strašně silné, vysekat tak dvacet minut (Las Vegas), trošku přitlačit u závěrečného zlomu a bylo by to vlastně dokonalé. Apatow v nejlepší formě a jeden z komediálních a feel-good vrcholů první dekády nového milénia. Skoro instantní klasika. 8-9/10

Obrovská očekávání, která se však během hodiny a půl změnila v jedno z největších zklamání poslední doby. Herecky kvalitní, řemeslně zvládnuté (pokud nepočítám ty zhruba tři trikové záběry), hudba výborná, ale v ostatních ohledech mi Nebezpečná metoda přijde prostě nezdařená. Cronenbergova režie je až příliš uhlazená, nejde vůbec na dřeň a celkově působí strašně ospalým dojmem. Scénář je navíc hrozně zkratkovitý, vztah Jung-Freud tudíž absolutně neprokreslený, v závěru se tedy nedostavuje žádná katarze. O Casselově postavě pak nemá cenu skoro mluvit, poněvadž je taaakhle zbytečná. Zajímavé téma bylo pod tíhou oscarového chtíče spláchnuto do hajzlu. 5/10

Tentokrát "pouze" velmi kvalitní kriminální thriller. Rozhodně bych čekal víc politicky nekorektní snímek, tohle je totiž vyloženě čajíček, a ne nějaký ultimátní feel-bad film, na který lákaly ukázky. Finchera je každopádně na takovou látku škoda, tudíž doufám, že další dva díly zaštítí maximálně z pozice producenta.