svobik

Asi je v tom něco osobního, ale Sheenův projev prostě nemusím. Ve vypjatých scénách bez diskuze válí, ale odlehčenější momenty plné rozjařených úsměvů a olizování se, to zavání těžkým přehráváním. Byl to problém Frosta/Nixona a nyní i Damned United. Moc mi ani nesedlo Hooperovo vykreslení charakterů, poněvadž člověk do poslední chvilky neví, na čí straně vlastně stát a komu fandit. Jinak ale velmi dobrá práce a herci ve vedlejších rolích na jedničku s hvězdičkou. Tu by si ostatně zasloužil i záběr na prázdnou šatnu a radující se diváky za jejími okny. 7/10

Odstřelit Veřejné nepřátele je (podobně jako snad u všech Mannových filmů) vlastně dost těžké, poněvadž na první pohled je všechno na svém místě - prvotřídní herci, skvělá výprava, potažmo hudba. Po důkladnějším prozkoumání však hodně rychle vychází najevo fakt, že film neobsahuje vlastně vůbec nic navíc než jakákoliv jiná gangsterka. Ne, podle mě to není digitální kamera, ani noční přestřelka (samozřejmě výborná), a i kdyby, zbytek by dtejně zůstal jen nesouvislou dějovou vatou, kterou nemůže za žádných okolností utáhnout milostná linie, neboť se jí nedostává prostoru. Nový Mann vlastně připomíná sled dobových událostí, které na sebe místy navazují dost krkolomně - a to je veliká škoda, potenciál byl totiž nevídaný. 7/10

Vlastně i docela spokojenost, výsledek jsem po ohlasech čekal horší. Na konci se dostavilo i kýžené napětí, a to i přes to, že Scott se nemohl kvůli scénáři vůbec vyřádit na tom, co mu jde nejlépe - na akci. Pelhamu totiž jaksi chybí, stejně tak by se na něm dalo hanit dost věcí (nejvíc cool záběr přijde už v první minutě, ty zpomalovačky/zrychlovačky ze začátku zavánějí sebeukájením), ale co naplat když to celé tak pěkně utíká. Sice povrchní a tuctový blockbuster, v rámci možností ale stále uspojivý (původní film jsem neviděl). 6/10

Uf, uf. Koukám, že většina vidí na postu režie Sama Mendese a automaticky už se pohybuje v intencích kolem 80%. Já si ale ťukám na čelo, poněvadž tahle záležitost o dvojci hledající sebe sama a potkávající povětšinou divné lidi, je přesně taková, jaká by z takového popisu mohla být - nudná. Nesouhlasím s tím, že Mendes v tomto případě nějak skvěle režíruje, scénář je dost slaboulinký a tak zůstává pouze výborná ústřední dvojce, soundtrack a řemeslná stránka. Prvních 40 minut jsem usínal, celou část s Maggie Gyllenhaal jsem těžce protrpěl (vyjma závěru), až potom se to lehce zvedlo. Velikánské zklamání a Mendesův suverénně nejslabší film.

Tolik hvězd na metru čtverečním a stejně z toho vyleze jen lehký nadprůměr. Scénář dost fajn (i když pointa se dá vytušit), stejně jako Russell, s režií je to ale už o dost horší. Macdonald pouze potrvdil svůj rutinérský přístup, poněvadž State of Play nemá šanci udržet divákovu pozornost po celé dvě hodiny. A když člověka ještě k tomu zaujmou nejvíc závěrečné titulky, je asi něco špatně. Obrovsky promarněný potenciál, s někým schopnějším za kamerou by se mohlo jednat o jeden z nejlepších filmů roku. Takhle jen 60%.

Na celovečerák to nemá ani náhodou, několik hlášek bych ale bez váhání tesal.

Asi za první tři minuty jsem se nasmál víc jak u Borata za hodinu a půl, takže (i když jsem v menšině) hodnotím o dost výš. Prostředek je ale čistá a nezáživná vata, začátek se závěrem zase rulez po všech stránkách. Takže... wossap?

Titulovat Stáhni mě do pekla nejlepším hororem dekády, je zhruba stejné, jako prohlásit, že Muži v říji jsou nejsvětlejším okamžikem české kinematografie v měsíci srpnu. Zkrátka a dobře chybí pořádná konkurence a tak se kterýkoliv byť jen lehce nadprůměrný film (navíc se zvučným jménem za kamerou) může lehce dostat na výsluní. Vyvstává však otázka, zda-li je Stáhni mě do pekla vůbec horor, obsahuje totiž stejný počet lekaček (ehm, rázných zesílení hudby s vybafnutím babky) jako každý druhý tuctový thriller, na vyložený slasher zase postrádá pořádné nechutnosti (možná se blije ale je to pořád na jedno brdo) a navíc obsahuje nadbytek digitálního blivajzu, který totálně zabíjí atmosféru. Vpodstatě celou stopáž dost velká nuda, až vymítání (velmi fajn) a následný hřbitov (brilantní) zvedly nový Raimiho počin alespoň na solidní tři hvězdy. Pouhá práce s kamerou a působivá Youngova hudba totiž nezachrání všechno. Bezpohlavní a především brutálně nadhodnocený film. 6/10

Jako první by asi měla přijít omluva Sommersovi, že jsem mu v podstatě až do premiéry vůbec nevěřil. Jenomže realita je taková, že jsem se u téhle bezduché hovadinky bavil mnohem víc než u mnohokrát srovnávaných Bayových robotů. Když se totiž rozběhne pravě akční inferno uprostřed Prah...ehm, Paříže, mávne člověk rukou i nad těmi místy hodně špatnými triky a herci. Polovina jich přehrává (Sienna, Tatum), druhá rovnou podehrává (Kůrková, Eccleston), ale vem to čert, hlavně že to těm správným tvářím sluší. A hlavně že je Dennis Quaid totální maser. Ten kdyby byl můj táta:-)) 7/10

Wrightovy liché celovečeráky mi evidentně nejdou po chuti. Pýcha a předsudek mě unudila skoro k smrti, Pokání naopak odzbrojilo a v případě Sólisty jsme zase u té neslavné zívačky. Foxův Nathaniel rozhodně není žádný sympaťák, Wright někde zapomněl svou údernou režii a scénář narukoval s klasickými oscarovými klišé. Rozhodně bych se lépe přenášel přes fakt, že hlavní hrdina je úspěšný běloch a přihrávače mu dělá afroameričan bez přístřešku nebo že se film snaží vyjadřovat k násilí či rasismu, kdyby se mě Sólista aspoň trochu emocionálně dotknul. Jenže ono ne, tudíž zbývá pochválit pouze vynikajícího Downeyho, Ludwigovu hudbu a též fenomenální (ostatně jako vždy) McGarveyho kameru. Řemeslně na velmi vysoké úrovni, jinak ale nechutně klišovité, zbytečně načančané a klouzající po povrchu. 5-6/10 P.S. Vzhledem k tomu, že další Wrightův film bude opět sudý, přiřknul bych mu tentokrát jinou než za každou cenu oscarovou látku. Takové fantasy by se v jeho rukách mohlo vyjímat opravdu výborně.