nelja

Nejlepší Aronofsky evr. Herci, scénář, režie: *****. A super, znepokojivá hudba navrch.

Tohle nikdy! "Divácky nesnesitelné", jak už tady zaznělo, myslím, že je to asi nejpřiléhavější hodnocení, jakým se lze k filmu přiblížit. Až u sebe vysleduju touhu analyzovat podobné paskvily a přisuzovat jim vznešené, jindy netušené kvality nebo snad je opatřovat nálepkami z katedry filmové vědy, budu vědět, že je zle a že už tu psychoterapii (případně eutanázii) nesmím odkládat.

Znepokojivé to bylo především obsahovou prázdnotou, nudou a celkovou povrchností. Stylistické, formální pozlátko film fakt nedělá. Nedokoukal jsem, život je příliš krátký na takové sra...věci. Nádherná, názorná ukázka toho, že talent se zákonitě nedědí.

Uvažoval jsem v polovině (ano! vydržel jsem to do poloviny:-ooo!), jestli to dokoukám a další, totálně zbytečná a nezajímavá akční scéna mě ujistila, že to můžu opravdu s klidem vypnout, i když se nedozvím (pokud ovšem tuhle "drobnost" scénáristé řešili), proč se Santa tak ukrutně bojí o svůj nadpřirozený (!) a tudíž snad, hergot, nesmrtelný (?!) život, proč z něj teče krev a šije si utržené rány, když randil už v roce 1100 (wtf???). Celková zápletka je tak banální, postavení materiálně fixovaných pracháčů versus moralizování a mdlé (protože imrvére vylité?) postřehy ústřední postavy nad ztrátou duchovního rozměru vánoc (mysleli to pánové Casey a Miller vážně nebo to byl výsměch?), versus padouši, likvidující (nebo přinejmenším se o to snažící) všechen ten lidský (a nelidský) odpad, způsobilo, že jsem fandil padouchům, dokud z nich ovšem nezačali vypadávat stejná nebo podobná, sentimentální a rádoby ospravedlňující jejich zločiny a degeneraci, h*vna, jako z ostatních. To byl ten moment, kdy jsem šel spát. Vánoční film, jak tu někde zaznělo, to nemůže být při nejlepší vůli, už jen kvůli tomu fekálnímu slovníku, který fakt cílí na ty nejnižší pudy a nejblbější dementy z řad diváků, co jim tohle stačí, aby se mohli válet smíchy, hovada...Kdybych na tomhle byl v kině, vydržel bych to asi do těch úvodních zvratků ze saní a ádios! Díval jsem se na to jen kvůli těm 70% v hodnocení, nevěřil jsem, že může být "čsfd" tak matoucí a jeho "recenzenti" tak mimo. Opět krásná, sociologická sonda mentální úrovně naší společnosti, i když (snad, proboha!) jen okrajová. Chtěl bych věřit, že bez vypovídající hodnoty, ale když člověk sleduje například výsledky voleb atp....

Velmi zjednodušeně: taková "drobná" exkurze do toho, co dneska děcka berou... Úplně všechno bráško! Pokud možno dohromady najednou. Nejsem si vůbec jistý, jak tohle může fungovat mezigeneračně nebo jestli se vyloženě jedná o film, který se nejlíp užije generace Z, já jako post boomer (X) jsem se ovšem bavil náramně! Nicméně s mojí mámou bych to vidět fakt nechtěl! Tam už si myslím, že by byl problém i s přenosností jazyka (když odmyslím to, k čemu se dostanu níže), kterým postavy mluví, kdy se jedná o mix "čengliše" (je dost frekventované narazit na repliky, které jsou pouze anglicky a dokonale to vystihuje, jak dnes mluví nejen mladí, ale vlastně kdokoliv, kdo chce jít s dobou). Vzhledem k dosti výrazné postavě Láďy, zazní také dost romských výrazů, ale troufám si tvrdit, že to na srozumitelnosti tolik neubere a i člověk, který se pohybuje v diametrálně odlišné sociální bublině, by to měl z kontextu poskládat. Ještě k tomu jazyku, chci zdůraznit, není to otravné ani trapné, což píšu z pozice člověka, který s tím problém spíše má. Co by ještě vadilo mámě (a věřím, že daleko podstatněji:)), by byla častá explicitnost scén, takové to zvracení, rozbíjení obličejů, obnažování, místy až pornografické záběry, jakoby ovšem podtrhovaly charakter doby, který je definovaný z ohromné části digitálními technologiemi a dennodenním pohybováním se ve virtuální džungli internetu. Jedná se totiž o výběr, který vlastně určuje nejoblíbenější videa s největším počtem lajků, především na sociálních sítích. Tímto prostředím je "Banger" často prostříháván a velmi dobře to umocňuje průnik do oné společenské skupiny. Přiznám se, že bych asi těžko poznával "guerilla" styl natáčení na iPhony, po formální stránce mi to přišlo poměrně profi a jestli bylo záměrem vytvořit díky tomu autentičtější, syrovější, víc pouliční tvar, nejsem si jistý, nakolik toho bylo docíleno právě výběrem kamerování. Co se týče hereckých výkonů, za mě vycházel Mišík hodně naprázdno a závěrečná scéna, ve které dlouze pozoruje výjev, který je divákovi odkrytý až na samotném konci, ho bohužel prozrazuje jako nepříliš talentovaného herce, celkově je jeho projev drasticky nevýrazný. Jiný případ je Marsell Bendig v roli Láďy, tam je to daleko přesvědčivější, prodává ten komický ráz postavy naprosto samozřejmě a přirozeně. Další role už jsou vyloženě hodně okrajové a hodnotit takové herectví Jana Révaie opravdu nechci, protože se tam jen mihnul. Sympatický je rozhodně výběr naprosto neznámých tváří (předpokládám, že neherců), je to výrazně občerstvující zážitek v dnešní době neustálého omílání a protěžování stále stejného okruhu umělců... Líbí se mi dramatický oblouk vlastního vyprávění, jakkoliv nepříliš originálního a sám jsem si vzpomněl na své povzdechnutí při bilancování obsahu, který nabízí Netflix, HBO max apod., jestli už opravdu nejde točit o něčem jiném, než o drogách, sexu a rock´n´rollu, nicméně dobře napsaný scénář rozhoduje a příběh "nehotového" kluka, který musí projít nejen vztahovým peklem, aby mohl konečně udělat ten slavný "banger", mě rozhodně přesvědčil, že i 100x použitý narativ může výborně fungovat i po 101.

Tohle bylo úplně nudné. Nechci říkat promarněná šance, protože já ji tam opravdu nevidím. Dokoukal jsem polovinu se sebezapřením a v momentu, kdy manželovi dojde "domů" "přejetá" žena jsem to definitivně odpískal. Co mi vadí? Vyloženě televizní formát, taková ta "netflixovská blbinka" (a že jich tam je, panečku!), co neurazí a nenadchne, s tím že ale to neurážení se bylo fakt na hraně...Nahlédnutí do života skandinávských elitek, které si mohou dovolit luxus vyprávět mondénní nezáživnosti a říkat jim problémy. Nebo takhle, nechci znevažovat krizi středních let a složitosti životních křižovatek, či celkově uvadající a rozkvétající vztahy (jinde...) nebo principy osobní odpovědnosti, sebeobětování oproti suverénnějšímu vkročení do nových etap ve jménu lásky, ale to tam prostě nebylo. Jenom sterilní "jakože drama", žánrově to bylo vlastně dost rozbředlé, neukotvené, nijaké. Nesympatičtí jsou úplně všichni, nic s nimi nechcete mít a nezajímá vás, jak to celé dopadne, protože je to prostě vymyšlené a nedůvěryhodné. Rozebírat technicky film nemá smysl, je to řemeslně natočené dobře, ale nemá to duši.

Kamikadze (letadlo) řítící se iracionálně doprostřed nevyhnutelné zkázy (bouře). Takhle symbolicky se otvírá děj seriálu. Nevíme ovšem, jestli to není kouzlo nechtěného, protože symbolismus přece jen naznačuje ambiciózní a sofistikované přístupy vyprávění a zde jsme svědky spíše nepřetržitého sledu, předpokládám že nechtěných, trpkých anekdot. Pojďme tedy na ně. Chlapec přijde na veterinu s nemocným pejskem a vytáhne z náprsní kapsy peníze, načež lékař zvíře vezme a bez očekávaného vyšetření konstatuje: je už příliš pozdě, na operaci má slabé srdce! Vtip? Ale ano! Hbo go uvádí: My děti ze stanice Zoo. Mělo to být spíš drama jako ta knižní předloha? A není? Nevadí. Něco vzniklo, to je důležité. Mysleme pozitivně! Nebo tenhle, znáte? Přijde týpek s kyticí růží do bytu a mezi řečí zmíní, že zase nejede výtah. O pár okamžiků nastupuje jedna z informovaných osob do výtahu, protože přece nejede, aby se volným pádem zřítila z 11 patra a celou fatální, drastickou situaci bez mrknutí oka přežila bez jediného šrámu. Studenti ve třídě pak můžou představovat diváka seriálu, který také pochopitelně nevěří, protože tohle se zkrátka při nejlepší vůli stát nemohlo! Následuje toporné a naivní inscenování prvních tajných šluků, nepochopitelné přemísťovaní z bodu A do bodu B, aby se nic nestalo, aby se nic neřeklo, aby se nic neposunulo. První našlehávání nepokrytě vykradené z Boyleova Trainspottingu, vyhazování hrsti tablet nepokrytě vykradené ze Sorrentiniho Loro. Možná by to mohlo dobře vypadat! Možná by to mohlo vypadat umělecky! U Sorrentiniho to tak na mou duši vypadá, ale tady ne a divák si jen říká, panebože, on fakt vyhazuje ty drogy do vzduchu, proč to dělá, proč to dělá??? Odpověď: aby je pak mohli zoufalci sezobávat ze země! Přece! Pro lepší zážitek přece. A budeme mít další scénu. A takhle to budeme dělat pořád a na konci budeme mít quality tv! Anebo pejskočičí dort. Anebo něco. Něco určitě jo. Tak jo. Někdo mi heká pod okny, někomu se udělalo blbě, asi šesti postavám, musím to zkontrolovat.

Kolem poloviny stopáže jsem začal mít vážné podezření, že scénář dělal někdo poprvé, někdo, kdo se tomu profesně (ani studijně) nikdy nevěnoval, ale zároveň cítil silné nutkání vzdát hold kultovním filmům, na kterých vyrůstal. A do toho mě nějak posedla myšlenka, že to má na svědomí (podezřele nestárnoucí, nemastný, neslaný, zašlou slávou možná trpící(?), smutný chlapec jedné role) Elijah Wood, tedy představitel hlavní role, a že se klidně vlastně mohl "zmocnit" i režie. Tak moc neumětelsky a trapně to vyznívalo, ale to opravdu není nic proti E. Woodovi, jen bych si ho klidně zařadil do kategorie herec a nic víc prosím raději ne. Každopádně tuhle věc má na svědomí Toby Harvard, r.1981, tedy stejně starý pán jako výše zmíněný. Proč to tak umíněně pořád vážu na věk? Jednoduše z toho na míle čouhá nepokrytá, nadšenecká fascinace jedince, který vyrůstal na Tarantinovi, popř. Coenech (a to zejména Big Lebowským, ale to opravdu fest!), záliba v extrémně absurdních situacích, které mají na jednu stranu být brutální, nervy drásající, ale zároveň humorné a třeskuté. Problém je v drhnoucím scénáři, který nabízí jen laciný, buranský odvar podobných scén z daleko lepších filmů. "Pojď za tátou" nejspíš má ambice vyprávět něco divácky poutavého, ale naznačené situace už bohužel nedokáže gradovat k jakékoliv smysluplné nebo "jen" vtipné pointě. Proto píšu o amatérismu, jelikož film opravdu silně působí dojmem horkou jehlou šitého projektu, kterému zoufale chybí know how! Mimochodem, když se podíváte do scénáristovi poněkud úzké filmografie, leccos to napoví... K tomuhle se jednoznačně modlit nelze, a to i kdyby nakrásně vznikla "tarantinovka" povedená, protože pokud schází svébytný autorský rukopis, nemáte nic... Ale ať jen nehaním, vcelku sympatické jsou reálie u moře, kde se odehrává zhruba ta první, o něco snesitelnější polovina filmu. Práce s kamerou je také spíše sympatická. Proto jedna hvězda, jelikož určitou část film není vyloženě nesnesitelný...

Další naprosto zbytečný LGBT film. Absolutně nic mi to nedalo. Nebudu vzpomínat. Holland se jen trapně svezla na módní vlně "teplých filmů". Postava léčitele má se svým reálným předobrazem jen pramálo společného. Ale to nic, od toho je film fikční médium. Spíš se mi příčí předem vypočítané naroubování trendy prvků, které dneska, díky všeobecně rozšířené propagandě, prostě táhnou masy a vydělávají. Chudák Mikolášek se nejspíš musí obracet v hrobě. A s tím komunismem (popřípadě nacismem) už jděte opravdu do pr+ele prosím pěkně. Režimní, či politická rovina filmu je milionkrát viděná, už to opravdu nudí, nic nepřekvapí, všechno je totálně předvídatelné. Trojan byl, nadužíváním a nesmyslným obsazováním do každého druhého cz bijáku, umělecky vytěžený už před dvaceti lety, nic moc zajímavého nikdy nepředvedl, jen průměrné herectví. Asi by to chtělo uvolnit prostor zajímavějším typům (např. Jiří Černý v roli advokáta), trochu toho čerstvého vzduchu proboha, tohle je nehorázná zatuchlina.

Film pracuje s postupným odkrýváním informací, ovšem sekvence, ve kterých se tak děje, jsou inscenovány toporně a uměle, postavy odříkávají naučené repliky bez špetky důvěryhodnosti a autenticty. Alegorie na nedotknutelnost bohatých a mocných, je leckdy dovedena do přepjatého extrému, viz scény odkrývající infantilitu postav, když jsou konfrontovány s rolemi dospělých, jež jim očividně nepřísluší. Tehdy se naplno rozehrává černá, komediální rovina příběhu, nicméně satirická podstata jí spíše škodí a ubírá na působivosti. Odlehčení střídají krvavé momenty, ve kterých se často noříme do žánrových klišé, ale zároveň nabízí zajímavé, symbolické výklady, kdy např. penetrování hlavní hrdinky hřebíky lze vykládat jak psychologicky (freudiánsky), tak nábožensky (odkaz na ukřižování Ježíše Krista, popř. obecně utrpení jako životní princip a lidský úděl). Ke konci film trochu ztrácí tempo a hlavně nápady, jak děj vyprávět dál, aniž by nezabředl do předvídatelné, narativní struktury, ale naštěstí to netrvá příliš dlouho. V samotném závěru pak dojde na celkem zábavnou hru s diváckými očekáváními a úplné finále nabídne tak vynikající vtip, že jsem se otřásal smíchem ještě dlouho poté.