Sairina

Poetický film Máj je pro mě velkým zklamáním, ale co jsme čekala? Už začátek mě nepříjemně překvapil, neboť si vůbec z básně Máj žádný podobný úvod nepamatuji. Pak mě dostalo, když jeden verš zhudebnili jako chorál. No a potom přijel, Strašných lesů Pán, který vypadal, jako kdyby zrovna utekl z indiánské rezervace, nevím, ale myslím si, že Viléma si takhle většinou nikdo nepředsatvuje (copánky a korálky ve vlasech, indiáncký náhrdelník, pak dokonce i tenisky - aspoň si myslím, že tam byly v jednu chvíli vidět). Zklamáním velkým bylo také období, pod májem si totiž každý představí kvetoucí stromy, jenže ve filmu je jen vysoká pozdní letní tráva a uschlý strom. Kde je ta májová příroda? Nikde. Intermezzo: velmi nepříjemně zesměšňuje celý tragický příběh, nevěděla jsme, jestli se mám smát nebo brečet, jaká to byla fraška. Co se prostě děje týče, mám úplně jinou představu o Máji než pan Brabec, který má asi velkou zálibu v natáčení dámských hrudí (ale nic pánského nám pořádně nepředstaví xD ). K umělecké stránce - tleskám, krásné záběry, neobvykle natočené scény, poletujcí látky ve větru, pokaždé jiná ale stále úžasná barva nebe - prostě nádhera.

Fakt velmi podařená parodie. Pro ty, co jim to příjde ubohý, tak by měli vědět, že parodie podle slovníku cizích slov znamená "posměšná obměna obsahu uměleckého díla; výsměšná napodobenina něčeho", tzn. není to Oscarový film. Stačí, když se aspoň dvakrát zasmějete (já se tedy nesmála nejvíc u reklam na drinky) a parodie stojí za to. A mužu říc, že se nebojím téhle poťouchlé komedii dát 4*. Komu se nelibí vizuální efekty s modrou obrazovkou :-D tak se mu možná zalíbí narážky na americké soutěže (Superstar, Amerika hledá top modelku, Ber nebo neber) a na tři americké hvězdy bulvárních časopisů.

Smutný ale zároveň i velmi zábavný animáček. Je krásné, že se dá ještě vytvořit dětský film, ve kterém nejsou skryté vtipky (i když celý tento film je taková satira na náš styl života). Prostě VALL-I vás pobaví možná někdy i trochu překvapí ale hlavně zaujme. Okouzlujcí robůtek, který se až nápadně podobá číslu 5, si vás hned od začátku omotá kolem prstu. No a nakonec si i s dětičkami pěkně popláčete a řeknete: "Tenhle filmíkt fakt stojí zato!"

Docela zajímavý a nápaditý děj, škoda jen, že hlavní roli hraje Mat Damon, jeden z mých nejméně oblíbených herců.

Tak tímhle se Timur Bekmambetov slušně uvedl na hollywoodskou scénu. Děj je trošku smutný a dost mě zklamal, i když ze začátku to musí oslovit každou kancelářskou krysu. No a kdo by z naší krásné vlasti nechtěl vidět naši chloubu Pendolínko i s obrázkem Václava Klause padat do neexistující české roklinky? Kdo by nechtěl vidět, jak Angelina Jolie řídí krásně žlutého žigulíka? Ty, co už viděli Noční hlídku, už ani nepřekvapí velmi efektní AUTOMOBILOVÝ MATRIX. A smaozřejmě tady opět nefungujou fyzikální zákony, neboť si asi fyzici, podle filmářů, všechno vycucali z prstu.

Zdlouhavý a pro mě velmi nudný film. Možná kdyby čas zkrátili na polovinu, tak by děj byl akčnější a zajímavější. Jediná světlá chvilka tohoto filmu je nápad, který ale nedostal to pravé zpracování. Asi už jsme moc zhýčkáná novými a vizuálně vyspělými filmy, ale tenhle film byl pro mě propadák. Jsem prostě už jiná generace. Nuda, nuda, nuda.

Trhlá francouzká komedie, která občas velmi vtipně paroduje hollywoodské filmy s tématikou cesty do vesmíru. Ale to je asi tak vše. Myslím si, že mi do konce mého života stačilo vidět tenhle film jen jednou.

Podle mě velmi podařené adaptace Shakesparovské komedie, která má jako bonus hlavní dvojci Liz Taylerovou a Richarda Burtona. Jejich hádky jsou tak skvěle zahrané, až mi to připadalo, že hrát nic nemuseli, a v tom je krása tohoto filmu.

Jediné co na tomto filmu je opravdu kvalitní a možna i docela zajímavé jsou vizuální efekty, se kterým se jen tak někde nepotkáte. Co se však děje týče, je to prostě taková obyčejná fraška s krvavým nádechem Tarantinovských filmů.

Hodně komorní film, který je hlavně založen na konzertním sólu Willa Smitha. Je možná smutné, že podobné pobíhající mutanty už jsem viděla v jiných filmech, a skoro vždy vypadají stejně (a když řvou, tak mi to až moc připomíná scénu z Mumie). No a co se děje týče, tak pokud nad tím trochu přemýšlíte a viděli jste pár filmů se zombíky, tak už docela jednoduše předvídáte, co bude dál. Možná je tam pár chvilek, které vás překvapí, ale spíš vám bude čím dál tím víc jasné, proč se tento film jmenuje Já, LEGENDA. Na konci samozřejmě nastupuje takový závěr, jaký očekáváte, ale slizičky jsme měla nakrajíčku. Hlavní věc, která mě na tomto filmu opravdu nudila nebo spíše i popuzovla bylo to, že na mutanty, kteří jsou vlastně jen lidmi, už zase nepůsobí fyzikální zákony.