woody

Obdivuhodně debilní film od chlapa, který v životě nedokázal natočit jedinou přehlednou akční scénu. Pro boomery dobrý.

Odporné.

Kdo považuje za nejlepší marvelovky CAII a CA:CW, bude nadšený. Russovým se podařilo neuvěřitelné - skloubit postavy ze všech 8 sérií, aby to dávalo smysl, bylo to stravitelné, a každý segment má navíc přesně to, co na nich máme rádi - strážci galaxie a Thor jsou vesmírné opery, Strange a Stark sarkastičtí egoisté, Spider Man ukecaný nerd atd. Žádné vysvětlovačky, žádné představování - všechny ty postavy jsme za uplynulých 10 let viděli mnohokrát a víme, co čekat... Největší prostor tak dostává Thanos. Marvel má konečně pořádného ikonického záporáka, který není jen bezejmennou mlátičkou, ale charakterní postavou s motivací, minulostí, navíc skvěle zahranou - po Glumovi asi nejlepší komplet CGI postava. AIII je defacto brána celá z jeho pohledu, což se projevuje zejména na konci, tam se do toho Marvel fakt nebojí šlápnout okovanou botou. Už jenom pro toto neobvyklé rozhodnutí je nutné na nové Avengers koukat jinak než jen jako na spotřební zboží alá DC univerzum (a všechny ostatní komiksovky), ale jako na velice chytrý a v hodně ohledech osvěžujícím způsobem nekompromisní film. Kam se hrabe krotký Logan, a to k tomu nepotřebují ani Rkový rating.

Film vtipný jako diskuze na Novinky.cz.

Upřímně, první díl je moje guilty pleasure. Na druhou stranu, ať si kdo chce, co chce povídá, formálně se jedná o kvalitně natočený a vystavěný muzikál. Dvojka je ovšem absolutní peklo - mizerné aranžmá písniček, příšerná choreografie, děsivý zpěváci (ono je rozdíl, když neumí zpívat Pierce Brosnan a když to neumí nějaká druhořadá TV hvězdička). Děj otřesně špatný. Každý muzikál musí více či méně ospravedlnit svůj fikční svět, v němž postavy začínají zničehonic zpívat a tančit. MM2 se o to vůbec nesnaží, přičemž činí tak nestoudně špatně, až je člověku 99 % stopáže stydno - postavy večeří v napoleonské restauraci - Waterloo, jedna postava se jmenuje Fernando - Fernando... Na všech, co zůstali od minula, vidíte, jak ukrutně je to nebaví - hlavně Brosnan a Firth. MM2 bude od teď vyhrávat žebříčky nejzbytečnějších a nejupachtěnějších sequelů... Ačkoliv, i to je v dnešní době obdivuhodný výkon.

Co se týče akce, tak standardní béčko, vykrádající prakticky všechny své předchůdce - od Smrtonosné pasti po Předpadení v Pacifiku až k M:I 4. Zato ten politický podtext by vydal na menší studii - postava čínského byznysmena, postava Rockovy manželky, postava čínského policajta, samotná zápletka, zasazení do Hong Kongu. Za několik let to bude ještě směšnější, podobná ukázka doby jako třeba Rudý úsvit, jen v opačném gardu.

Nový Zahlerův film je hozený trošku jinam než jeho předchozí dva opusy. Klade mnohem větší důraz na sociální kontext (který způsobuje valné většině amerických recenzentů osypky), velice podrobné prokreslení postav a bizarně odosobněnou atmosféru fiktivního Bulwarku. Dialogy jsou absolutně cheesy, jak je u něho zvykem, ale obzvláště v prvních 20 minutách je to over the top. Násilí je tu mnohem méně než třeba v Bloku 99, ale o to více šokuje (scéna v bance, tvl). Zahler dospívá, rozpočty bobtnají, ale pořád si zachovává absolutní kontrolu a autorskou vizi, což se projevuje i takřka tříhodinovou délkou a přímými direkty na divácké očekávání. Natolik se vymyká současné tvorbě, že ho prostě nejde nemít rád.

Mnohovrstevnatá předělávka Argentova dnes už notně zastaralého majstrštyku. Původní báchorku o čarodějnicích v taneční škole rozšiřuje snad do všech myslitelných stran, do času i prostoru. Vyžaduje to hodně pozornosti, úlitbu pro 70s horory (stylizací i postupy) a otevřenou mysl k šíleně přestřelenému konci... a člověk bude nadmíru spokojen.

Člověk v tom koukání se na jiné kuchaře nalézá nějakou vnitřní harmonii nebo jsem plně přijal svou normcore osobnost, nevim. A na Netflixu je teď jedna obzvláště vydařená - The Final Table. Dvanáct dvojic profesionálních kuchařů z celého světa vaří pokaždý jídlo jedný daný země. Nejdřív pro porotu složenou z místních celebrit, tři nejslabší týmy pak vaří pro největšího šéfkuchaře té země. Kdo je zase nejslabší, končí. Nic víc. Žádné taktizování, žádné strategie, žádné podrazy, žádný umělý vytváření emocí - čistá procedurálka, profíci ve svým oboru, co se snaží uvařit nejlepší a nejzajímavější jídlo. Jednoduchý koncept tak nechává diváka unášet se na vlnách preciznosti a dokonalosti, šlape to jak švýcarský hodinky a navíc to má obří rozpočet, žádný šméčko. Mindhunter mezi kuchařskými show.

Unylé rurální drama o natolik pitomých rodičích, že by jim Barnevernet sebral děcka tak rychle, že by nestačili upustit ani špendlík na zem. V době, kdy horory zažívají nevídanou renesanci se vážně nechci koukat na klišovitou přehlídku hloupě jednajících postav.