Aere

Mám Iňárritův styl prostě rád. Jeho roztříštění dějové složky a následné skládání mozaiky těchto střípků mě baví. Navíc u Babelu se tyto střípky povalují skutečně po celém světě. To mi na něm přišlo zajímavé, přesouvat se z pustého Maroka do rozpáleného Mexica a hned poté do „anonymního“ Japonska. Někomu tady propojení až tak vzdálených rovin přišlo samoúčelné. Ano, motiv pušky původem z Japonska působí trochu slepovaným dojmem, ale mě to zaujalo a kvitoval sem přenesení děje o 180° jinam, přitom zde stále bylo určité vodítko. Zkrátka ta exotika rozdílných lokací mě bavila. Umocňovalo to i Iňárritovo dokumentární ladění některých pasáží. Brad Pitt opět hraje jako o život a nikdo mi prostě nevezme, že je to Pan Herec. Hudební doprovod výborně dokresloval atmosféru a určitě velmi napomohl vygradovat dané scény. Zkrátka fenomenální Iňárritu. Do 21 grams tomu sice ještě něco málo chybí, ale s Amores Perros už bych se to možná nestyděl srovnat. Každopádně věnovat pozornost tomuto filmu byste měli. Rozhodně. :)

Paul Thomas Anderson je skutečně Pan Režisér. Toto kontroverzní téma uchopil s naprostou lehkostí a uvolněností, těch 155 minut uplynlo jako voda. Prakticky zde nenajdete nějaká výraznější hluchá místa. Mám rád Andersonův styl vtažení diváka do scény a pohyb kamery po place. Rovněž bylo zajímavé sledovat, jak skvěle se byl schopen téměř ten samý herecký ansámbl poté změnit v Magnólii o pár let později. Obsazení je vynikající a hlavně Mark Wahlberg zde září jako mladá porno hvězdička. Co bych ale určitě chtěl vyzvihnout, byla ta úžasná atmosféra let 70. a později proměna do let 80. To vše je umocněno fantastickým soundtrackem, který de facto jede od začátku až do konce. Úžasný pohled na vývoj pornoprůmyslu 30 let zpátky, útrapy a slasti účinkujících i tvůrců. Bylo to vtipné, bylo to zábavné, smutné, depresivní, šokující, povznášející, smířlivé. Někomu by mohl vadit ten happy end na konci, mně se líbil. :)

Předně musím vyzdvihnout DECHBEROUCÍ výkon Daniela Day-Lewise, který skutečně není od věci vychutnat v originálním znění, protože jeho mluvený projev je ohromující. Jeho stvárnění egocentrického ropného magnáta je opravdu něco fenomenálního. Anderson to má všechno pevně v rukou, úvodních asi 14 minut, kdy takřka nezazní jediné slovo, vás nepustí ani na vteřinu. Mnoho otázek, srovnání dogmatismu a pragmatismu, postavení tvrdého businessmana proti knězi, výborně ukázané vymývání mozků věřícím ovcím skrze charismatického řečníka. Hudební doprovod zde vytváří fenomenální kulisu a chvílemi mě přiměl přemítat, jak důležitá může u filmu být zvuková stránka. Atmosféra, kterou navodily pravidelné rytmické údery, byla místy skutečně až děsivá. A vítězí u mě jednoznačně závěr filmu. „I am finished!“ Tleskám ve stoje!

Neobyčejný film, to zajisté, ale k Olympu mi tam ještě něco málo chybí. Nejprve klady, rozhodně herecké výkony všech zúčastněných, hlavně Toma Cruise, mě velmi příjemně překvapily. Soundtrack nadprůměrný, ať už rychlejší skladby stupňující napětí, či nádherná píseň Wise Up v opěvované scéně. Film i přes svou stopáž uteče velmi rychle a rozhodně se těch tří hodin nebojte. :) Obzvlášť první půlka se nese v opravdu svižném tempu, později film zpomaluje, abyste lépe vychutnali propojení osudu účastníků. A tady se dostavuje ten kámen úrazu. Po skvělém startu, kdy jste doslova vrženi do děje, chcete stále víc a víc, těšíte se na to vygradované finále, nabité emocemi, které se ale v takové míře zkrátka nedostaví. Mozaika propojených příběhů byl skvělý nápad, ale kvůli jejich počtu si nevybudujete dostatečné pouto k postavám. V plačících scénách jsem měl ze sebe až skoro špatný pocit, že to se mnou nic nedělá, když jsou všichni tak naměkko, ale co jsem také mohl dělat, když jsem umírající postavu de facto skoro neznal? A finální pointa, na kterou vás film připraví už na začátku, a to že „To prostě stává.“ je už taková uspěchaná, nemá dost prostoru. „Rychle sem hoďte ty žáby a balíme!“ Právě proto, že má film tři hodiny, jsem se těšil, že závěrečná gradace dostane potřebný prostor, což se úplně nestalo, a je to podle mě škoda. Nicméně film byl i tak nevšedním zážitkem a jsem rád, že jsem se mohl nechat unášet v této mozaice příběhů ze života. Času stráveného tímto filmem nelituji ani trochu.

Má to říz a má to šmrnc, Rodriguez jede celou dobu na plný koule a já jsem mu to prostě žral! Kdo od toho bude moc čekat, pravděpodobně bude znuděn nerealistickou kravinou plnou střílení a krve, kdo však tuší, co by mu Rodriguez mohl naservírovat, bude se královsky bavit po celou dobu. Plejáda herců, některých starých známých z jinách „rodriguezovek“, se na plátně opravdu vyřádí. Trejo jako Machete výborný, De Niro ve vedlejší roli sázka na jistotu, na Jessicu Albu a Michelle Rodriguez je radost pohledět a velmi dobrý výkon podává i Jeff Fahey v roli Bootha. Zkrátka skvělý akčňák s nadupaným soundtrackem, který nemá problém s tím nebrat se až tak vážně, a naopak díky své zhovadilosti připisuje kladné body! Líbilo se mi.

Nesmírně zajímavé dílo, které je skutečně nutno si vychutnat v náležitém rozpoložení. Předlouhé záběry a scény spolu s prostředím bytu, baru, Zóny vytvářely úchvatnou atmosféru a relativně dlouhá stopáž vůbec nevadila. Snad jen ta hudba mohla trochu lépe dokreslovat, ale samozřejmě i ticho vytváří potřebný efekt. Materiálu k zamyšlení je zde skutečně mnoho. Cesta Profesora, Spisovatele a jejich průvodce Stalkera tajemnou Zónou, až nápadně předznamenávající budoucí Černobyl, je protkána mnoha polemikami a otázkami, i když přece jen zástupce víry Stalker v Tarkovského očích boduje. Odnáším si ze Stalkera určitě výjimečný zážitek.

Šel jsem na to v podstatě hlavně kvůli Liamovi, protože ze všeho ostatního jsem měl už předem trochu obavy. Liam nezklamal a je určitě držák filmu, to ostatní už tak super není. Kamera byla skutečně trochu na facku a díky zběsilému střihu, jehož cílem bylo nejspíš přidat akci trochu víc „akčnosti“, jste si ji uplně vychutnat nemohli. Jednička je samozřejmě o dost lepší, i tak se ale Taken 2 s odřenýma ušima drží a celkem pobaví. Doporučuji vám to však vypnout před závěrečnou zmrzlinou v kavárně na pobřeží. Po téhle cheesy hlášce by mohl lecčí pohár trpělivost přetéct. To si mohli tedy odpustit. :)

Filmový klenot jednoho z nejlepších režisérů, co kdy žil, ve kterém hraje hlavní roli naprosto neskutečná atmosféra a geniálně vybraná hudba. Valčík na oběžné dráze se u mě zařadil k jedné z nejúžasnějších scén. Odyssea není jen tak nějaké sci-fi, je to Kubrickovo neobyčejné zamyšlení nad evolucí lidstva. Pokud by někdo chtěl zabrousit trochu hlouběji do podstaty Odyssey, vřele doporučuji tuto výbornou esej Roba Agera, která určitě může některé otázky vyjasnit, jiné vyvolat.

Po Rodině Sopránů se HBO pustila opět do mafiánského projektu, který ovšem zasazením do 20. let 20. století získává jedinečné kouzlo. Dobová atmosféra je prostě úžasná. Tvůrci se nebáli pohrát si i s nejmenšími detaily a tomu prostředí zrkátka věříte. Kostýmy, výprava, dobová hudba a implementace historických osobností dodávají tomuto seriálu skutečně punc originality a zajímavosti. Shora na to dohlíží Martin Scorsese a Steve Buscemi exceluje v hlavní roli. Tím ovšem vůbec nechci vrhat stín na zbytek herců a hereček. Obzvlášť sledovat Stephena Grahama v roli Al Caponeho je prostě radost! Děj plyne sice trochu pomaleji, ale u tohoto seriálu (Ostatně jako u Rodiny Sopránů) s tím nemám problém. Určitě se vyplatí věnovat tomuto počinu trochu pozornosti.

Po pomalejším rozjezdu mě tenhle seriál naprosto strhl. Ta správná dávka paranoi a nejistoty je nám servírovaná skutečně s citem. Pohled na všudypřítomné nebezpečí terorismu, kterým je prostoupena americká společnost, je nám zde překládán jak z pohledu amerických bezpečnostních složek (CIA), tak i očima Američana zajatého v Iráku, který se možná nechal zlomit, možná ne, a třeba to bylo celé úplně jinak. Velmi sypmatické charaktery a herecké výkony seriálu určitě přidávají kladné body. Už se moc těším, jak se to bude celé vyvíjet dál. :)