john.h

Něco tak úchylnýho jsem dlouho neviděl. Nechápu jak Peter Jackson mohl natočit úplně normální trilogii Pána Prstenů.

Začátek byl hodně krutej. Úvodní song naprosto chytlavej a perfektní. Bohužel velká stopáž filmu v tomto případě moc nesvědčí, v druhé polovině se jen hodně kecalo. Každopádně je to udělané přesně podle podkladů a vraždy jsou udělané jen když u nich byli svědci. Vražd bylo mnohem víc, ale Fincher je nenatočil, protože neexistují žádné podklady podle skutečné události. Za to má u mě bod navíc. Natočil prostě film podle skutečnosti a nic navíc si nevymyslel. Nakonec jsem si rozmyslel tomu dát pět hvězdiček, ale především kvůli druhé půlce a převaze ukecaných scén je to s odřenýma ušima.

Byla to fajn podívaná, jen se celý film mohl nést v duchu první poloviny. Druhá polovina mě moc nepřesvědčila a film by si zasloužil lepší a velkolepější konec.

Bylo to takový těžkopádný. Al Pacino nebyl tak hustej jako ve všech filmech a připadal mi oproti Michaeloj Corleonovi jako děsnej páprda. Ale závěr se mi líbil. U něj sem se rozhodoval na čtyři hvězdičky. Bohužel sám Al Pacino to ale na čtyři hvězdičky neutáhnul. Ale postavit čtyř a víchvězdičkový film jen na výkonu Al Pacina v pohodě jde, jen nesmí kolem něj být příliš hereček, které mu ten výkon kazí. Navíc zde Al Pacino nebyl vůbec stoprocentní i kdybych zapomenul na špatné herečky kolem něj. Takže tři hvězdičky.

Zajímavý závěr. Čekal bych ale nějaký jasnější konec.

Nebral jsem to jako pokračování Mlčení jehňátek a hlavní postavu jsem nebral jako mladého Hopkinse a bavil jsem se u toho skvělě. Hlavní hrdina byl pěkně vyšinutej, ale s Hopkinsem v Mlčení jehňátek toho opravdu společného moc neměl. Každopádně jako film o pomstě a o chlapci, který při vykonávání pomsty neznal slitování výborný.

Naprosto výborná napnutá atmosféra od začátku až do konce. Nemůžu hodnotit jinak.

Nebylo to zas tak špatný jak jsem čekal. Vyloženě mě tam ale otravovala role Paris Hilton. Ta holka snad neměla žádný kostýmy a jen se tam nafintěná promenádovala sem a tam kolem drahýho auta. Navíc její role byla úplně zbytečná. Podle mě se ani pořádně nezůčastnila natáčení a svou zbytečnou roli natočila během jednoho dne někde s pár lidma na louce mimo hlavní natáčení. Bohatě by mi stačila Elisha Cuthberth, její filmový přítel a její a její filmový bratr a dojem by byl stejný. I když tu tyč do hlavy si Paris za svoje herecké kreace při útěku před vrahounem opravdu zasloužila a nakonec jsem byl spokojený i s jejím výskytem ve filmu.

Před novým shlédnutím: Tady to bude zatím bez hodnocení. Pamatuju si ale, že když jsem to jako malý viděl na videu, tak jsem potom filmu běžel ven, schoval se v nějakým větším křoví a hrál si tam na to, že jsem uvnitř obrovského robota a řídím ho. Nostalgie jako prase. Dneska si ale už nepamatuju z filmu nic, jen že tam spolu bojovali nějací dva roboti. Snad budu mít příležitost to ještě někdy a snad v brzké době vidět. Po shlédnutí po více jak dekádě: Tak jsem to viděl a nostalgie zapracovala. Při sledování filmu jsem si vzpomněl, že jsem v něm snad poprvé v životě slyšel větu "Zlom vaz" a strašně jsem řešil, co to znamená a rozuměl jsem "Zlom vlas". Teď s odstupem času jsem se bavil ale úplně jinak než tenkrát. Dostala mě totální béčkovitost a naivita, která z filmu sálá. Bavily mě také producentské kompromisy, kterých je film plný. Co to je producentský kompromis? To je, když producent slíbí film produkovat pod podmínkou, že se v něm objeví nějaké lákadlo dané doby, například v bondovce Moonwalker lasery a vesmír, páč prostě frčely v té době Hvězdné války. Tady je vidět, že se to snažilo nalákat na všechna lákadla přelomu osmdesátých a devadesátých let. Jsou tu různé digitální předměty, dálkové ovladače, videotelefony, jsou tu lasery, roboti, je tu souboj zlej rusák versus hodnej amík, je tu bitka ve vesmíru, jsou tu vznášedla a co mě pobavilo nejvíc - je tu karate a box, což v té době frčelo maximálně a ve filmu je cítit, že tam je tato složka celkem násilně našroubovaná. Ale prostě mě to bavilo.

Nebylo to zas tak špatné jak zde mnozí tvrdí. Já se bavil od začátku do konce. Na amputované končetiny z jedničky to ale nemá. Žádná scéna nebyla totiž tak promáknutá jak v jedničce. Tam se v čase cestovalo mezi třema momentama v životě od dětství, přes pubertu až po univerzitní léta. Tady se cestuje maximálně v rozmezí jednoho roku a hlavní hrdinové se za tu domu moc nemění. Hlavní hrdina si budoucnost posírá sám svou blbostí. Ve skvělém prvním díle budoucnost hlavního hrdiny trpěla především nepředvídatelnou událostí. Zde jich opravdu moc nebylo snad kromě jedné, která navíc byla scénáristicky celkem křečovitá. A jak říkám nebýt blbosti a touze po bohatství a moci hlavního hrdiny, vypadalo by to jinak. Na neznámé herce jsem si v průběhu filmu celkem zvykl a přehlížel jsem jejich nedostatky. Jen ten scénář mohl být lepší.