Reklama

Reklama

Zodiac

  • USA Zodiac
Trailer 1

Rozvedený Robert Graysmith pečuje o synka a pracuje jako karikaturista v San Francisco Chronicle. Tady se také v srpnu 1969 dostane k případu záhadného vraha, který o měsíc dříve v kalifornském Vallejo zavraždil mladou Darlene a těžce zranil jejího přítele Mikea. Vrah rozeslal redakcím řady novin dopis, v němž tvrdí, že vraždil už v prosinci, a požaduje zveřejnění zvláštní šifry. V září zaútočí znovu a jeho oběťmi se stanou Cecilia a její přítel Bryan, který vražedný útok přežil. Robert začíná být případem posedlý a obtěžuje redaktora Paula Averyho, který o něm má psát. Po čase se spřátelí a společně sledují nejen další zločiny a zprávy, které vrah novinám rozesílá, ale také práci detektivů pověřených vyšetřováním. Averymu se podaří získat důkazy, že dosud záhadný vrah, přezdívaný Zodiac, poprvé vraždil už v roce 1966, kdy se jeho obětí stala studentka Cheri Jo. Zodiac oznámí, že už své zločiny nebude zveřejňovat. Detektivům se podaří dostat na stopu Arthura Leigha Allena. Důkazy proti němu však nejsou dostatečně průkazné, a tak musí být propuštěn. Policistům se stále nedaří dopadnout vraha ani usvědčit Allena, považovaného za hlavního podezřelého. (TV Nova)

(více)

Videa (3)

Trailer 1

Recenze (1 358)

Bluntman 

všechny recenze uživatele

There's more than one way to lose your life to a killer. Fincher střídá vždy ambicióznější tituly s těmi oddechovými, žánrově ale brilantními, a tak po Vetřelci 3 přišlo Sedm, po Sedm zase Hra a po ní Klub rváčů následovaný Úkrytem. Zoadiac se řadí mezi ty ambiciózní a je z nich nejlepší. _____ Film otevírá dlouhý, až depalmovský záběr s jedoucím vozíkem se spisy do kanceláře a dá se říct, že Zodiac tak svou pevnou, ale trochu rozvleklou a literární strukturou vyprávění nejvíc zaujme ty, kteří toho moc o skutečném případu neví. Fincher skvěle evokuje dobu 70. let prostřednictvím vhodně vybranýh písňových hitů, které zní převážně ve scénách vražd, u nichž to s krvavostí a násilností není až tak žhavé, jak se před premiérou napovídalo._____ Vlastně se jedná o další charakterovou studii izolovaného a svou prací pohlceného jedince, jaké známe z předchozích Fincherových děl, zbavenou jakéhokoliv psychologizování (což kvituji s povděkem a na atmosféře to ještě přidává). Z Finchera se stává další cinefil, který žije pro film, což dokazuje diskuzí o hororových snímcích a záběry z kina (promítá se Drsný Harry, který byl Zodiacem silně inspirován).___ Stylistická stránka zde slouží výhradně vyprávění, a tak nečekejte žádné libové průlety zábradlím či uchem hrnku, herci jsou rozestaveni v mizanscéně buď tak, že z ní vyčnívají, nebo se v ní naopak ztrácí (to dodává na intenzitě).___ Zamrzí akorát uspěchaný (nečekal bych, že to u skoro tříhodinového filmu napíšu) konec, kdy se snímek přehoupne z výtečného dramatu k až moc doslovnému thrilleru (o co by to bylo působivější bez povinných faktografických titulků na závěr!). Výslednému hodnocení hodně napomáhá i správně minimalistická hudba._____ Jinak všichni podávají excelentní výkon, Jake Gyllenhal by si sice zasloužil víc prostoru, ale Robert Downey Jr. v nejlepším slova smyslu připomene postavu Marka Wahlberga v Departed/Skryté identitě. Akorát je nutné si navyknout na to, že tohle není žádný hračičkářský film, ale old-school odvyprávěná podívaná, která svým černým humorem a působivými pasážemi (telefonát do studia, scéna s dítětem či taxikářem a u vody - vlastně každá vražda) bere dech. ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Ty krávo...tak tohle jsem nečekal. Skoro tříhodinové drama s detektivní zápletkou, na jehož konci se nic nevyřeší a já čučím na plátno jak konsternovaný po celou dobu. Snímek má víc odlišných částí a přesně tak podle mě ve skutečnosti probíhá opravdový kriminální případ. A to by mohli ocenit zejména ti, kteří nemají rádi detektivky. Fincher se krotí, atmosféra se buduje, kde je potřeba, šlápne se na plyn, kde je potřeba, ubere se. Ani kapička nudy nespadla. Poctivá filmová práce. Práce s psychologií, postavami, atmosférou i kouskem novodobých dějin USA. Film, který asi neocení "většina." Ještě bych měl dodat, že filmy s námětem pátrání po sériových vrazích jsou moje nejoblíbenější a knihu od Roberta Graysmithe jsem četl dvakrát. Tahle dějinná událost, šířící hrůzu i po několika desítkách let a proslulá svou nešetřící, zlovolnou, fascinující a nepochopitelnou brutalitou bez zábran, nemohla dostat větší "poctu." 101% ;-D ()

Reklama

movie 

všechny recenze uživatele

90%. David Fincher pustil svoje obvyklé režijní finesy na druhou kolej a soustředil se na příběh, který při své stopáží (160 min.) nenudí ani na okamžik a naopak se jedná o jeden z nejnapínavějších filmů, co jsem letos viděl (i když je předem jasné, že se žádného ruzluštění nedočkáme). Trio Gyllenhaal, Downey Jr. a Ruffalo hraje skvěle, příběh je zamotaný, ale skutečný a velice přesný (http://en.wikipedia.org/wiki/Zodiac_Killer ), explotační scéna u jezera je šokující a návštěva sklepení starého promítače ("Moc lidí tady v Kalifornii sklep nemá.") maximálně děsivá. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Existují v zásadě dva typy diváků: casualisté a cinefilové. První mají v oblibě Sedm, druzí Zodiaca. ____ (-spoilery-) V nejobecnější rovině je zvykem chápat horor jako žánr, v němž do naší každodenní reality proniká neuchopitelné zlo. Tím se horor liší od thrilleru. V hororech nějaké iracionálno devastuje náš racionální svět, kdežto v thrillerech jako Sedm nebo Zodiac racionálno ohrožuje iracionální svět. Dokonalost a preciznost sériových vrahů z obou Fincherových opusů jako by kontrastovala s nedokonalým a iracionálním světem kolem nás. Přesně naplánované vraždy v Sedm, zahrnující i pořadí, v jakém je detektivové budou objevovat, usvědčuje naší realitu z nedokonalosti. Není přistižení světa v iracionálním limbu mnohem mrazivější než samotné vraždění a ohavná těla mrtvol? Není tím nejzákladnějším a nejpůvodnějším motivem thrillerů odhalení nesystematičnosti a chaotičnosti našeho světa, který se rozumně pouze tváří? V akčním thrilleru Přepadení v Pacifiku pronese Gary Busey před zatopením námořníků nenápadnou, ale o to důležitější repliku: „Zni to šíleně, ale má to logiku.“ Šílená logika je to, co spojuje snad všechny padouchy. Z chaosu kolem nás kují nelítostný řád. Náš svět, zaostávající za svým potenciálem, jsou schopni nabourat jen proto, že je neefektivní (jeden příklad všudypřítomné neefektivity za všechny: kdyby producenti neblokovali stereoskopickou technologii, nechali ji volný průběh a nevytahovali ji jen jako reakci na televizi v 50. letech a pirátství v současnosti, mohli jsme být dnes technologicky někde úplně jinde). Jistě, zlo můžeme porazit, ale opět pouze jeho vlastními zbraněmi, jak ilustruje názorně Seagal, který v Přepadení v Pacifiku vítězí jen proto, že je ještě o půl stupínku pedantštější, chladnokrevnější a systematičtější než oba padouši, na rozdíl od afektované Eriky Eleniak a zmatených námořníků. Nedokonalost světa se negativně podepisuje i na ústřední trojici ze Zodiaca. Fešácký novinář propadne chlastu, u skautíka se inteligence váže s introvertností a vyšetřovatel vlastně nikdy nic nevyšetří. Není to ale příroda, která někde ubere a jinde přidá, v extrémní podobě si takhle pohrála s Hawkingovým super mozkem vykoupeným shnilým zevnějškem a s Beckhamovým glamour tělem kompenzovaným průměrnou inteligencí, nýbrž společnost, která produkuje neefektivní občany. Na rozdíl od společností odvrhnutích, proto jí nezasažených padouchů. Thrillery a heist-movie jako Přepadeni v Pacifiku nebo Nelítostný souboj jsou politicky ambivalentní, valnou část filmu sice operují v takzvaným anarchistickým módu, nahrávají padouchům, dovolí jim zmocnit se bitevní lodi a vyloupit banku, nicméně v závěrečných minutách ucuknou zpět ke tradicím a zlo potrestají. Žánrové ozvláštnění Sedm i Zodiaca spočívá v tom, že k zatčení bezchybně uvažujícího padoucha nikdy nedojde, a když už ano, nechá se polapit sám a dobrovolně. Vzájemné a nekonečné míjení se detektivů a zločince v Sedm i Zodiacovi, iracionálna a racionálna, se de facto shoduje s tím, co provedla s detektivním žánrem Zvětšenina Antonioniho – je tu zločin, tajemství kolem původního zločinu, hledání zločince, je tu všechno kromě nalezení viníka a jeho potrestání. Mezera mezi iracionálnem a racionálnem dává odpověď na otázku, proč se závěr Sedm odehrává oproti pošmournému zbytku ve dne – tento ústupek umožnil, aby se oboje vůbec mohlo setkat. Ke všemu stojí na straně sériového vraha z Sedm pravda, poněvadž samozvaný terapeut Kevin Spacey potírá špínu z morálně zkažené společnosti, čímž pokračuje v tradici globálního léčitele ze Scorseseho Taxikáře. Lidská společnost je totiž také organismus. Organismus, který, je-li nemocen, je třeba léčit. V Zodiacu se zase příznačně dostane padouchovi nejblíže skautík, ten nejčistší a nejnevinnější ze všech, což můžeme číst konvenčně tak, že protiklady se přitahují – původ zla v nitru zdánlivě čistého, kladného protagonisty je u Finchera patrný už v debutovém Vetřelci s Ellen Ripleyovou coby nastávající matkou mimozemského monstra –, lépe však jako osudovou vzájemnost mezi skautíkem a vrahem: oba bojují proti nespravedlnosti v uspořádání světa, který svou nedokonalostí a neefektivitou ostře kontrastuje s precizními plány vrahů a násilníků. ____ Přes výtky, že je Zodiac nudný, Fincher zahlcuje diváka po celé dvě hodiny v rychlým tempu neustále novými informacemi. Je to až obsedantní, to intenzívní množství dialogů a nasazení celé podívané. Bezmála každý režisér otravuje diváka zbytečnými záběry, ať už poetickými, nebo dramaturgickou vatou; Fincher nikdy. V Klub rváčů vystřídá za prvních dvacet minut snad 90 lokací! Fincher není fenomenalista jako Malick, nebo do kosmologického módu přepínající Kubrick, nikdy se nekochá ani nepozastavuje. V Zodiacu je pouze jeden takový moment, zhruba uprostřed krajně atypický zrychlený záběr výstavby mrakodrapu, který ale dokonale postihuje Fincherovu vášeň pro vtěsnání spousty informací do jediného okamžiku. Fincher nejen zhušťuje čas pomocí vypouštění nepodstatných okamžiků, ale často klade události bezprostředně za sebe. Spíše než sled událostí jdoucích po sobě tedy Zodiac zachycuje jejich souvislý tok. Příčiny komplexity, plurality a dynamičnosti naši technologizované a medializované společnosti se v Zodiacu odrážejí ve frenetickém hemžení různých zdrojů informací: telefony, rádiem, televizory, hudbou, tiskem. Fincher ale nikdy informace nezdvojuje. Platí například, že více obrazových rovin-plánů v záběru k sobě vždycky do nějaké míry odkazuje. Je mezi nimi nějaká konexe nebo souvislost. Kdežto dění odehrávající se v interiéru a zvuky z ulice, jež se indiskrétně vtírají do obrazu, spolu nesouvisí. Fincher zvuk od obrazu oddělil, protože jinak by nemohly nezávisle na sobě poskytovat divákovi různé informace a tím hnát film kupředu. Hlavně v Sedm je zvukový design ohromující: když si uvědomíte, kolik z toho filmu se točilo v interierech, ale jak si přesto stále uvědomujeme město, ve kterém se akce odehrává. Celé to město existuje výhradně na zvukové stopě – skoro tu není exteriérový záběr. Stejně jako ve stísněných interiérech uzamknuté, ruchům ulice vystavené filmové postavy ale nemáte pocit klaustrofobie, protože víte, že tam venku je celý svět – slyšíte vystřely, hluk ulice, hádky, všechny možné zvuky. V Sedm je třeba scéna, ve které metro způsobí otřes v baráku. Fincher ale metro neukáže, tím by pouze nadbytečně zdvojoval a zpomaloval děj. V Zodiacu při rozhovoru vyšetřovatele s dětmi zase nikdy nestřihne na děti. To jsou ale přesně ty grify, které odlišují mistra od rutinéra. Učedník následuje naučené postupy doslovně a slepě; mistr je vůči ním podezíravý. ____ Co tedy Fincher ve svých filmech dělá a na čem stojí, je v podstatě to, že jednoduše vezme věrohodný a zdaleka ne perfektní postavy a zasadí je do podivného a jen stěží uvěřitelného světa. A jakkoliv na tomhle principu stojí a padá celá kinematografie a umění vůbec, u Finchera je to trademarkem. Za druhé si vybírá sofistikovaný (evropský) náměty, ale pojednává o nich v dosti zběsilým (americkým) tempu. Čili - využívá dvě překvapivě velice triviální formule. () (méně) (více)

Nathalie 

všechny recenze uživatele

...90%...I am not the Zodiac. And if I were, I wouldn´t certainly tell you....Chcete-li sedět v otáčivém hledišti, netřeba jezdit do Krumlova. Stačí věnovat 160 minut života příběhu, který protéká mezi prsty. Být před návštěvou kina tabula rasa, rozhodně bych poslepu neurčila, že tuhle brilantní výtvarnou oldschoolovku natočil David Fincher. Potlačil své režisérské ego a do centra umístil posedlost. Posedlost zabíjet, posedlost chytit, posedlost zjistit pravdu...........Tohle není hra na kočku-detektiva a na myš-vraha, na jejímž konci se před očima vyjeví, kdo, kde, kdy a proč. Fincherovo nedoslovné poselství spočívá v humovské skepsi, že člověk nemůže dosáhnout všeobsažného celistvého poznání, že je limitován. Že zůstává jen nejnebezpečnějším zvířetem....... Oproti tradičně americkým psychoanalytickým vrtům režisér motivace vraha i jeho pronásledovatelů nerozebírá "na gauči", ale jen je jemně naťukává. Snaha chytit zrnka písku holýma rukama nebyla nikdy tak fascinující, jako když sledujeme skautíka dušínovského typu Graysmithe, kterak se honí za fantomem po celém západním pobřeží a určuje tempo filmu jako dirigent orchestru. Sedí-li na okraji stolku a luští šifry, film plyne poklidně, ale v okamžiku, kdy se Graysmith dostává do hlavního proudu a téma ho začíná požírat, akceleruje a pádí zběsile kupředu, zatímco část otěží třímá druhý hrdina, sanfranciský detektiv Dave Toschi...... Gyllenhaal s Ruffalem prolnuli se svými postavami dokonale a na ilustrované procházce několika érami moderní Ameriky jsou poutavými společníky. Ještě něco zvláštního? Hitchcockovská práce s atmosférou dokázala diváka vypreparovat několika syrovými záběry tak, že ho Zodiac až do samého konce držel pod krkem matně tušenou hrozbou. Bála jsem se. Přemýšlela jsem. Byla jsem uvnitř. Můj nejmilejší Fincher. ()

Galerie (56)

Zajímavosti (42)

  • 65milionový thriller společnosti Paramount příliš neoslnil v pokladnách severoamerických kin a během prvních tří dnů (2.–4. 3. 2007) vydělal jen 13,3 mil. amerických dolarů, což stačilo na druhou příčku víkendového žebříčku. Celkový domácí obrat filmu se vyšplhal na 33,1 milionu, celosvětový pak na 84,8 mil. (imro)
  • Keď policajti prehľadávajú karavan podozrivého Allena (John Carroll Lynch), nemajú rukavice a všade nechávajú svoje otlačky, čo sa pokladá za veľkú chybu pri domových prehliadkach. (Jumar)

Související novinky

Noir Film Festival 2022: Filmy na černé listině

Noir Film Festival 2022: Filmy na černé listině

12.08.2022

Noir Film Festival letos slaví 10. narozeniny. Unikátní žánrová akce, která se v roce 2013 poprvé konala na hradě Kokořín a rok poté se přestěhovala na hrad Křivoklát, se již podruhé v řadě bude… (více)

Zemřel herec Philip Baker Hall

Zemřel herec Philip Baker Hall

13.06.2022

Smutná zpráva z filmového světa. V úctyhodném věku 90 let zemřel herec Philip Baker Hall, známý z jeho mnoha vedlejších rolí i jako jedna z nejvýraznějších tváří své generace. Diváci si jej mohou… (více)

Fincher chystá film se scenáristou Sedm

Fincher chystá film se scenáristou Sedm

24.02.2021

Tak se zdá, že starý dobrý David Fincher se přece jen vrací. Režisér pecek jako Sociální síť či Zodiac totiž nejenže chystá nový film, zároveň se ale bude jednat o temný thriller z pera scenáristy… (více)

TOP 2017 dle nejoblíbenějších uživatelů

TOP 2017 dle nejoblíbenějších uživatelů

31.12.2017

Hrstka nejoblíbenějších uživatelů ČSFD.cz tradičně vybrala osobní trojku nej filmů, uvedených do české a slovenské distribuce nebo na filmových festivalech v roce 2017. A někteří dali hlasy taky svým… (více)

Reklama

Reklama