Sihaaja

V Íránu jsem minulý rok strávila krásný, intenzivní měsíc, a bylo tedy hořko sladké přenést se zpět do té atmosféry, do ulic Teheránu. Byť kreslené, ztvárněné byly dost přesně. Dojem z tématu filmu souhlasil s tím, co jsme se dozvěděli povídáním s místními mladými a co jsme vstřebávali všemi smysly. Většina mladých, talentovaných a studovaných lidí se snažila najít únikovou cestu ze země, kde není žádná perspektiva. Atmosféra tam zřejmě připomíná tu tady před rokem 89, nebo život v jakékoli totalitě. Lidé si myslí o systému svoje a snaží se den ze dne přežít a sní o útěku, nebo změně. @rretrro doporučuji si nejdříve o Íránu něco zjistit, o Araby se totiž vůbec nejedná. Mimochodem, když prostitutka dá mladé ženě peníze na lístek zpátky domů, není to nějaká filmová nadsázka, Íránci jsou opravdu neskutečně štědří a nápomocní.

Asi jsem film zhlédla moc brzy po přečtení knihy, takže mě bohužel příliš nenadchl. Po příznivých hodnoceních jsem čekala něco víc. Zdá se mi, jako by z příběhu pro filmové zpracování zmizely všechny kontroverzní události a názory popisované v knize, což je škoda; příběh takto není nijak originální... Postavy jako by zjednodušením pro film zhlouply.

Pokud uvažujete o rozšíření svých filmových zážitků o anime, musíte vidět film od Miyazakiho, a když film od tohoto anime génia, tak jedním ze žhavých tipů bude určitě Princezna Mononoke. Nedávno jsem ji viděla podruhé, jako většinu z Miyazakiho tvorby, a rozhodně to nebylo naposled. Myšlenka tohoto díla se vrací k jednomu z prvních velkých Miyazakiho filmů, Naušice, a zpracovává ji pro diváka možná o trochu stravitelnější formou. Miluji Miyazakiho svět, kde postavy nikdy nejsou černobílé, který nás učí úctě k přírodě a který představuje skvělý vzor ženských hrdinek, které v žádném případě nejsou puťky čekající na svého „prince“. Nedokážu si představit, jak líp by šla udělat „pohádka pro dospělé“. Jedinečnou atmosféru jako vždy kouzlí Miyazakiho dvorní skladatel Hisaishi. Když slyším hlavní motiv z Princezny Mononoke, běhá mi mráz po zádech.

Hodně vody uplynulo od dob, kdy mi Leonardo lezl na nervy coby hezounek z Titaniku, kterého všechny spolužačky žraly. Tohle je jen další z filmů, který takový pohled vyvrací. Skvělý herecký výkon, který vás přesvědčí, donutí vcítit se dokonale do kůže hlavního hrdiny, což je - speciálně pro tento film - obzvláště důležité. Super atmosféra, bezvadný divácký zážitek a jedno z nejpřekvapivějších rozuzlení, jaké jsem kdy viděla.

Čekala jsem možná trošku více vzhledem k tomu, jak je zde film vynesen do nebes – aktuálně 9. v žebříčku nejlepších filmů. Film byl přesně to, co od něj člověk očekával – sentimentální, humorný, lidský… ale ani trošku víc. Rozhodně bych ho doporučila ke zhlédnutí, ale bez přehnaných očekávání, a pokud se spokojíte s tím, že vás v průběhu děje nic nepřekvapí. Film plyne příjemným tempem, nicméně některá témata by možná stála za rozvedení, či vyhrocení (Philippovy depresivní nálady v poslední čtvrtině filmu). Velkým štěstím je francouzský tvůrce, být to natočené v USA, je to ulepený slaďák ždímající emoce.

Když romantický film, je tenhle něco, co bych si představovala. Díky zajímavé, fantaskní zápletce nejde jen o plytké milostné scény mající za cíl levně vydolovat z diváka (nebo spíše divačky) laciné emoce. Navíc prvek fantaskna, na kterém příběh stojí, není samoúčelný, poukazuje na některé více či méně příjemné aspekty každého milostného vztahu. Film jsem zhlédla v rámci OKO naslepo a výborně jsem se bavila, pak jsem navíc zjistila, že se jedná o stejné tvůrce jako u Little Miss Sunshine, takže není divu, že mě nadchnul i tento jejich film. Přestože mě mnoho hereček jen tak nezaujme, většinou spíš naopak, Zoe Kazan coby Ruby se mi zdála velice uvěřitelná.

Po zhlédnutí filmu Ruby Sparks, na který se mi velmi pěkně dívalo, jsem kdesi v komentářích objevila doporučení na tenhle film, že prý to má být jeden z těch duchaplných romantických komedií. Vysoké hodnocení mě přesvědčilo, že má cenu jej zhlédnout. Na to, jak jednoduchá byla zápletka, se opravdu jednalo o dobrý hořkosladký film, který nenudil. Gordon-Levitta jsem poslední dobou zaznamenala hned v několika filmech a jeho herecké výkony hodnotím jako velice obstojné – přestože ztvárnil různorodé role, každé z nich se zhostil velmi dobře, jeho postavy jsou vždy „uvěřitelné“. Pokud máte náladu na nestupidní romanťárnu, která nemusí nutně mít uniformní konec (a la žili spolu šťastně až do smrti…), jděte do toho. Nicméně já stejně hodnotím zmiňovanou Ruby Sparks lépe, už právě kvůli oné zajímavější zápletce.