salokin

"KHAAAAANEEE!!!"........Už dlouho jsem se u filmu takhle nebavil. Jednička byla super, tohle je ale kurevská paráda.

Naprosto určitě jeden z nejlepších válečných filmů, který obsahuje kvanta nezapomenutelných scén, stejně jako silné herecké výkony a skvělý hudební doprovod. Stone věděl dobře co točí a jde to znát.

Ellenova nostalgická, až skoro poetická óda na krásu Paříže a její zářivou minulost. Shlédnout tenhle film je ekvivalent posedávání v příjemném křesle za doprvodu muziky z ohrané gramofonové desky, zatímco vzpomínáte na staré časy. Je to příjemné a neobejde se to bez velké dávky naivity, kterou ale s klidným svědomím přehlédnete, protože bez ní by to jaksi nešlo. Moc příjemný zážitek.

Sakra, jednu chvíli si připadáte jako chlap, pak se podíváte na tohle a je z vás malá, ukňouraná děvka. Velmi silný příběh, který se dokázal vyvarovat citového vydíraní a u kterého se skvěly střídaly smutné okamžiky s těmi, u kterých jsem se usmíval jako totální idiot. A jen tak mimochodem, Levitt je Pan Herec a tahle role mu hrozně sedla.

Tak je to znovu tady...snažím se něco napsat o filmu, ale nějak mě nenapadá, co přesně by to mělo být. Snad jen, že Zooey Deschanel je tady úžasná, Joseph Gordon-Levitt je tady úžasnej, celej film je úžasnej a kdokoliv šel s hodnocením níž jak čtyři hvězdy je bastard bez srdce.

Jeden z nejatmosferičtějších filmů vůbec. Vyšperkovaný scénař v bezchybném provedení všech zúčastněných, velmi sporadický střih, díky kterému si připadáte, jako byste seděli s porotci v jedné místnosti, což ještě umocňuje už tak silný zážitek a skvělá režie, která dovoluje snímku rozvíjet se a gradovat bez toho, abychom se odchýlili od prvotního interiéru. Navíc ještě černobílé zpracování a neustávající déšť, který snímku dává určitý noir nádech. Takhle nějak to vypadá, když se u jednoho projektu potká zajímavý nápad s precizním provedením.

Britové dělají to, co umí nejlíp. Trpaslík patří k naprosté špičce a lituju každého, kdo s touhle partičkou ještě neměl žádnou zkušenost. I když současně i trochu závidím, protože takový lidé mají ještě všechny ty (většinou) naprosto geniální epizody před sebou, zatímco mě nezbývá nic jiného, než si to procházet zas a znova. Naštěstí to tady funguje i po x shlédnutích a já se nepřestávám bavit.

Skvělá trilogie vyvrcholila tím nejlepším možným způsobem.

O Into the Wild se nedá přemýšlet přímo jen jako o "obyčejném" filmu. Jde tady hlavně o ten neuvěřitelně silný příběh, který za ním stojí a který se povedlo převést na plátno v současně poetické, ale přitom i depresivní a naturalistické podobě, které donutí diváka přemýšlet nejen nad tím, co zrovna viděl, ale i nad vlastním životem a lidech v něm. Díky tomu snímek překračuje hranice filmu a stává se skutečným prožitkem.

Spousta českých filmů se dá popsat jako nějaká rádoby hořkosladká psychologická patlanina, ve které se za minulého režimu prochází lidi a mluví. Na první pohled jsou Pelíšky něco hodně podobného, ale vážně jen na ten první. Protože se stačí dívat trochu dýl a dostanete jeden ze skutečných filmových klenotů, který prostě nestárne. Budete se smát, občas možná někdo brečet a zvlášť u jedné konkrétní scény z konce budete jen velmi potichu sedět a obdivovat tu nesmírnou perfekci, kterou vám Hřebejk naservíroval.