LilySever

Existenciální příběh o tělesnosti, lidském egoismu, pevné vůli a (ne)možnosti svobodné volby. Námět: *****; zpracování příběhu: ****; postavy: ****; art: ****. Tento film nelze redukovat jen na problematiku krásy, za touhou po tělesné kráse a za jejím odmítáním se skrývají hlubší souvislosti s lidskou podstatou. Film přichází s existenciálními tématy svobody a svobodné volby, kdy jedinec je ve společnosti druhých zcela bezmocný, jakožto pouhý nástroj k dosažení cílů. Tělo a tělesnost jsou tu zobrazeny v mnoha podobách, nejprve se jedná o dokonalé tělo, postupně o zničené, znetvořené, trpící a umírající, bojující o sebe samo jako o lidskou bytost. Přičemž při vykreslování těla film klade důraz na morbidnost a bizarní detaily. Společnost se ve filmu proměňuje v osoby sledující sobecky jen své vlastní přání. Tento lidský chtíč dosáhnout vlastních tužeb je vyobrazen prostřednictvím metafory - bezohledné touhy mužů po magicky přitažlivé, idealizované ženě. (O kráse můžeme uvažovat jako o jinakosti, která bytost vyčleňuje ze společnosti a přehrazuje jí možné cesty životem, ve filmu s obdobnou rolí jako krása přichází i ošklivost, která zase vyvolává odpor.) Tvůrci záměrně vybrali krásu a tělesnou přitažlivost, jelikož jsou to fenomény, které se výrazně promítají do současných hodnot, a jsou tedy člověku snáze srozumitelné. Setkáváme se tu s těsným provázáním svobody a života. Zápas o toto dvojjediné však zároveň připomíná tragiku zoufalého zvířete zahnaného do kouta. Připomínka, že ve filmu se problematika řeší nelogicky, je nemístná. Pád hrdinky není pád jedné ženy, ale pád člověka způsobený neschopností okolí naslouchat. Pokud by tvůrci postupovali „logicky“, opravdu by stačilo hrdinku obléknout do nevzhledného oblečení, ale pak se ptám: nestal by se film jen červenou knihovnou o hledání toho pravého, jiného než všichni ostatní? Proč by ale měl v dnešní individualizované společnosti ještě někdo takový existovat? Dobro a zlo je relativní, jsou to jen pouhé pojmy, které nelze aplikovat na žádnou postavu ve filmu. Z toho důvodu se největším viníkem v očích ostatních stává samotný objekt touhy, protože v nich budí potlačované sklony. V celém snímku se svobodná možnost volby objevuje až ke konci, ale je otázka, jestli je v této chvíli možné volit opravdu svobodně - veškeré postavy vyjma hlavní hrdinky nejsou schopny sebeovládání a pevné vůle, z toho důvodu jakýkoliv jejich pokus o sebezapření již nepřináší zamýšlenou spásu. Zakončení jen podtrhuje předchozí teze o nezkrotné bezohlednosti k druhému. Snímek zapadá svou estetikou násilí do předchozí tvorby Kim Ki-duka. Objektivně se jedná spíše o 80%, ale za milostné scény v Kimových filmech obvykle dávám hvězdu navíc.

Tento seriál míří k dokonalosti a v mnoha ohledech je jedinečný, ovšem má i svoje velmi slabé stránky. Námět: ***; zpracování příběhu: ****; postavy: *****; vtip: *****; roztomilost: *****. Z počátku mi dělalo problém akceptovat zákonitosti tohoto seriálu, ale stejně jako víno i doramata mají schopnost postupně uzrávat. Velkým kladem jsou neopakovatelné postavy, ty jsou vytvořené jako neměnné charaktery, u nichž je vývoj povolen jen omezeně, což je jen k dobru. Hlavní pár oplývá úžasnou živelností a živostí. Hlavní hrdinka působí sice nevěrohodně, ale v konečném výsledku mě to ani trochu nerušilo, herečka je velmi sympatická, korejsky nesamostatná a zranitelná, většina komických situací vychází právě z její nešikovnosti a dětskosti, takže její výměna za inteligentnější, světaznalejší, drsnější či prudší hrdinku by spíše celý záměr podkopala (viz K-POP, sice očistili You’re beautiful od některých chyb, ale rozmnožili námět o množství dalších a podstatně horších, že jim vymizela roztomilost). Zatím jsem nikdy neviděla přesvědčivěji ztvárněného sebestředného sobce – boha, který se sklání k smrtelníkům, než jak ho zahrál Geun-seok Jang. Nicméně i zbytek skupiny měl jedinečný náboj, který v ostatních dramatech sester Honkovým postrádám. Korea klade důraz na práci s detaily (např. opakovaný motiv hvězd), která je pro populární tvorbu Evropy a Ameriky téměř neznámá. Postavy ani scénář hlavní linie rozhodně chyby neměly, to ovšem neplatí o vedlejší linii, kdy si scénáristky neodpustily nezaplést do příběhu tajemný původ, ztrátu rodičů, postupné odhalování,... Musím říct, že tato linie seriál hodně sráží, ostatně už v 19. století si z toho dělal Oscar Wilde legraci: „Ztratit jednoho rodiče lze považovat za neštěstí, ale ztratit oba - to už je nedbalost.“ Tato zápletka mi nechala na jazyku nepěkně telenovelovou příchuť. Přesto nemůžu tento seriál jinak než doporučit, je to nádherný zážitek nefalšované zábavy, nadto okořeněný obdivuhodným soundtrackem. Nejsem si jistá, jestli je pro začátečníky s korejskou tvorbou ideální, toto byl můj druhý seriál (první byl Playful kiss, kterému jsem hned dala pět hvězd) a málem jsem mu po prvním shlédnutí dala odpad.

Tato dorama skrývá v rukávu několik es, protože málokteré dílo populární tvorby se může chlubit takovou vymazleností. Námět: *****; zpracování příběhu: *****; postavy: *****; vtip: ****; roztomilost: *****. Předností tohoto seriálu je, že vychází z mangy, nejedná se o počin scénáristů, ale o dlouhodobou práci autorky, což se na konzistenci a úrovni výrazně podepsalo, další výhodou je, že seriál může těžit z předchozích zpracování. Divák se u postav nedočká žádného přehnaného a neuvěřitelného vývoje nebo nelogických zvratů v jejich chování, jsou to osobnosti s pevně stanovenými charaktery, přicházejí s určitými rysy, které ani v průběhu neztrácí, což je velmi ojedinělé. V obsahu zmíněná Oh Ha Ni, jakožto tupoučká dívka, mě nejprve odrazovala od zhlédnutí, což se nakonec ukázalo jako lichá obava, herečka je velmi sympatická a tupost v jejím případě nepůsobí americky zaostale, ale mile a přirozeně (konec konců, průměrně inteligentní dívčí postava by nikdy nedovolila autorce vytvořit podobnou romanci, viz o dost méně zábavné Heatstrings). Pan Arogant si zachovává tvář sobeckého prince a cynického sadisty v jednom a dokáže jedinečně štvát i divačky u obrazovky. Přestože se jedná o tradiční literární typ dívčích románů, odlišuje se od podobných hrdinů tím, že jeho povaha není jen maskou, která spadne nejlépe do konce prvního dílu/kapitoly/stránky, ale jeho podstatou je, že se skutečně vyžívá v mučení druhých. Velmi mě zaujalo i nečekaně nápadité variování stereotypů, Oh Ha Ni je klasická postava, která má většinu vlastností dívek, které nikdy svého milého neuloví, vždyť je „stihačka“, a nadto je oblíbenkyní hrdinovy matky (u matky si cením toho dokonalého dialektického spojení elegance a naprosté potrhlosti). Seriál si s divákem hraje, pracuje se vžitým očekáváním, co hrdinka má být a jaká být nemá, načež se divákovi vysmívá, když je donucený přijmout za hrdinku antihrdinku. :-) Ani délka seriálu není přehnaná, sedí mu přesně, aby se vyvaroval průhlednosti a opakovaní. Vytkla bych mu snad jen poslední tečku, a to speciály, samozřejmě, že jsou vtipné a milé, ALE příliš sladké a téměř popírají hrdinovu podstatu, připadají mi jako přílišný ústupek divákovi, i když předpokládám, že také vychází z pera autorky. Seriál doporučuji těm (dívkám), které mají rády kultivované seriály ze školního prostředí a dávají přednost komedii před romantikou a které mají rády postmoderní hru s očekáváním. V rámci žánru toto řadím mezi to nejlepší, co jsem napříč světem zhlédla.

Tuto melodramatickou doramu je pro mě velmi těžké hodnotit, jedná se o mix dokonalosti a příkladného scénáristického selhání, kde výkyvy mezi těmito extrémy jsou nečekaně časté. Zatímco historický vývoj směřoval ze sentimentalismu do romantismu, tato dorama popřela dějinný vývoj a z vrcholně romantického díla sklouzla do preromantického sentimentu, z toho důvodu svoje hodnocení rozdělím na dvě části, protože nedokážu hodnotit tento seriál jako celek. Do první části řadím díly odehrávající se v rodném městě (1-4), ty dýchají atmosférou Větrné hůrky (některé situace jsou z ní přímo vytržené, i když ne vždy nejšťastněji) a slibují téměř umělecký zážitek, postavy jsou bezchybně utvořené a zejména hlavní hrdina je vehnán do působivého extrému, viz Heathcliff. Námět:*****; zpracování příběhu:****; napětí:****; dramatičnost:*****. Přesto i do této části zasahují chapadla povrchnosti, (SPOILER!) je zcela očividné, že mladý, úspěšný, bohatý, krásný princ na bílém koni a bezchybný bojovník musí plát nekritickou láskou k dívce, která je v mnoha ohledech sympatická, ale v kolektivu nijak výrazně nevyniká na to, aby si jí všiml. Jeho postava umírá na svou plochost a selhávající dokonalost (konec SPOILERU). Ovšem tyto první čtyři díly splývají v sonátu, kde se mísí korejské křehké násilí, smutek, bolest a naděje. Tuto část bych ve výsledku hodnotila *****. Zlom přichází s příchodem pátého dílu, scénáristy okouzlila Krásná pokojská a jiné americké klenoty, přičemž celou dohodu s divákem, kterou v předcházejících dílech budovali, rozbořili. Námět: ***; zpracování: **; napětí: ***; dramatičnosti: ****. S touto polovinou jsem se těžko vyrovnávala, připadalo mi, že dýku do srdce seriálu zarvalo zejména necitlivé mísení žánrů. Dřívější romantismus vystřídala komediální gangsterka, kde mi mafiáni připomínali sedm trpaslíků (SPOILER: je nepopiratelné, že asociální lidé příhodným vlivem mafie se mění v citlivé duše plné vřelého citu a gentlemanského chování, nadto post mafiánského bosse lze získat velmi jednoduchou cestou, a to někoho zbít :-) SPOILER). Postava hlavního hrdiny se nám ovšem bezprecedentně rozsypala, jeho původní vlastnosti vystřídaly průměrnost a nevýraznost - neustále si staví zábrany, které téměř vždy nakonec stejně překoná, svoje skálopevná rozhodnutí nakonec změní... Dorama padá do monotónnosti, kdy neotřelost a originálnost vystřídalo již viděné. Chování hlavního hrdiny a jeho pohnutky mi přicházely v dílech blíže konci stále nedomyšlenější a prvoplánovější. Konec sice dopadá s drtivou přesností, přesto výkyvy v kvalitě melodramatu již nezachrání. Tuto polovinu milovník Větrné hůrky rozhodně neocení, síla osobnosti ustoupila ne zcela vypilovanému příběhu, a tak moje hodnocení nemůže překročit ***, jedna hvězda za konec, jedna za hlavní pár, který i přes scénáristické kolapsy si mě získal, a třetí za „polibky“. Ve výsledku však převažuje druhá polovina, proto uděluji silné tři hvězdy. Neměl by se na to dívat člověk, který nemá rád, když dílo změní kód, jímž s ním komunikuje, a kdo nemá rád nemístnou komedii ve vážné tragédii. Měl by se na to dívat člověk, kterému nevadí u obrazovky si poplakat, má rád asijskou éteričnost a absenci tělesnosti, protože tato dorama je místy doslova koncert pocitů. (A jeden velký, působivý kýč :-) Za povšimnutí stojí nádherná hudba, která je skutečně atmosférotvorná a zalézá pod kůži.

Ne příliš výrazná telenovela, jejíž silná místa lze spočítat na prstech jedné ruky. Námět: ***; zpracování příběhu: *; napětí: *; zábava: *. Tento seriál na začátku představí divákovi hrdinku, která je jako vystřižená z mizerné telenovely, působí !nepříjemně! hloupě, čímž je znemožněno jakékoliv ztotožnění, a se svou krásnou tváří maskérský pokus z ní udělat ošklivku vyšel hodně neuměle a prvoplánově. Seriál sází na extrémní přehrávání a na vtip z trapné situace, někde to nepůsobí nuceně, ale toto není ten případ. Dílko se potýká s nekonzistentností a převládá uvnitř spíše nuda. Hrdinové nemají potenciál více zaujmout, malou výjimku tvoří jen Wan Lee, ale jeho postava by ze sebe dokázala víc vytěžit v melodramatu, kde by akcent přešel spíše do roviny, která je tu nastíněná v dílu s návštěvou hrdinčiny matky. Na tento seriál se dá velmi lehce zapomenout, navíc neobsahuje žádné momenty, o nichž by člověk řekl, že jsou roztomilé. Jedná se o těžké sousto na požvýkání, které padá do podprůměru. Neměl by se na to dívat člověk, který čeká sofistikovanou zábavu místo nevtipných hyperbol a precizitu ve vytváření postav místo nepromyšleného extrému. Pozn. dříve jsem tento seriál hodnotila ***, ale po zralém uvážení je jedna hvěda podstatně vhodnější.