LilySever

Mix žánrů přináší nebezpečí, že se vzájemně dohromady oslabí. V akčních scénách film dosahuje např. (ne)logicky probíhající honičkou Kobru 11, na druhou stranuu tato nejslabší scéna (a jí podobné) mohou přispívat k výsměšnému tónu celého filmu. Námět byl bezesporu velmi zajímavý a jeho uchopení z pohledu moderních médií, která chtějí jakýkoliv skandál, více než šťastné. Pod vším tím thrillero-akčně-parodicko-nepovedeně vážným tónem můžeme najít zábavný úsměšek společnosti, která dokáže vyprodukovat i vraha-idola, a masmédiím, která neznají nic jiného než senzaci. Bohužel této myšlence film ve svém průběhu vyrazí všechny zuby až zbude bezzubá čelist, na kterou si v závěru nikdo nevzpomene. Proč? Navdory neustálého míšení žánrů tvůrci chtěli koncem žánrové fanoušky thrilleru a akce zcela uspokojit.

Groteskní ruský magický realismus, velmi působivá adaptace.

Co skutečně znamená zabít člověka? Zdá se, že pro scénaristy nic, ale na otázku, co znamená film, zcela jistě odpoví slovem akce. Hvězdu dávám za námět, z něhož by v psychologizovanějším zpracování mohl být zajímavý počin.

Násilí a zlo je jednou z věci, které mě ve filmech dokážou fascinovat, tento film pro mě ale postrádal důvod fascinace - pointu. Nepatrně nakousnutá myšlenka nepřinesla nic znepokojujícího nebo nového, groteskní rovina mi nepřišla dostatečně akcentovaná, expresionismus ze všeho jen čiší, ale v té mnohomluvnosti nemá co říct. V závěru jsem přemýšlela jedině o tom, v jak odlišném světle by se film ocitl, kdyby nám poskytl úhel pohledu chlapce ze závěru. Co se mu odehrávalo v hlavě? Jestli chcete žánrový film, jestli chcete spoustu samoúčelně násilných scén, za nimiž nenajdete nic víc, pak je to film pro vás. Moje hodnocení je odvozeno od zjištění, že film dostal množství cen a nominací, dnešní doba přehnaně zdůrazňuje formu a skutečnost, že pod vším nánosem filmařského umu, je jen triviální příběh, se stává stále častějším problémem moderní oceňované, a přesto nenáročné produkce, znechucující.

Jaký je rozdíl mezi tímto seriálem a Věcí Makropulos? Obrovský, ve Věci Makropulos se autor ptá, co znamená žít mnohem déle než ostatní lidé, ptá se a odpovídá mu na otázku žena, v níž nesmrtelné roky proměnily všechen cit v cynismus a bezbřehé osamění ve světle divadelních jevišť. Čapek byl ve své době kritizovaný, že se příliš svému divákovi podbízí a že začíná prosakovat do nižší literatury. Proč ale v Koreji navzdory přemrštěným délkám seriálům nedokážou vykřesat ani z takového tématu, které jim je doslova položeno k nohám, cokoliv jiného než lásku na život a na smrt jako v obvyklých paranormálních romancích? Pravděpodobně bych tuto výtku nevznášela, kdyby sama scénáristka na počátku nenaznačovala podobný směr. Druhý a zásadnější problém mám se záporným hrdinou, on je prostě zlý, nic jiného než zlý a víme to my, ví to i některé postavy a z detektivky je tu rázem thriller, ještě k tomu bez geniálních duelantů. Před lety jsem četla zajímavou detektivku/thriller od Levina - Polib mě a zemřeš. Knihu rozdělil na tři části vyprávěné třemi hrdinkami, pomocí tohoto tahu vraha dokonale skryl. První dvě části knihy mají s tímto seriálem výrazné paralely, v nichž tento postup také mohl být použit. (Pro lepší představu, záporné postavy podobného typu mě dokázaly zaujmout jen v Rooftop prince.) Třetí věc, která moje hodnocení sráží, jsou scény, ve kterých je hrdinka v ohrožení (a události poté), promítá se do toho problematika postav vytvořených pro děj, děj musí pokračovat nezávisle na psychice ať už hrdinů, nebo záporné postavy. ------ Spoiler! Nadto některá ohrožení nejen nejsou antagonistou příliš spolehlivě vymyšlená (přitom jeho vraždy byly vždy rychlé a účinné) a nemusela by fungovat. Nadto mi někdy přišla vysloveně směšná, toto je bohužel typické pro hodně pokleslá dílka.Spoiler! ----- Jedním z největších kladů seriálu je hrdinka, která působí jako osobnost, s celou škálou lidských pocitů a vlastností, ne jen těch, které jsou vidět obvykle na obrazovkách, naopak u hrdiny se objevují rysy "Martyho Stua" (také jeho nadpřirozená podstata je spíše na ozdobu a senzačním prvkem, či můžeme říct, základním kamenem melodramatu, tuto výtku jsem již naznačila v úvodu). Selhání vidím ve scénách odehrávajících se v Joson,u postupně přinášely stále méně informací a nakonec zcela vyšuměly, ačkoliv zpočátku působily velmi důležitě. Seriál střídá úspěšně roviny komické a romantické s méně povedenými napínavými scénami. V jednom seriálu, který běžel ve stejných vysílacích týdnech, zaznělo, že neexistuje taková láska, bez níž člověk zemře, bohužel mě tato myšlenka oslovila podstatně víc, než zde proklamovaný její opak. ----- Spoiler! Závěr bohužel vypadal tak, jak jsem se obávala, zůstal příliš jednoznačný, dala bych přednost spíše nejistotě, s níž si zpočátku pohrával. Musím ale připustit, že nebyl v rámci možností a celkového vyznění seriálu nevhodný (nicméně scéna v titulcích ho z mého pohledu výrazně pokazila). Spoiler! ----- Nejsilnější potenciál mají 1. časové roviny anticipačního charakteru, 2. scéna po závěru dílu (i když ke konci i jejich síla výrazně klesla a byly spíše přítěží). Připouštím, že seriál za sledování stojí, působí uceleně a monumentálně, ale ve svém jádru má neuvěřitelně nevyužitých možností. Slabé čtyři od divačky, která opravdu nemá ráda paranormální romance, přeslazenosti a film Zakletý v čase.

Může dokonalý, inteligentní a čestný muž přivádět všechny k nepříčetnosti, až by ho vynášeli v zubech? Ano, může. Žánrově velmi povedeně propletená adaptace románu, na níž se neprojevují žádné nešvary korejských dramat. Myslím, že je to vhodný seriál pro všechny "korejské" začátečníky a odpůrce telenovel.

Čekala jsem pochmurnou detektivku, dostala jsem béčkový thriller (zejména vyrcholení příběhu) s pro mě nežádoucí erotickou scénou.

Hlavní pár roztomilý a věrohodně vyprofilovaný, drama lehce sledovatelné, celkově seriál dělá se svojí hřejivou atmosférou dojem vhodného vyplnění podzimních deštivých dnů. Nejvýraznější moje výtka směřuje k nepovedeně uchopenému jednání hlavního hrdiny ke své snoubence. Slabé tři.

Tomuto scénáristickému duu nijak neholduji, scénář mi přišel neoriginální a již s nánosem okoukanosti. V dílech, které jsem viděla (seriál jsem odložila po sedmém díle), mi přišlo, že logika situací je mnohdy nucená, stejně tak vtipné scény (např. pády a polibky), nakonec vše sklouzlo k neustálému opakování. Na seriálu mě zaujaly jen děti, kterým ale do sedmého dílu nebyl dán velký prostor. Herci mi byli sympatičtí, avšak tento směr příliš sladké komedie není můj šálek kávy. (Podle názorů z ciziny u posledních tří dílů se kvalita seriálu výrazně zhoršila, já viděla jen závěrečných pět minut, které mi naopak přišly na tomto dílku skoro to nejzajímavější.)

Kolik máme v životě šancí?