Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Krátkometrážní
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (519)

plakát

The Wire - Špína Baltimoru - Série 3 (2004) (série) 

*Spoilery* Avon je zpátky z basy, navazuje se na první i druhou sérii, ale už to nemá tu šťávu. Politické pletichy, snižování statistik… Takže pro mě žádné geniální vyvrcholení, jak píší mnozí. Ovšem druhá půlka série můj názor částečně změnila a je to opět skvělé. Spory mezi Stringerem a Avonem jsou čím dál tím intenzivnější a vše vrcholí vzájemnou zradou shakespearovských rozměrů. Finále má oproti druhé sérii grády a je uspokojivější, což je ale tím, že se uzavírá velký dramatický oblouk veškerého dosavadního dění. Nejlepší hláška (s03e09): „V neděli ráno. Zkoušeli jste sejmout negra, když bral svou vrásčitou babku na modlitbu. A ani jste toho negra netrefili. Sundali jste akorát babiččin klobouk!“ Největší šok s03e11: Osud Stringera. 85 %

plakát

The Wire - Špína Baltimoru - Série 2 (2003) (série) 

*Spoilery* Odboráři a dělníci z přístavů nejsou tak zábavní jako negři z věžáků. Vyšetřování zabitých prostitutek nemá grády. Nejlepší hláška (s02e03): Omar: „Spread the words darlings. Omar back!“ Největší překvapení (S02e06): osud Deeho. 75 %.

plakát

The Wire - Špína Baltimoru - Série 1 (2002) (série) 

Perfektní, pomalu gradující (bez nesmyslů či zkratek) a autenticky zobrazená práce kriminalistů, kteří stovky hodin a velmi pomalu vyšetřují případ. Na konci série budete mít strašnou touhu koupit si pager! Památná scéna (s01e04) D´Angelo vysvětluje šach. Nejlepší vtip (s01e06): Det. William Moreland: „You seem awfully happy today“. - Det. Ray Cole: „I got laid last night.“ - Det. William Moreland: „Oh yeah? Your asshole still hurt?“ Série s nejlepší úvodní znělkou. 95 %.

plakát

Ježíš Nazaretský (1977) (TV film) 

Velmi zdařilá a důstojná adaptace novozákonních evangelií. Zeffirelliho přístup k textům není úzkoprsý – přidává, mění a mísí různé události, aby vytvořil dramatický oblouk, což se mu daří. Štědrý televizní rozpočet dal vzniknout solidním kulisám, kostýmům a statisti nejsou lidé s dokonale bílými zuby a krásnou pletí jako např. v Bibli./// Hvězdné obsazení u známých postav bývá někdy rušivé, zde se herci jako Cardinale, Bancroft či Plummer zcela vnořili do svých rolí a potlačili svou hvězdnou auru. Powell je coby Ježíš fenomenální a vyzařuje z něj obrovské charisma, které tato postava nepochybně vyžaduje. Caviezela z Gibsonových jatek nechává daleko za sebou. Je to bez debat nejpřesvědčivější filmový Ježíš a potenciálně zrádné scény, kterými jsou zázraky nebo opakující se alegorické promluvy, které v jiných filmech někdy vyznívají komicky a nabubřele, zvládá bez zaváhání. Ač scénář využívá synoptiky i Janovo evangelium zároveň, vybírá si spíše odlidštěné popisy, a z Ježíše se stává individuum člověku příliš vzdálené. Trochu psychologizující Scorseseho pojetí by postavě prospělo./// Všechny čtyři části jsou kvalitativně vyrovnané, ovšem výsledný dojem lehce kazí to, že ani za více než 6 hodin stopáže nejsou důsledně vykresleny motivace jednotlivých postav. Nejvíce se to odráží v pojetí Jidáše, který se zde oproti evangeliím stává nikoliv zrádcem, ale zélóty přemluveným učedníkem k tomu, aby Ježíše zradil. Jidáš si to ovšem vykládá spíše v politické rovině, v níž je Ježíš chápán jako potenciální vůdce utlačovaných Izraelitů. Sám je ovšem zrazen, když zjišťuje, že Ježíš je rovnou obviněn a před synedriem nevyjeví svou moc tak, jak si to Jidáš naivně představoval. P.S. Neumím si ani představit, jak moc osekaná je dabovaná VHS z 90. let, která má 272 minut. Ta už ale stejně není téměř k sehnání a televize na ni práva nemá. Nesestřihaná verze vyšla na DVD pouze na Slovensku. [382minutová verze, originální znění]

plakát

Síla (2021) 

Kamil a jeho sušák. Nedokážu si vůbec představit, jakou cílovou skupinu dokument může mít. Pokud protagonistu znáte, okamžitě vidíte, kolik toho ještě do mozaiky chybí. Pokud ho občas čtete, asi vás těžko zajímá jeho milostný a rodinný život. A pro ty, kteří o něm nikdy neslyšeli? Na pikanterie to není úplně skoupé, ale to podání je střihově zmatené – jde o jakýsi pokus o umčo se vskutku výraznými elipsami. Síla by chtěla fungovat jako univerzální výpověď o nějakém vnitřním pnutí, puzení a hledání, ale není to tam. Mareček však nadále zůstává na mém watch-listu slibných tvůrců.

plakát

The Matrix Resurrections (2021) 

Snad ještě nikdy v životě jsem se v kině nesnažila jít filmu víc naproti. Matrix je co původnosti látky de facto jediná originální sága, která vznikla kolem třetího milénia. Ač se samozřejmě do jisté míry jedná o syntézu různých filosofických či náboženských idejí a půjčuje se z mnoha komiksů či filmů, dokázala přinést něco zcela novátorského. První díl je fantastický i po letech a pokračování stále mají své kvality, byť v nich začali sourozenci mudrovat až příliš. O 22 let později tu máme sebereflektivní Lanu, která se rozhodla zcela explicitně a drze komentovat fandom, který kolem ságy vzniknul, posmívat se praxi hollywoodských studií nebo ironizovat různé výdobytky moderního světa. Bohužel to funguje jen občas, místy je to spíše trapné až směšné. Reeves i Mossová sice mají pořád velké charisma, svět je to pořád do jisté míry vzrušující, jenže kde je nějaká nápaditá akce, lepší prokreslení vedlejších postav nebo budování napětí? N. P. Harris je bohužel miscast dekády, ostatní herci jsou jen výprodej ze Sense8 a nového Morfea je tam až příliš málo. Neo byl sice až šestou verzí Vyvoleného, ale já bych to už nepokoušela a o další díly se rozhodně nesnažila. Lana je liška podšitá, a proto nám premiéru naservírovala do týdne, kdy křesťanský svět slaví narození mesiáše, ale ten filmový měl zůstat mrtev. ±70 %. [Kino, 2D s titulky]

plakát

Luxus na talíři (2016) (pořad) 

Míra a jeho dobrácky bezelstný projev ve spojení s minimálně jednou dobrou hláškou za díl dokáží pobavit. Další vrstvou humoru jsou komentáře těch, kteří nechápou, čemuž se ale skutečně nelze divit. Průměrná 50letá uživatelka internetu opravdu nečte glosy a kritiky recenzentů, nesleduje marketingové kampaně a nejlepší reprezentací reality na mediálním trhu jsou pro ni Novinky.cz (kde dokonce zcela vážně vyšel Miklušův recept!) či bulvár. Třetí úroveň zábavy tvoří metakomentáře těch, kteří pořad prohlédli, přistoupili však na Mírovu hru: „Pepř z mlýnku? Jsem snad zazobanej, abych si mohl dovolit takový luxus jako pan Mikluš?“ Dalším podtypem jsou ti, kteří hrají nechápavé a hněvem spravedlivých oblažují diskuse. Někomu se projekt může jevit jako nesmysl, to však ani neví, kolik výtisků prodal Láďa, jaká je návštěvnost Mimibazaru a kolik let běžely Babicovy dobroty na nejsledovanějším kanálu v této zemi. Jsou to fenomény, které po reflexi přímo křičí, a pokud je ve formě podvratné parodie, jsem o to víc spokojena.

plakát

Až po uši - Série 1 (2014) (série) 

Po všech stránkách nezdařilý, mizerný a hlavně vnitřně nesoudržný seriál, jehož největší slabinou je scénář. Bodově: Příšerně kožené dialogy, kdy si postavy ihned oznamují, že se jim změnil hodnotový žebříček. Nelogičnosti (scéna s Polívkovou ve tmě na lodi). Nenavazující díly, kdy spolu protagonisti najednou nechtějí už chodit, nebo spolu chodí a vykají si. Nesmyslné zápletky jako vyzrazení falešného potratu, a to bez vysvětlení, načrtnutí jakékoli motivace. Podivné time-lapses noční Prahy a příšerné zrychlovačky jak z nepovedené grotesky. A co mají být ta neustálá zavěšování zvonícího telefonu místo vypnutí zvuku, jak kdyby postavy byly po lobotomii?

plakát

Vražedná práva (2014) (seriál) 

Od scenáristů Chirurgů, True blood či Prolhané krásky těžko očekávat promyšlené krimi kvalit napr. Mindhuntera. Ovšem když se věci neznalý jedinec podívá na místní dosti vysoké hodnocení (81 %!) a představitelku hlavní role, kterou je vysoce kvalitní „seriózní“ herečka, nelze nemít očekávání. ABC dokázalo v roce 2014 uhnat už tehdy etablovanou Davisovou a v tom spočívá hlavní problém seriálu. Davisová totiž všechny herce přehrává o několik tříd – vypjatá niterná zhroucení, charismatické výstupy u soudu nebo mentorování studentů. Různé módy se u ní ale střídají tak často, že po pár epizodách začne být jasné, že seriál se nesnaží být ani trochu uvěřitelný, týká se to i vedlejších postav a jejich nedostatečně prokreslených změn v chování. V porovnání s Kravaťáky má seriál humor téměř nulový a navíc ještě poněkud otravnou postavu naivního a snaživého underdoga Wese./// Premisa první řady zní na papíře atraktivně a s přivřeným okem lze podzápletky ještě akceptovat, jak se však zvyšuje počet mrtvých a odhalují pachatelé ze samého středu Keatingové, začíná to být už poněkud směšné. Po zhlédnutí první série jsem si přečetla hlavní zvraty celého seriálu a nestačila se divit, jak moc se Vražedná práva ubrala k telenovele. Pokud jste ale milovníky dramat z amerických soudních síní jako já, můžete tomu dát šanci. 60–70 % [1. série]

plakát

Jauja (2014) 

Jauja byla riskem už od prvopočátku, neboť popisky filmu „Jeho pouť se však mění v existenciální zážitek, který přesahuje čas i prostor,“ či „metafyzický film o putování“ dávají jasně tušit, oč asi půjde. V hlavní roli se představil Viggo Mortensen, což mému pánoprstenovskému já stačilo jako hlavní kritérium, a na snímek odehrávající se v nekonečných krajinách Patagonie, kterým dělá společníka neutuchající vítr, jsem se vypravila. Jauja vznikla jako koprodukční dílo sedmi zemí. Velmi ztrhaně působící herec už jen matně připomínající ztepilého hraničáře Aragorna, který zde intenzivně hledá svou dceru, aniž by cokoli zajímavého řekl, prožil nebo ukázal, mě brzy deptá. Chvíli se nechávám unášet celkem poetickými záběry na krajinu a snažím se oprostit od stoupajícího hněvu k tvůrcům. Kupodivu se daří a v podezřele povznesené náladě pokračuji na další projekci. Gratuluji Alonsovi, že se dokázal vyhnout téměř jakékoli filmové normativnosti a že mou mysl naplnil podivnými výjevy jako voják masturbující v bažině. Jauja je zkrátka dalším z řady těžko uchopitelných a hodnotitelných snímků. [49. MFF KV]

Ovládací panel
119. nej uživatel Česko
182 bodů

Reklama

Reklama