Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Krátkometrážní
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (584)

plakát

Vaříme s Mírou (2016) (TV pořad) 

Pořad zábavný hned na několika úrovních. Jednou z podmínek ale je, že jste obeznámeni se třemi fenomény: Babicou, Láďou H. a dnes již velmi rozsáhlou a živou subkulturou zvanou Mimibazar. Vybrala jsem pro vás tři top mňamky 1, 2, 3 . Komentář platí i pro Luxus na talíři, pokud za výše zmíněné dosadíte Maurera, Pohlreicha a fine dining weby.

plakát

Kings (2009) (TV seriál) 

Seriál v telegrafických poznámkách, se spoilery. E01-02: 90 % velmi silný rozjezd s jímavým finále bez laciného dojáku, E03: 80 %, E04, večírky, nevěry, jen osobní rovina, 70 %. E05: politické pletichy (Port prosperity). Nefunguje to, revoluce části národa má odehrávat v jedné místnosti s pěti lidmi? Až příliš chudé. E06: docela povedeny Soudný den, konečně se neřeší Davidův bratr, 70 %. E07: vrcholí rozepře mezi Davidem a korunním princem, 65 %. E08: psycho díl se smrtí a flashbacky 70 %. E09: milostné trable mladých milenců, hmmm, 70%. E10: pomsta krále Davidovi, nic moc, 65 %. E11 soud s Davidem nabírá grády! 75%. E12: nečekaný zvrat, Silas postřelen, ale přežije, 80 %. E13: škoda otevřeného konce a že seriál předčasně skončil, 75 %.

plakát

Hodinářův učeň (2019) 

Pokud jste u toho večeřeli nebo rozbalovali dárky, tak kulisa je to náramně vhodná. Příběh není komplikovaný, postavy vás nezahltí sáhodlouhými dialogy a vtipů je tak málo, že si ani nevšimnete, že nějaký minete. V kontextu vánočních pohádek je Učeň ucházející film, ale pozor, tohle není papundeklová studiovka, ale kinofilm! Při pozorném sledování vychází najevo, že děj je řídký jako průjem, hlavní dvojice je extrémně necharismatická a trikaři si zvolili příliš náročné objekty na animaci. Zklamání.

plakát

Nevyjasněné zločiny Roberta Dursta (2015) (TV seriál) 

Dokumenty z oblasti amerického soudnictví, v nichž se zkoumají uzavřené případy, bojuje za jejich přezkoumání nebo rozplétají nezodpovězené otázky, mohou být vzrušující, viz např. West of Memphis. Pokud si schopný filmař dokáže dělat kvalitní rešerše, mluví se zúčastněnými nestranně a je vysoce motivovaný, aby nalezl pravdu, vyjde z toho precizní dokument, u nějž máte pocit, že jste jeho součástí a že na něco zásadního přijdete. To se Jareckému skutečně podařilo, což může být díky jeho práci, ale i faktoru náhody a tomu, že sel štěstíčku naproti, jak praví klasik. The Jinx je svou formou standardním mixem mluvících hlav, hraných scén a záběrů z médií, které jsou chytře sestřihány, aby budovaly napětí jako klasická krimi. Filmařova vychytralost je v tom, že si materiál samozřejmě seskládal až po šokujícím přiznání Dursta. Novinářská etika však dostává těžkou ránu. Jarecki měsíce čekal na dokončení a postupné vysílání epizod včetně posledního dílu, jenž je nefalšovanou senzací, kterou mohl (a měl) vyšetřovatelům poskytnout již mnohem dříve. Dle svých slov audiozáznam našli až po dvou letech v červnu roce 2014, byť už dříve byli svědky, že si Durst brblá do mikrofonu. Podivné je, že k zatčení Dursta došlo přesně den před finále dokumentu, které se vysílalo v únoru 2015. Časová osa a okolnosti natáčení (kdy materiál našli, kdy o něm řekli policii atd.) je dosti vachrlatá. Důkazem vyloženě manipulátorského aktu je, že zatčení (2013) za porušení soudního příkazu (nepřibližovat se k domu rodiny) Jarecki časově zařadil pro větší dramatičnost před finální rozhovor, který se však odehrál v roce 2012.

plakát

Aféra - Série 1 (2014) (série) 

Jedno z mála vztahových dramat na pokračování, který má zde tak vysoké hodnocení. Premisa zní jako trapné klišé, ale jde vskutku snad o jediný seriál posledních let, jež se poměrně do hloubky zaobírá mimomanželskou aférou, a to od její vzniku přes průběh až po zánik a další obnovení. Dominic West je charismatický herec už dob The Wire. Ruth „horní ret po obrně“ Wilsonová dokáže zamilovanou matku podat přesvědčivě, takže oboum protagonistům to vzájemné pnutí věříte. A že ho tedy je. Showtime nám dopřává mnoho souloží, které jsou vždy naprosto vášnivé, vroucí a sexy, ve výsledku však poměrně konzervativní (nahoty moc vidět není). Sestřihány a zahrány jsou však natolik věrohodně, že o erotické síle aférky není pochyb./// Narativně by seriál chtěl být netradiční a nápaditý, vyprávění z dvou hledisek je však využito jen nesmírně povrchně. Dva úhly pohledu nevedou k vzrušujícímu odkrývání detektivní zápletky a zároveň ani nepodávají podrobný náhled do odlišných vnímání obou pohlaví. Vždy, když se objeví nápis Alison (či Noah), musíme u zobrazených událostí ptát: Takto je popisovala na stanici? Jde výhradně o její vzpomínky či mix obou protagonistů? Nebo sledujeme objektivní zachycení reality soustředěné na to, co mohla její postava v danou chvíli vidět a slyšet? Po solidním startu upadne seriál do předvídatelného průměru a víc si uvědomíte, jak jsou jednotlivé zápletky strašlivě obyčejné. Scenáristi mohli přidat na problémech v rodině (prarodiče!) nebo přitlačit v krimi linii. Po první sérii končím, ale někdy se do Montauku třeba podívám. :) [1. série, originální znění]

plakát

Too Hot to Handle (2020) (TV pořad) 

#TeamAccountant. Zábava na jeden víkend, která sice rychle vyvane, ale zároveň v něčem povznese. Podobně jako u jiných reality show ona přitažlivost spočívá ve skutečnosti, že se utvrzujeme v tom, jak jsme lepší než účastníci. Posmíváme se tomu, jak jednají, a bavíme se jejich tupostí. Tady ještě okukujeme údajně totálně sexy lidi, o čemž by se v řadě případů dalo polemizovat./// Pokud se nad show zamyslíte trochu víc (stihnete to třeba u desítek záběrů na toho leguána), tak vlastně zjistíte, jak málo využívá svůj potenciál. Navíc až příliš podobá VyVoleným, přidaná exotika už to o moc nevylepší. Představené workshopy jsou ukázány hrozně odbytě a povrchně, což souvisí také s hlavním neduhem pořadu, kterým je nejasné plynutí času. Show je sestřiháná dravě a dynamicky, ale kde je ukazatel toho, kolikátý den už v resortu jsme? Kde je ten vzrušující odpočet? Kolik těch dnů vůbec bylo? Kdy byl budíček? Pak přichází další otázky… Co vaření, jak se jedlo? Mohli se soutěžící ukájet na záchodě, nebo tam byly taky kamery? Proč nedostávali úkoly nebo výzvy? Mohla to být neskutečná hlína, kdyby měl od produkce každý soutěžící různá zadání. Tady se dočkáme leda toho, že si Chloe jde „vážně pohovořit“ s Korim – tak to je drama! Je to křečovité a je znát, že byla ke kroku navedena. Co nějaké vyřazování à la Kdo přežije? To neskutečně dynamiku ve skupině změní. Lidi tady vůbec nekuli pikle, a to je škoda. Mimochodem to máme fakt uvěřit, že Jesus najednou prozřel, nechal si ujít výhru a odešel? Chce nám produkce namluvit, že všichni předem nepodepsali obří štosy papírů, ve kterých bylo jasně napsáno, kdy smí odejít – a taky onen drobný fakt, že je budou natáčet i na hajzlících (jak později potvrdil Bryce)? Ale teda gratulki – Harry a Francesca prý už mluví o děcku!

plakát

Vábení sirén (2015) 

Tohle šupinaté disko by se dal žánrově odbýt jako bizarní drama, ale jde spíše o mytický muzikálový thriller s gore výjevy. Netradiční debut, který měl velmi solidní rozpočet (3 miliony dolarů) a prodal se do řady zemí. Film vypráví o dvou mořských pannách Stříbrné a Zlaté („Hepnarová“ Olszanská), které se dostanou do světa lidí, který je zasazen do ponurých barev komunistického Polska. Od nevinné víly z disneyovského animáku by se však tyto zpěvem vábící sirény nemohly lišit více. Pracují v nočním klubu jako zpěvačky a striptérky, které svými lascivními pohyby a velkými ocasy dostávají diváky do varu./// Film je protkán polskými písněmi a americkými hity ze 70. let, které však svým textem poněkud překvapivě s příběhem korespondují jen málokdy. Nazpívány jsou však zcela bez playbacku a pouze herci. Muzikálové snahy se jeví velmi ambiciózně, neboť ve filmu jsou písně velmi odlišných žánrů, což nebývá pro muzikály pravidlem, výběr však koresponduje s žánrovou rozháraností a celkovou bizarností filmu. Černohumorný tón prostupuje snímkem již od začátku, kdy jsou obě bytosti ihned zaměstnány, aniž by kohokoli více zajímalo, co jsou vlastně zač a jak je vůbec možné, že existují./// Ve většině scén mají panny odhalená prsa, tváří se nesmírně nadrženě a hypnotizují očima, což se po čase poněkud vyčerpá. Když mají hlad, narostou jim ostré špičáky a nastávají jatka, která má na svědomí Zlatá. Stříbrná je spíše romantickou bytostí, která se zamiluje do místního basisty, avšak vzhledem k tomu, že zde platí pravidla o proměnění se v mořskou pěnu z Andersonovy pohádky, musí si bytost dávat pozor. Napětí ale pramení z toho, že do poslední chvíle netušíme, jaké atributy z pověstí a pohádek fikční svět přejal, a také nevíme, jak takovou mořskou pannu ulovit a postavit před spravedlnost, když si drze odplave do Ameriky… [LFŠ 2016]

plakát

Vášeň (1954) 

Opulentní historické kostýmní drama se zříká neorealismu a režisér se kloní k melodramatu, takže postavy vášnivě trhají hlavou a teatrálně provolávají své repliky, jako kdyby byly v divadle, které ostatně snímek uvozuje. Vášeň totiž začíná scénou v operním domě, v němž postavy sledují Verdiho Trubadúra, čímž režisér naplno přiznává svou lásku k prknům, která znamenají svět, neboť za svůj život zrežíroval řadu oper./// Použití Technicoloru a promyšleného svícení dalo v úvodní nacionalistické scéně vzniknout zářivým barvám, které střídá hra stínů v nočních (studiových) Benátkách nebo luxusním sídle hrabat. Válečné scény působí svou nepropracovaností úsměvně a psychologie postav je pouze načrtnutá, neboť ani na konci snímku není jasné, co vlastně rakouský voják ke své milence cítil, což není výsledkem chytře podané ambivalence, ale spíše špatného režijního vedení. Předvídatelná zápletka o lásce dvou lidí ze znepřátelených zemí, které po celé dvě hodiny strojeně a beze změny hrají italská hvězda Alida Valli a americký herec Farley Granger, jenž natočil v Itálii několik dalších filmů, je po čase kvůli své vypjatosti ubíjející. Člověk už jen otráveně vyhlíží finální střet, který romanci pošle k benátskému dnu. [LFŠ 2016]

plakát

Spojené státy lásky (2016) 

Kameraman Mutu nasnímal oceňované 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny a zde dokázal přesvědčivě zachytit ubíjející pudovost, syrovou tělesnost i téměř hmatatelné zoufalství, a to nejen filtrem, který sídliště, přírodu a nebarevné oblečení dělá ještě šedivější a ošklivější, ale i promyšleným způsobem rámování. Někteří filmu vyčítají dějovou vyprázdněnost a je třeba říci, že snímek skutečně nemá jednu dějovou linii, která by prostupovala celou stopáží, ale jedná se spíše o mozaiku volně propojených příběhů, jejichž společným jmenovatelem je spíše než láska umíněná touha a upínání se k něčemu nedosažitelnému. Místy se však režisér Wasilewski příliš úporně snaží, aby mohl zapadl do rumunské nové vlny. Postavy staví do okatě bezútěšných lokací, které jsou zabírány s chladným odstupem, aby nás pak šokoval poněkud samoúčelným zvratem, který nemá tak silný emoční dopad, neboť snímek zkrátka postrádá postupnou gradaci. 70 % [LFŠ 2016]

plakát

Muž jménem Ove (2015) 

Jde o adaptaci stejnojmenného románu od švédského blogera F. Backmana, který v desetimilionové zemi prodal rekordních 700 tisíc kopií. Kniha, jež vyšla i u nás, částečně tematizuje střet starší generace a její představy o blahobytné, férové zemi pro všechny a změny, kterými v posledních desetiletích prochází. Počty emigrantů se zvyšují a dostupným blahobytem pro všechny zůstala už jen IKEA, jak zaznělo při úvodu. Film je však obsahově plošší a je spíše sledem epizodek ze života čerstvě vyhozeného 59letého vdovce Oveho, který je zastáncem pořádku, dochvilnosti, poctivosti a dalších hodnot, které se ze společnosti vytrácejí, jak se snaží snímek „nenápadně“ naznačit. Holm neustále lavíruje mezi komedií o nevrlém dědkovi, který chce spáchat sebevraždu, a intenzivním tearjerkerem se vskutku tragickou linií, která vrší jedno neštěstí za druhým. To má spíše za následek určité otupení a distanc, byť se určitému dojetí ubránit nelze, a to zejména ve flashbackových pasážích. V nich se autor dle svých slov inspiroval kultovním Forrestem Gumpem – k jeho překonání má však směšně daleko. Sem tam padne docela dobrý vtípek, který ironizují typickou švédskou náturu nebo důchodcovské manýry, ale celkově jde o zcela zapomenutelný film na jedno zhlédnutí. [LFŠ 2016]

Reklama

Reklama