Mertax

Opravdu zajímavá variace na téma Jeníček a Mařenka, kde ale začnete po hodině a půl cítit, že jste perníkem už trochu přesyceni. Ne, že by film neměl gradaci, ale je tak roztažená, že když Eun-Soo objeví modré dveře a začne číst knížku, už vás to tak "nevezme". Prostřední ze sourozenců (chlapec) je pěkně hororově krutý a v hraní velice realistický. Santa Claus mi do celkového ladění filmu moc nezapadl, ale to mi vynahradila scéna s pecí, sice bez lopaty, zato ale démonicky uskutečněná silou mysli:). Dům mi svou pestrobarevnou výbavou a jídlem vizuálně připomínal Karlíka a továrnu na čokoládu, měla jsem hroznou chuť na všechny ty sladkosti. Jak to u pohádek bývá, končí dobře - a ani tato není výjimkou, ovšem během ní to odskáče více než jen jeden zajíc...

Tancující animovaný Usáma… Začíná to jako úlet. Časem se ale ukáže spíše jako sociální sonda mezi různými národy. Spurlock jede do Maroka, Izraele, Saudské Arábie a dalších zemí. Zpovídá obyvatele a dozvídá se jejich názory na USA, Terorismus a prodejce koberců se třeba zeptá, jestli neviděl Úsamu. V Izraeli je svědkem domnělé bomby, nakonec se ukáže, že v kufříku jsou růžové bikiny. Takové hrozby nastávají až 9x denně. Spurlock na konci pochválí na dálku ovládaného robota, a ten mu na oplátku zapípá jako R2D2. Jeden z nejzajímavějších vážných okamžiků pro mě byl rozhovor s dvěma 18letými Saudy, kdy se jich ptá na názory. Aniž chlapci skoro cokoli řeknou, učitelé celou akci zastaví. Spurlock dostane radu, ať se Usámu zeptá jeho blízkých. Otevře staré dobré Zlaté stránky a chce začít obvolávat jméno "Laden". Narazí na Bin laden aviation agency. Jak paradoxní a ohromně trefné! Takových dokumentů je velmi málo, i když neukazuje nové šokující věci, nezahlcuje nás na první pohled zajímavými ciframi a fakty jako Moore, minimálně ale ukáže mnoho míst a tváří a rozhodně se nejedná jen o další díl Cestománie na téma Blízký východ. Občas jsem s tvůrcem cítila, je totiž docela smutné a tristní navštívit několik zemí a slyšet, že mnoho lidí nenávidí zemi, ve které jste se narodili a v níž žijete. Docela drsná je scéna, když do Spurlocka šťouchá jeden postarší Žid a křičí na něj Go off!, pak útočí i na policistu, aniž by mi kdokoli cokoli udělal. A na závěr ještě jedna poznámka. Doporučují k tomu anglické titulky, pokud neovládáte arabštinu a další jazyky, překlad odpovědí respondentů chybí. Ovšem Spurlock často dotazovaným pokyvuje hlavou, jako kdyby jim po svém mini jazykovém kurzu rozuměl:)

Song je crap, ale výtvarná stránka více než slušná - a o tu tady jde. Bota jako ústa s jazykem se mi obvzlášť líbila. Při sledování mě napadla jedna perverzní myšlenka...Jaké by to asi bylo, kdyby natočil klip k jednomu z Kájových hitů - třeba Lady Carneval?

"Distribuovat" kopie rukopisů svého díla na smetiště do stráně a tam je zahrabávat, aby mu je komunisti doma nesebrali... To je čistá tragikomedie. Pobavila mě taky hláška: "Ráno se člověk probudí a najednou v Praze je revoluce, netušil sem... Já jako policista, kterej už ňákej rok sloužil... Vůbec prostě sme nebyli informovaný o tom, že by se něco takovýho mohlo stát, žejo.. Řikám: ´To snad neni možný. Já sem pana Havla zahlíd taky někde ve 3 hodiny a ráno je revoluce.´ " To byly časy, panečku! Pro mě to byl zajímavý dokument a myslím, že i pro širší okruh diváků - zvlášť pro ty, kteří tu dobu nezažili. A tato jedna dovolená zabavila okolo 3 stovek estébáků. Neuvěřitelné.

He's a silent guardian, a watchful protector...a dark knight. [2x kino, titulky]

Václav Havel má kamínek po Rudolfu II., růženec od papeže...Zkrátka za svůj letitý prezidentský život dostal spousta darů a věcé, které my ostatní mít nikdy nebudeme. Ale my jsme měl Havla jako prezidenta - a to bylo podle mě dobrá věc. Btw podplacení 9 spoluvězňů, aby se mohl dívat na Prodanku mě pobavilo, stejně jako prohlášení, že Clinton je větší erotoman on...:) Celkově velmi zdařilý dokument, který ukazuje Havla i jako obyčejného člověka - občana, který se i stydí a je plachý.

Konečně jsem dohnala jeden z mých dalších filmových restů. Většina diváků se u filmu asi nezasmála (pokud nesdílíte choutky některých původních obyvatel Papui-Nové Guiney), ovšem já s odstupem ano. Sedím doma, sleduju film a najednou zazvoní telefon, volá máma, vedeme rozhovor. "Na co se díváš?", ptá se. "Mlčení jehňátek", vychrlím rychle, ve snaze co nejdřív zavěsit a pokračovat. "Močení jehňátek? Co?", podivuje se. Trochu naštvaně znova opakuju titul filmu, načež se mi dostane vskutku zajímavého komentáře: "Tak na to se nedívej, to je blbost a nechutná!" Takže mami a ostatní budoucí diváci filmu, je to sice místy nechutné a věřim, že před 17 lety to mohlo být pro leckoho šokující, ale já patřím mezi dnešní už lehce otrlou mládež, takže v tomto směru je to ok. Nejvíc mi asi utkvěla scéna, ve které Clarice bloudí ve tmě. Je to zkrátka kvalitní film s hutnou atmosférou, která by se dala krájet. Četla jsem i knihu a zážitek to byl taktéž vynikající.

Kiki je skoro 30, předčasně zažívá krizi středního věku, reflektuje dětství prožité z větší části s babičkou. U toho s někym furt sexuje, chlastá. Film začíná sexuálním scénou s jejím profesorem literatury, a tím také končí. O vyloženě erotické drama, jak sem si domnívala- soudě podle fotek, se nejedná, vše je vcelku decentní. Ovšem celý film je tak nějak decentní, do žádného tématu se pořádně neopře, ničím se nezabývá do více, nezahloubá se víc do vztahu Kiki a její matky v blázinci, takže z vás za chvíli vyprchá jak předvolební sliby z politiků.

Sám režisér se v září 1982 jako voják izraelské armády zúčastnil invaze do západního Bejrútu a byl přítomen u krutých masakrů v táborech. Co tam přesně dělal, jak se s tím po tom vyrovnal a jaké to mělo následky na jeho duši? To se můžeme spíše jen dohadovat, nám divákům nabídl velmi netradiční film, z nějž se dá ale leccos vyčíst a jehož výsledný dojem je ještě posílen autenticitou událostí. (Viz youtube, ale odkaz na něco tak hrozného ode mě nečekejte). I když mě poslední vteřiny filmu překvapily, tak jsem je v tu chvíli nepovažovala za nutné, film měl silnou výpovědní hodnotu i bez nich. Vidím, že většina se necítila citově vydírána, já sice také ne, ale trochu sem cítila, že to do nás Folman ´pere´ trochu nad rámec. Co se týče hudební složky filmu, tak ta byla naprosto perfektní, od disko songu Enola Gay na lodi plavících se vojáků (pojmenováno dle bombardéru, jež shodil atomovou bombu na Hirošimu), který zabodoval na mnoha světových hitparádách počátkem 80. let, až po již zmíněný Haunted ocean, který uslyšíme několikrát v opakující se magické vodní scéně. I když jsem taneční neměla ráda, tak tento waltz bych si s chutí zatancovala znovu. P.S. Vytěsnění nepříjemných zážitků do podvědomí, poté touha po oněch odsunutých vzpomínkách... Válka, utrpení, bezmoc, přátelství a vnitřní síla jedince. Tím vším a nejen tím je pro mě tento originální filmový počin...(43. MFFKV 2008)

Rytmus bubnů mě přímo uhranul a byla slast je poslouchat. Při filmu jsem si říkala, že si musím sehnat nějaké cd s touhle hudbou. Černoch byl hrozně sympatický a zahrál to na výbornou, nemluvě o perfektním introvertním duševně ztuhlém hlavním hrdinovi. P.S. To, že Zainab řekne habibti (můj drahý) nejen svému synovi, bylo více méně jasné, ale i tak to byl pěkný film:) /MFFKV 2008/