ad-k

Nahé na kůži, civilní na kost. Film, který tak výstižně ilustruje jisté životní situace, prchavé, přeci však nekonečně dlouhé okamžiky, "živé vzpomínky". Přes počáteční nedůvěru k jedné z postav a navzdory některým dalším, pro leckoho možná nepřekonatelným skutečnostem (to poměrně časté, netajené zobecnění mužské populace, které je pevnou součástí vyprávění občas ruší, ve výsledku však může i fungovat) Catherine Breillat až překvapivě přesná. Takřka nic není navíc (snad jen pár dialogů), nic neschází a po drahném to čase opět snímek, u něhož jsem s chutí a rád zapomněl, že postavy snímá "ve skutečnosti" filmová optika. Loď "Brève traversée" sice plyne, pluje a nakonec i definitivně doplouvá k anglickým břehům, zčeřená voda však zůstává i nadále... (dost možná jsem ovlivněný i svým vlastním příběhem, oddělit jej však nelze) │90%

Je nesporné, že se vůči filmu vymezuje spíše ženská část publika, ačkoli postoj autora předlohy Arthura Schnitzlera k ženám nebyl zdaleka tak cynický či arogantní, jak některé ženy mohou z Kubrickovy adaptace usuzovat a nedá se ani s jistotou tvrdit, že Eyes Wide Shut působí nějak výrazně maskulinně (pomineme-li fakt, že doktor Fridolin / William bezesporu postavou ústřední je). Kubrick se i přes navýšení přímějších slov / pohledů za oponu (ano, i za to režisér sklidil kritiku) od Schnitzlera výrazně neodklání a vinu, chcete-li odpovědnost za vzniklou "vztahovou" situaci rozhodně nenese člověk jediný, jak už to často bývá. Eyes Wide Shut je navzdory zasazení do jiné doby, jiného města (patrně meziválečnou Vídeň nahradil New York před prahem milénia) a několika menším odlišnostem (které jsou avšak ve většině případů naprosto přípustné a často i pro obraz vhodnější) vůči čtenářům předlohy filmem nesmírně vstřícným a v takřka naprostém souladu se "snovým" proudem Schnizlerova původního textu. Ať vztáhnu kritiku na jakýkoli filmový dílek, nedostává se žádných zásadních nedostatků a pokud samotnou Schnitzlerovu předlohu odpářeme od adaptace kompletně, chyby hledat opravdu marně, neboť ve svém nadžánrovém prostoru je vše zcela v pořádku (nenechte se ovšem zmást nemístným českým názvem, slovy jako "spalující touha" - "erotické drama / thriller" apod.). Obrazem sugestivní, silné, mystériem zahalená psychologie může jen stěží vypadat a znít lépe. Zakomponování Šostakoviče, Liszta, pro film složených skladeb od Jocelyn Pook a především od Ligetiho (který však pro film nesložil věru nic), umělce z největších, jehož znepokojivá Musica Ricercata II bude rezonovat předlouho ve sluchovém ústrojí po kterémkoli zhlédnutí, zdá se být rovněž geniální a Kubrick, ač mohl pro některou z hlavních rolí zvolit méně známé tváře, což může být jedna z mála drobných výtek, odešel ze světa filmu v nejlepším možném světle (či spíše přítmí, aneb nejedná se o žádnou okázalost). Akademií zůstalo Eyes Wide Shut zcela opomenuto a jsem rád, že výklad jeho snímku nese stopy mnohoznačnosti (tak jako Snová novela) a výsledný produkt (umělecký produkt, chcete-li) se nepodbízí. Nadčasové už ve svých knižních základech, věčné na poli kinematografie. Diagnóza cílená především na jeden orgán: lidský mozek (a nikoli penis, k čemuž má svádět závěrečná replika, ačkoli... není penis jeho součástí?). │100%

This is the girl... │100%

Má další zkušenost s Antonionim a potvrzení domněnky, že Noc bude komornější obdobou Felliniových opusů typu Sladkého života (možná i jméno Mastroianni udělalo své). Intuice nezklamala: charakterem se skutečně filmy navzájem podobají (možná i dílek z 8 1/2 by se nalezl), avšak s podstatným rozdílem, a sice že oba filmy režíroval někdo jiný (a je to znát). Antonioniho černobílý styl s vytříbenou koncepcí obrazu (kterou dokázal v barevném formátu naplno rozvinout v obrazově skvostné Zvětšenině) nejen městských bloků Milána a důraz na tiché pasáže často beze slov je nezaměnitelný. Dialogy i herci působí inteligentně, úsporně (ruší v podstatě jediná patetická scéna a krátká epizoda s "chuligány"), pozvolně zvolené tempo pro režiséra příznačně. Řeší se manželské odcizení, tvůrčí krize, odchody i příchody blízkých / potenciálně blízkých, marnotratné radosti bohatých... a celý, filmařsky poměrně minimalistický aparát (navíc vše se odehrává jednoho dne a jedné noci) funguje na svých sto procent. Již tehdy dospělý Antonioni. │90%