Mythago

Rituální film, který je místy možná až moc doslovný (například při promluvách k bohům, jež by dle mého bylo lepší zachytit spíše vizuálně, nebo v závěru, kdy se dozvíme...), ale vše vynahrazuje svou symbolikou prodchnutou specifickou a mírně stísněnou atmosférou doplněnou o jemný humor, který pomáhá závěru vyznít o to mrazivěji.

Nevím, co to mělo být, ale jediné, co si z toho odnáším, je dojem otřesu mozku. Možná je dobře, že to Anger nedokončil.

Přesto, že se jedná o fragment, nutno říci, že patří k filmům, které se mi od Angera líbily spíš více. Na jednu stranu je sice asi tak vyprázdněný jako byl podle Angera pravděpodobně i Hollywood, na druhou stranu fascinace paničky sama sebou je téměř hmatatelná a plus je rozhodně i hudba a zatím asi nejlepší Angerovy úvodní titulky.

Noření se do pohyblivých písků neonového vesmíru. (Doporučuji si pustit s jakoukoliv částí alba Lucifer Rising od Boba Beausoleila).

Pro někoho, kdo četl knížku je to ten nejhrůznější očistec po jehož skončení nepřijde tolik očekávané vysvobození z muk, naopak, dojem zprznění je stále intenzivnější.

Jen takové nevinné hraní si.

Interaktivní trip.

Minimalistické ve své genialitě a geniální ve svém Jarmuschovi.

Trochu ošizená droga, dobrá na rozjímání.

Odkud začít, kde skončit. Já...nevím, tahle -parádní- surrealistická hříčka mě vtáhla a já se cejtil jako kouř z cigarety, naprosto rozplynutej a pak jsem jako dehet přilnul k plícím-ději, vlastně se mi po čase, nepříliš dlouhém, začalo všechno dění zdát jako naprosto přirozené, jakobych žil takovej život, byla to každodenní rutina, to ovšem neznamená, že by mě to nijak nezajímalo a já věděl, co bude následovat, vlastně...zároveň jsem věděl, ale současně jsem byl neustále překvapenej a udivenej. Tenhle film je podivná bytost, která prchla dřív, než jsem jí dokázal pořádně uchopit.