Kaferano

Občas jsem si po skončení dílu říkala, že se příště už nebudu dívat, když mě takhle straší:-) Ale zvědavost byla silnější. Seriál hodnotím jako celek, který má svou specifickou fikční tvář a sympatickou ústřední dvojici jako silný tažný prvek.

Hlavní hrdina v podání Jerzyho Stuhra si mě získal od prvního momentu. Čerstvý otec, který díky darované kameře začne objevovat jiný úhel pohledu na svět kolem sebe. V dnešní době by tohle téma už neobstálo, ovšem Kieslowski v roce 79 dokázal diváka s dokumentární přesností zavést na určité místo a do určité doby. Podobně jako Miloš Forman ve svých prvních filmech... " a soudruhu, proč tam máte ty holuby? Tak ať tam ti holubi taky nejsou! "

Po úvodním pilotu jsem měla chuť se dívat dál a to mě nepřešlo celou první sérii. Možná je to tím, že se na horory tolik nedívám. Ale i tak už jsem všechno, co se tu vyskytlo někde viděla. Naštěstí je to tak vystavěné a rozdělené mezi atraktivně narušené postavy, že mi ani nevadil přetažený konec. No všechno je tam vlastně přetažené, tak mě zajíma, kam to povede a jestli nebudu muset shodit hodnocení. Ta nejistota a náznaky na začátku jsou pro mě v hororu lákavější, než uječené honičky a krvavá řežba...Už v první sérii mě zaujala Jessica Lange, ovšem v druhé sérii se stala naprostou hvězdou a hlavním tahounem. Co se týká druhé série, tak ta je mnohem tvrdší a krutější, ale velmi sugestivní. Je velká škoda, že tvůrci trochu neubrali, protože tady by bylo méně opravdu více. V posledních několika dílech je vidět, že tak velké ambice se nedají utáhnout a muselo se s nimi radikálně zatočit. Ukončení první série bylo neuspokojivé, ale ve druhé se přímo plýtvalo dobrými nápady a postavami, které svojí gradací slibovaly víc, než se na konci ukázalo.. 90%

Mám rozporuplné pocity. Režiséra Michálka mám docela v oblibě, tak se zkusím na film podívat z různých úhlů. Kdybych neměla čerstvě přečtenou knihu a znala bych nejdřív film, viděla bych v něm koncentrovanou kafkovinu, že by se dala krájet. Skoro jsem chvílemi měla dojem, že se dívám na něco od Tima Burtona. Také celkem zvládám, že se do filmu nevejde všechno a zbytek je hodně přeházený i to, že hlavní představitelé jsou o dvacet let starší, než by měli být. Jenže i když tohle všechno přejdu, tak si nemůžu pomoct, kniha má prostě jiný charakter. Je mnohem střízlivější ( mysteriózní atmosféra téměř chybí) a je hlavně založená na podrobnějším vhledu do nitra hlavního hrdiny. To mi opravdu scházelo i když kukuč Martina Dejdara se mi líbí. Ale to nestačí. Navíc ženské herecké výkony mně přišly nějak slabé. Písnička na konci byla mimo...takže za tři a to je dobrá :-)

Mám moc ráda tenhle umělecký žánr a Andy Goldsworthy je myslím stěžejní osobnost, která udává tomuto žánru tón. Je pravda, že existují i jiné typy Land artu, jako například balení budov od umělce Christa, sochy na mořském dně Jasona Taylora nebo světelné cesty a pyrografické výjevy naší architektky Magdaleny Jetelové. Je to opravdu pestrý žánr a co je na něm pozoruhodné, že tolik nepodléhá komerci. Takové umělecké dílo se nedá ani koupit ani prodat. Je vystaveno přírodním silám a počítá se s jeho destrukcí a zkázou. Celý filozofický podtext a pohnutky k jeho vzniku jsou postaveny na jiných základech. Neříkám, že Andy Goldsworthy nemá zakázky, naopak, je velmi žádaný a postavil i díla trvalá, ale zde byly spíše prezentovány práce pomíjivé. Pro mne jsou tyto práce vyjádřením skutečného citu k přírodním materiálům i přírodním živlům v celé své kráse vzniku i zániku.

Většinou si netroufám hodnotit válečné filmy, ale na tenhle jsem se dlouho chystala, tak aspoň napíšu svoje dojmy. Jsou dva filmy, které jsou opředeny podobným vyhroceným příběhem a jejich apokalyptický obsah koresponduje s extrémními situacemi při jejich natáčení. Je to Herzogův Fitzcarraldo a právě Apokalypsa. Něco jsem si o Apokalypse přečetla, abych se neztratila ve vřavě válečných scén, ale překvapivě jsem dostala film, který na mne fungoval jako vynikající studie lidské povahy a s napětím jsem sledovala snímek v nezkrácené verzi. Nebylo těžké se napojit na postavu Kapitána Villarda a sledovat jemná hnutí mysli a reakce na hrůzu, kterou musel projít. Také atmosféra je strhující a myslím, že toto pojetí válečného snímku je opravdu výjimečné ( Vagnerova hudba a surfování během bitevního masakru) Hned se chystám na dokument Srdce temnoty: Filmařova apokalypsa, která doufám umocní muj zážitek.

Moc se mi to líbilo, celé tři hodiny mě to bavilo a po příchodu z kina jsem doma nadšeně referovala. Komentář jsem chtěla vynechat, ale do rána se mi hodně věcí rozleželo a nedá mi to. Mám ráda filmy typu "rozházená mozaika", zvlášť, když se mi na konci vyjeví celistvý obraz a vše do sebe zapadá. Tady byla mozaika rozdrobená skoro na kaši a dějových linií bylo hodně a přeházených v čase. Na konci jsem pochytala asi 90% a myslím, že jsem dávala opravdu pozor. Další věc je téma reinkarnace. To byl důvod, proč jsem si film vybrala. Líbilo se mi, že film byl zaměřený na životní fragmenty a vlastně působil střízlivě i pro diváky, kteří tento fenomén neuznávají. Nebyly zde žádné kýčovité bardózní scény a mysticko-filozofické poselství bylo podáno maximálně decentně. ( nebo vůbec? :-) Narážím na Fontánu, která je spíš opak. Jenže k reinkarnaci patří i karmická logika, která ji staví do pozitivního světla. Tyhle vnitřní vazby mi tu chybí a není jasné, proč se některé postavy změnily a některé zůstaly bez vývoje. To je hvězda dolů. Teď chvála. Masky skvělé, možná místy přehnané, ale to mi nevadilo. Některé herce jsem nepoznala. Vynikající Tom Hanks. Ze všeho nejvíc se mi líbil herec Jim Broadbent a celá jeho dějová černokomediální linie.

Příběhy dětí mě moc neberou, ale tohle bylo opravdu roztomile hravé. Navíc potěšila přítomnost Bruce Willise. Velmi se mi líbilo použití hudby Benjamina Brittena a následná Desplatova varianta na stejný princip přidávání nástrojů s komentářem v závěrečných titulcích.

Johnny Depp na smeťáku, ušmudlanej, v kytičkovaným asi pyžamu. Celou dobu jsem měla potřebu z něj strhnout ty hadry a nahnat ho do sprchy:-)) Johnny Depp sám sobě, předvádí typ herecké kreace, kterou mám u něj popravdě nejradši. To je jedna hvězda navrch, jinak bych nejspíš dala 3* . Začala jsem povrchně, ale tento snímek se mi těžko hodnotí. Pomalé tempo byl záměr, ovšem udržet napětí navozené na začátku se v průběhu filmu moc nedařilo. Konec zas napětí vyvolal a vyvolal i emoce, ke kterým se celou dobu schylovalo nebo mělo schylovat. A to je otázka, kterou si pokládám, kam tímto tématem a zpracováním vlastně tvůrce přesně mířil.. Pokud ale film vyvolává otázky, dává prostor k vlastním úvahám a zanechá hlubší dojem, tak je to jen dobře. 75%

Boha masakru jsem viděla celkem nedávno na divadle Ve Smečkách a byl to moc příjemný zážitek. Ani bych nečekala, že takovou komorní divadelní hru někdo převede do filmové podoby. Z podobných her se mi vybavuje akorát Kdo se bojí Virginie Wolfové. Bůh masakru je také záležitos dvou manželských dvojic, jejichž setkání se postupně pěkně vybarví. Roman Polanski zvolil vynikající obsazení a dokázal vystavět všechny situace v tempu, které udrží diváka zcela jistě při vědomí. Hudba k titulkům i povedený dabing příjemně doladily můj celkový dojem z filmu.