PetraMishka

Zajímavý příklad nizozemské filmové tvorby v němé éře představuje hrdinku Élisabeth de Rodembourg, která je unesena lidmi šlechtice Algaberta. Jakmile to jejich pán zjistí, hned se jí omlouvá a ona se stává jeho milou. Tomu však není nakloněn její otec, sňatek nepovolí, a tak se dívka vydá do kláštera. Při pokusu o její unesení otcem Algabert umírá a ona se stává opatrovnicí jeho hrobu a k nemilosti otce zůstává do konce života jeptiškou. Výprava je tu dokonalá, stejně jako kostýmy. Zajímavé je řešení komunikace mezi hrdiny, kdy stačí jen drobná, ale přesná gesta, aby divák pochopil, co se tam děje.

Blanche Sweet předvádí krásný herecký výkon jako obyčejná slečná, která se nerada malovala a raději se držela doma, a proto nebyla moc populární. Přesto jak se jí zdálo zaujala nějakého muže a to jí udělalo takovou radost, že mu hned o sobě a své rodině všechno řekla. Zanedlouho se její milý vypravil k nim domů, aby je okradl a ona ho zastřelila. A právě od této chvíle nastává velmi rychlý, ale skvěle ztvárněný propad dívky do šílenství, které končí její smrtí.

"One is business, the other is crime" prohlásí mladá žena poté, co nechá odejít nachytaného zloděje, protože právě zjistila, že její manžel vzal vysoký úplatek. D.W. Griffith rád studoval různé aspekty morality a dokázal na mnoho věcí pohlížet z různých úhlů. Jednou udělal hrdiny z jedné skupiny, podruhé z jejich soupeřů. Vyznění tohoto snímku se ale trochu míjí účinkem, protože mladý zloděj nakonec potká štěstí, ale jen díky tomu, že kradl. Kdyby se do té situace nedostal vlastním přičiněním, tak by byl dále bez práce.

Krátký film D.W. Griffitha je zajímavou ukázkou hereckého umění, kdy vedle staví dvě postavy, z níž každou zrovna ničí strach. Viník, který udeřil v opilosti svého bratra, se bojí prozrazení a bojuje s tím, že to hází na mladého zloděje. Zato mladý zloděj ví, že by mu nikdo nevěřil a stejně zoufale zapírá a pláče, protože se bojí oprátky. Vyústění jejich dilematu probuzením omráčeného jim oběma přináší úlevu. Dobré je i snad první vyobrazení metody hodného a zlého policajta.

Wings je válečný film z roku 1927, který téměř nezestárl a jen potvrdil, že je dokonalý, protože jsem se za 2 hodiny ani jednou nenudila, postavám jsem fandila a hlavně, i když válečné filmy nejsou vůbec moje parketa, tento snímek byl úžasný. Postavy byly sympatické a uvěřitelné, jejich jednání stejně tak, bylo tu minimum vlasteneckého patosu, který byl velmi střídmě dávkovaný. Scény z leteckých bojů byly úchvatné včetně použití barevného dokreslení plamenů.

Kurutta ippeji je mým prvním seznámením s japonským filmem a musím uznat, že pokud by člověk hledal dokonalé vyjádření šílenství, pak by měl hledat tady. Příběh je jednoduchý, ale vzhledem k tomu, že ve snímku nejsou mezititulky, by si jej měl divák nejdříve nastudovat, protože tam sice všechny indicie jsou, ale některé se jen mihnou (zásnubní prsten, utopení dítěte). Příběh ale není hlavní devizou snímku, tou je využití filmových prostředků k navození pocitu dezorientace, otupení smyslů a šílenství. Je tu různá intenzita střídání obrazů zrychlující a zpomalující tempo, rozpíjení obrazu a rozostřování a hlavně vyobrazení pacientů v blázinci. Byl to neuvěřitelný filmový zážitek.

Výjimečná romantická komedie němé éry představuje naprosto kouzelnou herečku Claru Bow, která měla správný šmrnc, neuvěřitelnou energii a zářila v každém záběru. Její umanutost v lovení toho správného chlapa je naprosto kouzelná, stejně jako část, kdy na sebe vezme "cejch" svobodné matky. Najít ve filmu z roku 1927 hrdinku, která ve vodě knock-outuje druhou topící se osobu, aby se tak nemrskala, je osvěžující a je velká škoda, že Clara zářila jen v němé éře.

Na tomto snímku nebylo nic vtipného, neměl příběh a nebyla tady ani jedna zajímavá scéna, bylo to spíše průměrné v dolním pásmu průměrnosti. Patrně za to můžou postavy rodičů hlavního hrdiny, které mě od začátku hodně štvaly svou unylostí a dojem nemělo co zachránit.

Seriál, který budou malé děti milovat, protože jsou tam štěňata, jednorožec, zatímco rodičům slezou nehty. Výkony dětských postav nejsou špatné, ale všechny dospělé postavy jsou zoufale blbé, trapné, pronáší věty, ze kterých je fyzicky zle. Doufám, že syn tuto hrůzu nepustí ještě jednou.

Rodina na baterky je skvělou zábavou jak pro malé, kteří tam najdou akci, roboty, srandovního psa a kluka, co miluje dinosaury, tak pro velké, kteří tu zase najdou plno popkulturních odkazů a navíc to použití vizuálu 80. let je tady udělané s takovou láskou, až to člověka ohromí. Navíc je celý film opravdu hravý, pozitivní a má obrovskou dávku nadsázky.