Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Sci-Fi

Recenze (993)

plakát

Hula Fulla Dance (2021) 

Trochu odlišné taneční anime, kdy tu tentokrát nemáme zaměření na idoly, ale na tanečnice hawaiských hula tanců. Příběh jako takový se zaměřuje na hlavní hrdinku, která se jednoho dne rozhodne následovat svou sestru na dráze hula tanečnice a přihlásí se po studiu jako nováček do zábavy v jednom místním rekreačním středisku. Je to zase trochu něco jiného, kdy to sice má podobného ducha (jednotlivé postavy mají své boje a také se jako skupina snaží zlepšit), ale obecně je to spíše vedeno v poklidném než soutěživém duchu. Více se to tak zaměřuje spíše na jednotlivé vztahy mezi postavami a je to o radosti ze života a tance jako takového. Má to docela emocionální místa, sem tam je tu docela vkusná komedie a pak to má i trochu přesah do nadpřirozena. Po hudební stránce je to slušné a po animační by to celkem šlo, jen kdyby tu nebyly ony okaté 3D animace, které působily v některých místech opravdu strašně nebo určitá nedomyšlená místa (např. hlavní hrdinka se slunečnicemi na úplném konci).

plakát

Nacu eno tunnel, sajonara no deguči (2022) 

Po závěrečné scéně, kdy začaly běhat titulky, jsem tupě zíral na obrazovku a nedokázal pochopit, že už je konec. A hlubší pointa je kde? Po tak napínavém nápadu to skončilo naprosto tuctově. Celé to tak nějak pak vyznělo jen o tom, že člověk by si měl cenit toho, co má, než toho, co by mohlo být nebo bylo. Příběh jako takový obecně je o speciálním tunelu, který by měl splnit přání toho, kdo tam vejde, ale za určitou cenu. Nehledejte v tom však něco dramaticky napínavého, ale spíše vniveč nevyužitý potenciál s naprosto základní a už snad milionkrát omytou myšlenku o romantice, kterou bych spíše čekal od sériově vyráběných titulů pro červenou knihovnu. A je to celkem škoda, protože to má opravdu suprovou animaci (až na pár detailu s barvami) a velice slušnou hudbu.

plakát

To Every You I've Loved Before (2022) 

Tenhle počin je těžké komentovat bez jeho protějšku "Kimi o Aishita Hitori no Boku e", které vyšly zároveň a které se propojují. Navíc není jasně dané, co je první díl a co druhý, kdy se oboje odehrává ve stejném časovém úseku, ale v jiných (paralelních) světech. Já jsem konkrétně sesledoval toto anime jako druhé s tím, že druhé zmiňované anime jsem shlédl jako první - kdy mi tohle pořadí i po shlédnutí obou dalo větší smysl. Myslím si však, že je to právě schválně neurčené, jak to má jít za sebou tak, aby každý divák měl trochu jiných zážitek (přesně jak to mají i postavy v jednotlivých světech, kde pak záleží na úhlu pohledu jednotlivce - čím je více ovlivněn). Jak už jsem zmínil, tak příběh je z hlavní části o posouvání se mezi paralelními světy, kdy to hraje na myšlenku, co by se stalo, kdyby se člověk rozmyslel v určitém okamžiku udělat něco jiného. Toť je tak nějak obecná myšlenka, ale konkrétní myšlenka v tomto anime je o vlivu nových technologií na lidstvo a pak romantického ducha jako takového. Oproti druhému anime se tak zaměřuje tématicky na něco jiného a nelze ho plně pochopit samostatně bez toho druhého. Je to tak velice originální počin, který divákovi pořádně zamotá hlavu a na konci mu dá se nad čím hluboce zamyslet. Po hudební stránce i animační stránce je to velice dobré.

plakát

Kimi o aišita hitori no boku e (2022) 

Tenhle počin je těžké komentovat bez jeho protějšku "Boku ga Aishita Subete no Kimi e", které vyšly zároveň a které se propojují. Navíc není jasně dané, co je první díl a co druhý, kdy se oboje odehrává ve stejném časovém úseku, ale v jiných (paralelních) světech. Já jsem konkrétně sesledoval toto anime první a pak následoval tím druhým - kdy mi tohle pořadí i po shlédnutí obou dalo větší smysl. Myslím si však, že je to právě schválně neurčené, jak to má jít za sebou tak, aby každý divák měl trochu jiných zážitek (přesně jak to mají i postavy v jednotlivých světech, kde pak záleží na úhlu pohledu jednotlivce - čím je více ovlivněn). Jak už jsem zmínil, tak příběh je z hlavní části o posouvání se mezi paralelními světy, kdy to hraje na myšlenku, co by se stalo, kdyby se člověk rozmyslel v určitém okamžiku udělat něco jiného. Toť je tak nějak obecná myšlenka, ale konkrétní myšlenka v tomto anime je o tragické lásce a snaze to změnit, kdy se tu objevuje několik dojemných okamžiků a spoustu vědeckých poznatků. Oproti druhému anime se tak zaměřuje tématicky na něco jiného a nelze ho plně pochopit samostatně bez toho druhého. Je to tak velice originální počin, který divákovi pořádně zamotá hlavu a na konci mu dá se nad čím hluboce zamyslet. Po hudební stránce i animační stránce je to velice dobré.

plakát

Seišun buta jaró wa odekake sister no jume o minai (2023) 

Tak jsme se dočkali pokračování a dokonce i očekávání dalšího. Tento "díl" se zaměřuje na mladší sestru hlavního hrdiny. Vzhledem k jejímu nelehkému stavu se najednou musí rozhodovat, kam půjde na střední po "dokončení" své dosavadní školy. Tento díl se více zaměřuje na psychologickou a sociální stránku, než na vědeckou a tajemnou. Samozřejmě se tu ony dvě stránky také trochu mihnou, ale ne tolik jako v předchozích dílech a proto to hodnotím o hvězdu méně, protože to je přece jen největší tahák téhle série. Trochu to tak působí jako vyplnění prostoru pro nadcházející "díl" a také vyřešení situace ohledně další postavy, která neměla prozatím určité "rozřešení". Přesto to neurazí a příjemně se to sleduje bez nějakého velkého dramatu. Po hudební i animační stránce se to drží svého.

plakát

Gotóbun no hanajome (2023) 

Dvoudílný speciál, který mi přijde z větší části jako některé vystřihnuté scény, které se do hlavního anime nedostaly (hádám - neznám novelu/mangu). Je to takové příjemné zpestření, kdy se, zase po ukončení hlavní linky, divák vrací do tohoto světa, aby mohl zažít další zajímavé příběhy. Především pak stojí za shlédnutí druhý díl, kdy tu máme náhled na obavy Itsuki, která i po všech těch příbězích mi přijde stále tajemná a pořádně nevysvětelná postava, a pak hlavně další myšlenkové pochody a také objasnění pár situací ze strany Yotsuby. Velice tohle potěšilo, že to není jen další OVA o fanservisu, které se dodělá, aby tam bylo určité klišovité téma, ale má to návaznost na objasnění několika věcí. Po animační i hudební stránce se to drží svého.

plakát

Indiana Jones a nástroj osudu (2023) 

Tomuhle musím hlavně uznat začátek, kdy jsem jim povedlo omladit Harrisona Forda a uvést to dobré napětí z původních dvou dílů, kde se Indy mlátí s nácky. Bohužel ale tohle tempo se jim nepovedlo udržet, kdy se to pak přetáčí hodně do budoucna a začíná to být trochu líné. Zub času samozřejmě nedopřává ani hercům, ale lenost krom téhle očividné lenosti, která se dá chápat, je tu i lenost zpracovat scény pořádně. Celý film sází totiž na nostalgii a ta se jim opravdu povedla, kdy si člověk vzpomene na jednotlivé události z předchozích dílů, ale bohužel je to pak zplácanina různých odkazů a samotný průběh tohoto dílu pak díky tomu trpí na ztrátě kvality. Chápu, že se autoři snažili udělat nějakou závěrečnou tečku za touto sérií, ale mohli to trochu ještě lépe zpracovat. Sice tu na to nadávám, ale přesto je to pěkná podívaná a je zde znát, že je to točeno moderními technologiemi, které tomu prospívají. Samozřejmě to má i napětí, ale ne takové jako předchozí filmy, akce tu také je, sem tam je tu pár míst, kdy se člověk zasměje, ale obecně je to takové uspěchané, kdy to na diváka chrlí strašně moc událostí a ztrácí to tak na hloubce.

plakát

Kikanša no mahó wa tokubecu desu - Season 1 (2023) (série) 

Tak prvních 12 dílů je za námi a musím říct, že jsem tak trochu z tohohle počinu zklamán. Důvodem je jako obykle to, že znám předlohu, kdy tentokrát to není japonská manga, ale korejská manhwa, která je opravdu populární. Autoři anime se drží tak nějak základní kostry příběhu, ale jejich zpracování je pojaponštělé a je to vidět, že z toho už není klasické fantasy, ale jejich typické zpaskvilované fantasy s prvkami, které by tam prostě neměly být (viz ona epizoda s nákupním centrem, která tam vůbec nebyla a narušuje danou atmosféru). Další věc je pak konec, kdy byly autoři líní to buď ukončit trochu dříve nebo to naopak prodloužit o pár dílů, kdy je tam pár rychlých scén bez dialogů a člověk z toho není vůbec rozumný, co se tam vlastně děje (jen aby prostě dodrželi 12 epizod). Celkově tak příběh odpovídá zhruba prvním 53 kapitolám manhwy. Když ale vezmu příběh jako takový, tak je to čistý fantasy a i když je tu určitá reinkarnace, drží se to v rámci jednoho světa. Celkem hodně se tu řeší různé sociální otázky (šlechta vs. ostatní, nadaní vs. nenadaní, vhodní vs. nevhodní atd.), které dávají příběhu určitou hloubku, pak jsou tu dále pletichy a "tajná" organizace a pak apokalyptické nebezpečí. Tahle první série je však vedena ještě v trochu umírněném duchu, kdy se hlavní hrdina tak nějak snaží zbudovat své síly a získat určitý status v rámci nelehkého života na škole. Pokud to člověk nezná, tak to neurazí a pokud ano, může to trochu sloužit jako připomínka událostí, protože doteď nějak už vyšlo 247 kapitol manhwy. Animace je slabší, ale drží se tak nějak kvality kresby (když odhlédnu od odlišných designů) a po hudební stránce je to nic moc.

plakát

Kanodžo mo kanodžo - Season 2 (2023) (série) 

Tak máme za sebou druhou sérii tohohle přitroublého anime a bylo tentokrát na co koukat. Parodičnost/komediální prvek trochu ubral na otáčkách a začlo to působit více dramaticky a reálně. To rozhodně byl krok správným směrem. Zaměřuje se to tak více na jednotlivé vztahy mezi postavami, než na potřebě za každou cenu rozesmát diváka na každém kroku něčím přitroublým. Také v závěru pak člověk z toho cítí, že si postavy už ušli nějakou tu cestu a zažili spoustou různých zážitků. Oproti první části se tu navíc trochu objevuje více vkusný fanservis. Po animační stránce se to drží svého a po hudební je to velice zajímavé.

plakát

Kanodžo mo kanodžo - Season 1 (2021) (série) 

Toto anime je od toho samého autora co "Mangaka-san to Assistant to" nebo "Aho Girl". Takže si to drží tu svojí typickou animaci a tím přizpůsobenou komediální hudbu. Celé anime se zase vede v komediální stylu přitroublých situací, kdy hlavní protagonista je opět extrém, ale v trochu jiném směru. Člověk se tu určitě zasměje, ale ve stejném měřítku se chytá za hlavu nad inteligencí hlavní postavy. Příběh jako takový mě celkem mile překvapil, kdy tu máme onu otázku jednotlivce s několika partnery, kteří o sobě vědí a snaží se aby to nějakým způsobem fungovalo. Ale jak už bylo zmíněno, je to především komedie, psychologii v tom moc nehledejte jako hlavní myšlenku.

Ovládací panel
4 body