DaliborekD

Zemeckis si pro návrat k hranému filmu vybral příběh pilota alkoholika který mimoděk zachrání necelou stovku pasažérů od nanejvýš pravděpodobné smrti. Film se méně soustředí na dění kolem havárie letadla a většina pozornosti je upnutá k pár týdnům života kapitána Whitakera, které následují po katastrofě a jeho bytí bez střízlivosti. Nedá se říci, že by se jeho postava někam posouvala, na rozdíl od diváka a hrdinova okolí si nepřipouští, že by s ním bylo něco zásadně v nepořádku a konečné vyústění jeho postavy je spíš efekt přeteklé číše, než průběžný vývoj. Denzel tak má možnost předvést herecký koncert nepříliš sympatické postavy mezi ne o moc víc sympatickými postavami vedlejšími, které jsou neméně hvězdně obsazené, a zvlášť John Goodman je se svým hippies dealerem všeho nelegálního kouzelný. Pokud od filmu čekáte rozvedení zápletky nezodpovědného pilota, budete zklamáni, pokud ale přistoupíte na režisérův záměr, máte před sebou zručně natočenou sondu do života alkoholika.

Britský seriál se jako celek poslední roky dostává do formy, jakou vykazoval na svém vrcholu v osmdesátých letech, a s uznáním a zákonitě zvýšeným množstvím financí je na něm vidět i čím dál větší sebevědomí tvůrců. Přesně takovým případem je Broadchurch. To co by před pěti lety byl dvojdíl zaměnitelného krimi seriálu, se menší britská stanice nebojí natáhnout na znamenitě opečovanou sérii, která se v Británii stala událostí první poloviny letošního roku. Startovní bod je brutální vražda malého chlapce, menší městečko, kde se každý s každým zná a dvojice detektivů, pověřených vyšetřováním. Seriál ale malinko klame tělem. Ikdyž se nám po prvních dílech snaží namluvit, že rozehrává klasickou detektivku, čím více se děj posunuje, tím více si všímá vedlejších postav a především rodiny Latimerových, kteří se musí vyrovnat se smrtí syna. Detektivní linka je, navzdory sympatickému výkonu Tennanta a výbornému výkonu Olivie Colman, velmi chabá. Policie se představuje jako banda neschopných kecalů, kteří by nenašli ani trn ve svém zadku. DCI Hardy v Tennantově podání se tváří jako největší macho, který podobné případy řeší místo ranní křížovky, ale hmatatelné výsledky nevykazuje žádné. Jakýkoliv posun ve vyšetřování přichází z venčí policejního týmu a i finální odhalení je v podstatě nezávislé na policii. Tvůrci si ale jsou svých slabin vědomi a postupně čím dál víc upřednostňují dění okolo vyšetřovatelů, které s případem často souvisí jen zdánlivě. Středobodem jsou právě Latimerovi a rozkrývání skrytých stránek a pocitů jednotlivých členů rodiny je největší devizou seriálu. Bez výborného obsazení by to samozřejmě nefungovalo a celá rodina, především matka v podání Joddie Whittaker, hraje jako o život. To se dá s přimhouřeným okem říct o kompletně celém obsazení. Jak se podezření přelévá z jedné postavy na jinou dává většině herců možnost ukradnout si velký kus pozornosti pro sebe a nezklamává nikdo. Holt Shakespearův národ :-) Velmi dobrý nápad byl celý poslední díl, který se odehrává po vyřešení vraždy a je takovým dovětkem za jednotlivými postavami, aniž by z toho byla cítit snaha o natahování stopáže. Příště přidat ještě lépe fungující detektivní linku a u mně zavládne spokojenost úplná.

Stále velmi hloupounká, tentokrát ale o poznání efektivnější reklama na plastové vojáčky. S povděkem kvituju, že se Chu, na rozdíl od Sommerse, soustředí na jednotlivé trademarkové postavičky a obsadil do nich výrazné herce, kteří jim dávají nezaměnitelný "ksicht". Film má kolísavou úroveň, což je možná způsobeno množstvím přetáček, a moc mi nejde do hlavy, jak Chu dokáže vedle rutinně natočené akční scény střihnout výborně natočenou akční scénu. Hodně skřípe kamera a střih, je vidět, že režisérovi ještě chybí potřebný feeling a ze závěrečného souboje Blocka a Firefly to dělá nepříjemnou křeč... trochu zbytečně. Na druhou stranu celá pasáž Snakea a Jinx v Asii je velmi osvěžující a kdyby se celý film odehrával v tomhle duchu, měl bych z něj mnohem větší radost, jenže to by holt neprodalo tolik hraček :-)

Atmosférické špionážně konverzační drama, rámované do výborných hereckých výkonů a technické brilantnosti se smyslem pro ten nejmenší detail. Tempo je pomalé ale pořád je to pokrok od původní britské minisérie. Měl jsem trochu problém s uspořádáním děje, které je malinko odlišné od knihy, ale to je asi nutný ústupek specifikům média. Vychválit jediného herce by bylo alibistické, režisér z nich dostává maximum a každá z asi dvou desítek ústředních postav je natolik výrazná, že koncert, který dohromady předvádějí, je splněným snem každého filmového fanouška. Alfredson se nebojí ani nutné zkratkovitosti některých pasáží, ani syrovosti a nezbytné brutality a soustředěně nám podává film, který místy z vysoka kašle na univerzální filmovou řeč a podřizuje se plně formě. Není to podívání pro každého, ale jedinci, naladění na tuto notu, mají dílo, které se jim z paměti jen tak nesmaže.

Gerald Butler je řízek. Když mu dáte do ruky bouchačku, za opasek nůž a necháte ho pobíhat třeba po Petříně, máte z třetiny vystaráno. Když k tomu přidáte dobrý, ikdyž přehnaně patetický a vlastenecký scénář (no tak, napadli přece Bílý dům!) a režiséra, který má jasno co chce a jak toho docílit, skládačka k výbornému akčnímu filmu je kompletní. Ano, Pád Bílého domu je výborný akční film. V Cannes ho otvírat nikdy neuvidíte, vaše přítelkyně vás za podobný výběr do kina bude proklínat, ale je to tak. Svižná akce. která prakticky hodinu a půl nekončí, tvrďácké hlášky, boj osamoceného pěšáka proti šmejdům, kteří chtějí vymazat Ameriku z povrchu zemského... Jak moc jsem rád, že se zrovna na tenhle film do kina chodilo. To, že koncept věrně kopíruje Smrtonosné pasti a jím podobné filmy, je naprosto zřejmé a každou minutu filmu si to budete uvědomovat, ale proč se tomu bránit. Jen pro zajímavost, pátá Past stála 90 mega, Pád 70 a rozdíl v kvalitě, výpravě, obsazení je propastný ve prospěch Bílého domu. Vedlejší postavy jsou fajn, někdy malinko přehrávají nebo jsou pro někoho až komicky vážné, ale stejně jsou maximálně sympatické v čele s Morganem Freemanem, jako zastupujícím prezidentem, který si před tím, než se rozhodne, jak postupovat v otázce světové krize, nechá přinést kávu... půl na půl, tři sladidla a do pořádného hrníčku... klasik :-D

Je zajímavé sledovat, kolik staromódních kriminálek se letos dostalo do kin, ikdyž už ne tolik do těch českých. Režisérský veterán Walter Hill představuje za přísného dohledu Stalloneho adaptaci komiksu, které se daří všechny silné prvky předlohy úspěšně skrývat, což je sice na škodu, ale souhlasí to s Hillovým pojetím režie, která, bojím se, je dneska překonaná po všech stránkách. Už nejsou devadesáté léta, divák už chce v kině vidět víc, než šeď a průměr. Cynický a skoro zásadový nájemný vrah v Stalloneho podání se snaží být až jakýmsi chandlerovským typem hrdiny, což se i celkem daří, herec na to už má odpovídající věk i potřebný výrazový rejstřík. Kolem něj se rozehrává hra o zlém podnikateli, prodejných a správných policajtech a odplatě, která ale bez estetiky komiksu nevybočuje z průměru a není ničím osvěžující. Sympatické je obsazení vedlejších rolí, ne že by něco velkého hráli, ale diváci je poznají a on po nich režisér ani nic většího pravděpodobně nechtěl a pomohlo mi to připomenout si například, jak rád bych Sarah Shahi viděl v něčem zajímavém častěj. Z řady vybočuje Jason Momoa, který jednak dostal od scénáristů postavu, se kterou se dá pracovat, ale na její zajímavosti má velký podíl hlavně jeho nadmíru uvolněný výkon, kterým si závěr filmu zaslouženě krade pro sebe. Hudba je jednoduchá, ale dostatečně úderná, v pořádku. Hoďky a půl u filmu určitě nelituju, ale nemáme před sebou materiál, za který by dnes mělo cenu dávat v kině půl druhého sta. Ale palec nahoru za sympatický pokus.

Ve své době hluboce nedoceněný detektivní seriál, který z části zařízla stávka scénáristů, z části špatné načasování. Zenový policista v perfektním podání Damiana Lewise je jedna z nejzajímavějších postav, s jakou americká televize v novém tisíciletí přišla, případy mají kolísavou úroveň ale nikdy nesklouznou k rutině, nebo nedejbože k průměru. Hlavní dějová linka je výborná, ale právě na ní se stávka podepsala nejvíc a ve svém rozuzlení působí uspěchaně. Druhá, předčasně utlá, série už je taková labutí píseň, která ale pořád vykazuje výbornou kvalitu. Celé to není tak sluníčkové a podbízivé jako Bones nebo Castle, které mimochodem seriál v některých dílech dost vykrádají, takže je lehké odtušit, kam po skončení scénáristé zběhli, Crews i jeho parťačka Dani mají oba svou minulost i své démony, ale jako partneři jsou okulahodící, chemie mezi něma je perfektně funkční, ikdyž ne v takovém tom romantickém duchu, který ale ani nebyl v záměru. Otázka je, kam by se posunul, kdyby seriál neskončil, to ale dnes už nemá smysl řešit. Mimochodem hudba je naprosto famózní, takhle nabušeným soundtrackem se nemůže pyšnit žádný seriál, kam až mi paměť sahá, od rocku k elektonice, z velké části ostrovní hudba, jak velké kapely jako Stouni, tak menší ale pořád vynikající kapely jako The Frames nebo LCD Soundsystems. A pozor, skladby se z nějakého, asi licenčního, důvodu občas liší v originální verzi a ve verzi pro Evropu, takže doporučuji sehnat oficiální i fanouškovskou verzi soundtracku a poslouchat a poslouchat :-) Trochu moc superlativů na obyčejný detektivní seriál, nemyslíte? Jenže on ten seriál je na druhý a jakýkoliv další pohled velmi neobyčejný...

Velmi netradiční romantická komedie, která škatulku svého žánru balí do originálního nápadu, který je i přes svoji bizardnost překvapivě funkční. Velmi vynalézavě použité a převrácené klišé zombie hororů mi svou hravostí připomnělo Soumrak mrtvých. Romantická linka funguje trošku hůř i proto, že jí není věnována zas tak velká pozornost a místy ustupuje do pozadí přerodu zombíků v normální lidi. Hoult je v pořádku, hlavně když se hraje na komediální notu, Teresa Palmer je rozkošná a velmi sympatický výkon podává i Rob Corddry. Fajn hudba, fajn režie, která je silná i v emotivních momentech, celkově prostě moc fajn film.

Boyleovo stylistické cvičení na téma kriminálky/vztahovky/psychedelie ve kterém se režisér rozvzpomíná, jaké to bylo točit filmy pro radost a ne pro uznání. Dravý a energický vizuál, pro Boyla tak typický, zastírá, že se děj odehrává na minimálním prostoru s minimem postav, nikam se nežene, pracuje s divákem systematicky a nedává mu žádné berličky nebo doslovná vysvětlení. Hudba je v Dannyho filmech vždycky výrazná a stejně jako ostatní vjemy na diváka až agresivně útočí, ale zase mu to vychází, další soundtrack, který bude v klidu fungovat i bez filmu. Ústřední trio si hraní užívá, zvlášť McAvoy dostal lahůdkovou roli, která mu dává dostatek prostoru se vyblbnout. Říct, že jeho postava je nejednoznačná by ale bylo nefér, protože ve filmu není vůbec nic jednoznačné... Ikdyž některé dějové zvraty divákovy můžou přijít jako podraz, z celého filmu je cítit, že je přesně takový, jaký ho Boyle chtěl a pro mě je větším důkazem jeho schopností než třeba na akademii mířených 127 hodin...

Abrams pokračuje v dechberoucí vesmírné jízdě s maximálně sympatickou posádkou přesně v duchu prvního dílu. Nakonec to není tak temné a osudové, jak se nám před premiérou tvůrci snažili namluvit, ale komu to vadí? Náboj mezi Spockem a Kirkem funguje na jedničku, dokonce mám pocit, že lépe, než v původním obsazení. Kostra je morální a sarkastický, Čechov zmatený, Sulu uvědomělý, Scotty komický, Uhura krásná a rozhodná a její vztah se Spokem dává filmu jiskru navíc.... Jednoduché šablony, ale poskládané Abramsem do pestrobarevné mozaiky která vytváří dojem semknuté rodiny. Cumberbatch i se svou neposednou ofinou je dostatečně badass a je fajn, že má posádka Enterprise konečně záporáka, jakého si zaslouží. Některé dějové obraty jsou malinko vycucané z prstu, ale celková struktura drží pevně jako skála a je příjemné, vidět letní velkofilm, který nedělá z diváka úplného blbce. A to, co scénáristé předvedli ke konci je pro fanouška původních Star Trek filmů předčasný dárek k vánocům.