DaliborekD

V dětství jsem měl tuhle pohádku velmi rád a měl jsem ji zařazenou mezi klasické disneyovky. Jaké bylo mé překvapení, když jsem v dospělosti zjistil, že se jedná o Jugoslávský (Chorvatský) film a hlavně očima dospělého je tohle totální bizár :-) Vlastně mi to připomíná tvorbu Studia Ghibli a to je nějaká poklona! Animace je neuvěřitelně kolísavá, některé scény a postavy by jste klidně disneyovce uvěřili, jiné jsou vyloženě hnusné. Příběh je směska dobré desítky nápadů a inspirací a táhne ho dopřede hlavně estetika a občasné akčnější scény. Na druhou stranu, mimo asijské produkce mě nenapadá pohádka, která by byla tak moc v kontrastu se západní produkcí, tím, jak je v ní cítit srdíčko a kreativita.

Dějově je to ještě obskurnější, než předchozí díl, což není úplně výhra. Místo toho, aby jste si užívali jízdu s oblíbenými charaktery, nepříjemě často se zarážíte o wtf momenty. Nadhled jedničky se z části vytratil a zbývá jen solidní, ale pořád dost stejná akce a cool hlášky . Mě to ale stačilo a bavil jsem se náramně.

Scénář je vyloženě debilní, Landis je packal zahleděný do sebe a netuším, proč se s ním někdo v Hollywoodu ještě baví. Ayer se pokouší o fantasy Patrolu ale už se vykrádá, až to bolí. Ale jsou tu dobří herci a chemie mezi něma, děj odsípá (pořád hloupý) , sem tam scéna hodná zapamatoví a je to asi jediné, co mi na plátno převádí můj oblíbený Shadowrun.

Čekal jsem modernizované pojetí klasiky, ale film se překvapivě drží hodně při zemi. Nečekejte ani akční scény, ani sofistikované hrátky s obrazem, horší vizuál a odebrat digitální efekty a film mohl klidně vyjít před dvaceti lety. Přesto má smysl a vedle ostatních zpracování stojí hrdě především díky režisérě pečlivosi a lásce k předloze. Branagh postavu uchopil trochu jinak než Suchet a Finney, přesto věrný předloze, a dost možná je mi jeho Poirot nejmilejší. Upřímě přehrát v dialogových výměnách tenhle ansábl chce kus herce a Branaghovi to zvládá s lehkostí až na... Daisy Ridley. Neni to proto, že by hrála líp, než zbytek, ale film na její postavu z nějakého důvodu upírá jako na jedinou víc pozornosti a její vvystupování je o tolik výraznější , až to ruší. Navíc u jejich scén jsou poznat nůžky střihače a to co z nich zbylo mě nutilo ještě víc kroutit hlavou. A to je jediná výtka pro mě zatím nejlepší filmové detektivky roku 2017.

Filmařsky precizní, záměrně odosobnělé, komorně zahrané.Nevyhledávám ani Nolana, ani válečné filmy, ale film mě vtáhl a až jsem byl překvapený, jak visím na každém záběru a každé větě. Po dramaturgické stránce hraje režisér svoji hru, která sice nehraje na první signální ale vedle konkurence je to stejně uplně jiná liga.Herci nejsou výrazní, ale to je jejich role, trochu to podrývá Branagh, kterému stačí jeden pohled a máte nutkání mu salutovat. Tohle se bude jednou rozebírat na filmových školách.

Hloupější Sunshine, ale ddobré postavy, hezký vyzuál , hrozná dramaturgie, ale pořád jsem se bavil stokrát víc, než u Covenanta. Dobrá žánrovka, která sice nepřekvapí, ale mě bavila.

Ptákovina, není to vtipné, není to děsivé, chápu, o co se film snaží , ale v mých očích selhává na plné čáře. To že se film nestydí za svou hloupost ho v mých očích nedělá chytrým.

Jako takhle ne. Začalo to nadějně, ale v půlce už se mi smazával rozdíl se Stmíváním... pitomina pro holčičky

Nevadilo mi pomalé tempo ani přestřelená stopáž, ale chybělo mi barevnější vykreslení světa, měl jsem pocit, jako by se jednalo o divadelní hru s deseti herci. Deakins kouzlí nádherné obrazy, ale chybí jim život. Scénář je děraví jak kroksy, k finálnimů souboji nevede žádná gradace a Ford by to s herectvím už měl zabalit, grumpy old man je jediná postava, kterou za posledních deset let hrál... Naštvaný jsem nebyl, ale že by to bylo na další zhlédnutí...

V první řadě smekám před scénáristy, kterým se povedlo mezi první dvě trilogie vsunout článek, který nejenže nerůší, ale zejména VI. ep. neuvěřitelně obohacuje. Nesouhlasím, že postavy jsou plytké, mě stačila jedna dvě scény, abych si o jejich charakterech a motivaci udělal obraz, navíc film může těžit z obrovské chemie mezi Jones a Lunou. Když se Jyn ke konci kulhala k ovládání vysílače, bolel mě každý její krok. Edwards na režijní sesli možná není optimální, v první polovině se mu nedaří držet tempo a některé scény jsou až rutinně natočené, takže vedle J.J. vypádá jako snaživý žáček, herci ale vědí, co mají dělat a dokud na sebe strhávají pozornost, je to ok. Bavila mě špinavost, bavilo mě vykreslení obou stran v mnoha odstínech, ne jenom hodní - zlí, Nemám problém s digitálním Tarkinem, protože upřímě, o moc líp to s ním vymyslet nešlo a bez něj by tam příběhově byla díra. Giacchinova hudba je parádní, možná ne na samostatný poslech, ale scénám přidává moc. Přetáčky jsou vidět, protože se o nich ví a já osobně jsem s vyústěním možná i spokojenější ( ikdyž kdo ví, jak by to původně vypadalo...) No a hlavně důvod páté hvězdy je poslední akt, protože vygradovat takovým způsobem děj je dneska už pomalu zapomenůté řemeslo. Krásná vesmírná bitva, trošku zmatenější pozemní boje, poslední kroky Jyn k splnění mise.... a ten světelný meč vynořivší se ze tmy pro mě byl už jen sladký dezert po vydatném chodu.