Idoviren

Asi je třeba zmínit, že jsem holka. Což tak nějak znamená, že F1 nejsou můj šálek čaje. Jenže Rivalové jsou něco naprosto parádního. Skvělá kamera (barvy a retro), vážně dobrá hudba (klasický Zimmer), burácení motorů (jsem holka, ale tohle mě stejně bere) a skvělé obsazení. Hemswothe nijak ráda nemám a jako Thor mi přijde neskonale odporný, ale jako James Hunt působí vážně dobře a Daniel Brühl mu skvěle kontrastuje jako profesionální a uměřený Lauda. Celkově je Rush vážně skvělý film a sama jsem až překvapená, že můžu být tak nadšená z filmu o závodení ve Formuli 1.

Na nejnovějším Star Treku je toho dost k naštvání. Tak třeba pokud máte epilepsii, filmy J. J. Abramse nebudou to pravé pro vás, světla se vynoří i z míst, kde by rozhodně být neměla. Dál mě docela mrzela postava Harrisona/Cumberbatche, která až příliš stála na nezměrnosti charisma toho urostlého Brita a charakterově mi přišla nedotažená a plochá. Taky mi vadila šedá verze budoucnosti, kdy se do této barvy oblékne úplně všechno a všichni. Ale na druhou stranu, barevný a prosvětlený vesmír na Eterprise skvěle kontrastuje s tou nepřívětivě ocelovou planetou Zemí a Cumberbatch je skvělý všude. Takže nakonec musím dát čtyři, protože i přes drobné nedostatky je Star Trek Into Darkness skvělý, napínavý a ani na chvíli mě nenudil.

Prvním problémem Stokera je Mia Wasikowska. Já si nemůžu pomoct, ale ten její nezaujatý a znuděný výraz mě hrozně vytáčí. Navíc si myslím, že celý film je postavený na tom, jak odněkud, zpoza něčeho a nebo někam kouká. (A taky má film od filmu stupidnější účes, za což možná nemůže, ale to ji neomlouvá) Většnou bývám nadšená z postav záporáků a vrahů, protože je to mnohdy nejchytřejší, nejcharismatičtější a nejkomplikovanější postava celého filmu. U Stokera jsem ale toho zajímavého psychopata nemohla najít, protože podle mě, komplikovanou postavu nedělá plastová vodní pistolka. Co na Stokerovi stojí za zmínku, je vizuální stránka. Mě naprosto ohromila scéna s česáním vlasů. A můj finální verdikt? Prvních dvacet minut filmu jsem nahodila svoje přemýšlecí vrásky a marně se snažila přijít na to, o co vlastně jde, nebo kdo má co za lubem. A když mi ani potom nebylo jasné, co se děje, nechala jsem Stokera aby mě oblbnul atmosférou, rodinným sídlem, klavírem a divnou módou. No a pak už to docela šlo.

V průběhu tohoto hororu negraduje strašení, lekání ani krveprolití, stupňuje se tu totiž bádání postav nad příčinou onoho trochu až zanedbatelného strašení. No a já si pořád říkala, kdyby tak radši umírali, místo toho, aby (mizerně a zbytečně) bádali. Asi už stárnu.

Je to něco jako Malá veká Británie a trošku říznutá Monty Pythony, ale stejně je to v některých momentech naprosto geinální. Australani zdědlili po Anglánech víc než lásku k čaji, to je jasné. Skvělé jsou taky animace prokládající scénky, například posilující Ježíš, nebo prdění pusou napříč obrazy (snad tomu porozumínte, až se na to podíváte).

Mnohem lepší než předchozí díl, ale pořád tomu něco chybí, abych z toho mohla být nadšená. Nemůžu si pomoct, ale Chris Hemsworth prostě nikdy nebude můj šálek čaje, což trochu stahuje film, kde hraje hlavní roli trochu dolů. Na druhou stranu fandím Lokimu, který dostal víc prostoru ke svému pletichaření. Takže můj závěr? Bylo to svižné a napínavé (usnula sem jen jednou) a pěkné na pohled, ale pořád to nebyl nijak úžasné a někdy to bylo možná až trochu hloupé. Myslím tu Anglii proděravělou portály...

To její páčo. Docela se mi zamlouvala postava toho zabijáka. To její páčo. A to unesené děvče bylo sympatické a dalo se mu fandit. To její páčo. The Call má vcelku slušnou atmosféru. To její páčo. No a Halle Berry... Já nevím, ale něco mi na ní nesedělo. Asi to její páčo...

Trance se mi mohl líbit a ani by mi nevadila ta často vytýkaná překombinovanost, co mi ale nejvíc kazí radost je fakt, že jsem vůbec nebyla zvědavá na to, jak film vlastně dopadne. Protože závěr zase tak úžasný není, vlastně jsem ani nepostřehla, kdy se celá zápletka začala "geniálně a dechberoucně" rozuzlovat. Po senzačním rozjezdu to jde s napětím od destíti k pěti, spousta zbytečností a nahoty. Nejsem prudérní a Rosario je opravdu krásná, ale bojím se, že Trance bude znám jako "Ten film kde je Rosario Dawson úplně nahatá" a na příběh, skvělého McAvoye a Cassela, ne její podmanivý hlas a ty hrozně učesané vlasy přes uši se zapomene.

Bezchybná atmosféra, která se postupně stupňuje od nepříjemného mrazení, přes napnutí k prasknutí a nakonec vás donutí zavřít oči. Krom skvělého příběhu se mi na The Conjuring hrozně líbí ten styl sedmdesátých let, nejvíc je to znát na oblečení a pokud chceme zacházet do detailů, mně se hrozně líbí ty noční košile až na zem. A když se všech pět, k smrti vystrašených, dcer v těch nočních košilích sejde dohromady, vypadá to prostě senzačně. A ještě něco je na The Conjuring úžasného, a to sice zvuky a pazvuky od Josepha Bishary. Zářil už v Insidious a tady to rozjížní na pištivé smyčce zrovna tak skěle a děsivě.

Abych pravdu řekla, jsem docela nadšená, i když nejsem zatvrzelá fanynka Jane Austen. Je to možná otravně romantické a přecukrované, ale z nějakého důvodu se mi to líbilo. Spojení doby, která je symbolem potlačování těch nejbouřlivějších emocí a dneška, kdy se neskrývá nic, je už samo o sobě hrozně zajímavé pozorovat a přitom to není vůbec tak otravné, jako kdyby se někdo rozhodl natočit "austenovku 21. století". Až do konce jsem napjatě čekala, jak tahle slaďoučká romance bude končit. Skvělé obsazení co se Stifflerovy mámy, Doktorky Quinnové týče a hlavní představitelky týče. A parádní pan Nobley.