Daweflip

One man show Jeffa Bridgese doprovázená příjemnou hudbou. Podobně jako Wrestler (kterého jsem viděl pár dní před Crazy Heart) zpracovává téma vyhaslé hvězdy, která se protlouká životem od baru k baru (resp. od tělocvičny k tělocvičně) a která se v určitý moment pokusí na poslední chvíli se svým životem něco udělat. Na rozdíl od zmiňovaného Wrestlera ve mě ale Crazy Heart nezanechal žádnou výraznější stopu. Jak zde již bylo řečeno, divák, který sám není alkoholikem, se s Badem Blakem nemá možnost příliš ztotožnit a podívat se na svět jeho očima.

Parádní rozlučka se svobodou.

- "Jak se jmenoval ten film, na kterém jsme byli včera v kině?" - "Víš, že ani nevím?"

Úchvatné konverzační drama

Závěry filmů zvládají Korejci opravdu dokonale. Právě závěr tento snímek na poslední chvíli zachraňuje. Jestliže první třetina byla prodchnuta romantikou a zábavou, zbytek filmu vyloženě nudil a nebylo by tomu jinak ani v případě, že by se vše povedlo podle představ hlavních hrdinů. V rámci žánru jde o výrazně slabší kousek.

Výborná agitka, která dnes diváka pouze dobře pobaví. Ve své době byl ovšem snímek velice kvalitním představitelem žánru.

Jeden z mála filmů, u kterého nejsem schopný ohodnotit jej po prvním shlédnutí. Jisté je, že mne velice zaujal - jestli jej ale budu hodnotit kladně či záporně, ukáže až druhá či třetí projekce.

Morální dilema hlavního hrdiny je zde podáno opravdu minimalistickou formou. O něco více se divák dočká konfliktu mezi vznešenými studentskými ideály a realitou polského divadla za dob totality, přičemž ani té se nedostává přílišného rozvedení. Možná za to může polodokumentární charakter snímku a moje neschopnost číst mezi řádky, ale film na mě působil jako nudný příběh utnutý v polovině věty. A to ještě v momentě, který sliboval rozehrát silné drama. Rozhodne se Romek tak či onak? Nevím, ale jisté je, že váhá. To je také vše, co jsem si z projekce odnesl.

Bizarní záležitost plná nezapomenutelných hlášek.

Velice pěkný a citlivý film, který se by se s trochou nadsázky dal označit za netradiční romantickou komedii. První dvě třetiny jsou plné absurdních situací, které těží především z napětí mezi zavedeným systémem a nonkoformismem, přičemž představitelé onoho "systému" jsou sami osobami nanejvýš originálními a bizarními. V poslední třetině ustupuje zábava spíše romanci a končí snovým závěrem, který umožní divákovi prožívat zvláštní atmosféru filmu ještě dlouho po jeho skončení.